Asi jsme mířili moc vysoko protože pád byl velkej
Až někde z oblaků který jsme po nocích dobývali
Chtěli jsme změnit svět
Jen k lepšímu samozřejměMožná jsme měli v plánu letět ještě výš
Až do vesmíru ale tam už jsme se nedostali
Spadli jsme tak rychle
V půlce naší nebeský cesty za slávouAch zlato chtěli jsme být legendy revolucí a vlastních proplakaných nocí
Dokázat něco velkýho
SpolečněA teď seš jen obyčejnej cizinec kterej zná všechny mý tajemství
A já ta malá holka co ti ve snech klepala na okno
Jakou měly tvý oči barvu?Byla to neděle nebo sobota a tys mě asi viděl ve městě
Mohli jsme být středem vesmíru ještě trochu dýl
Až do toho našeho navždy který bylo tak pitomýMěli jsme naše vlastní plány na oběžný dráhy
Tam někde nad zemí kde jsme žili a doufali že se to nezměníA teď máme jen ty tajemství dnešních cizinců a nepamatujem si datum narození
Doufali jsme že se to změní že to spolu zvládnemTak se koukni jsme snad spolu?
Už jsme spadli dávno dolů z výšek nekočených nebeských zámků
Chtěli jsme si něco dokázat
Nám i celýmu světuŽe to zvládnem
Že se o nás bude všude mluvit a až se jednou do těch mraků dostaneme už nikdy se nevrátímeŽádný pády a rány na zlomenejch srdcích
Ale asi jsme mířili moc vysoko
Výš než jsme měli
Možná toho na nás bylo moc a tak naše duše chtěly abychom na to časem zapomněliPády z oblaků
Zničený přátelství
Jahodový mlíko a hudba na který jsme se neshodli
Asi jsme si prostě nebyli souzení
YOU ARE READING
Hranice tramvají
PoetryPodzim se nekoná, srdce jsou zlomený a otevřený stránky deníku nic neznamenaj. Uplakaný noci a revoluce, špatný rozhodnutí a splašený stíny. Schovávaj se pod sedačkami v tramvajích, v místech, kde pražský děti sledují ruský tanky. Tam, kde je nekone...