Znala jsem Siriuse Blacka III [PROBÍHÁ KOREKCE]

Jsem nemocná? ✔

O tři svatby a pár let později....

,, Teto? Teto! Je ti něco?" volal na mě Teddy, když jsem se hned po ránu vřítila do koupelny, zamumlala zamykací kouzlo a už pár minut vydávala dávivé zvuky. Poslední dobou mě ta hloupá nevolnost přepadá nějak často. Pohledem jsem zavadila o košíček s drogerií a polkla. Že by...? Ne, to určitě ne. Jsem sice vdaná paní, ale je mi teprve dvacet tři a rozhodně v tuhle chvíli neplánuju rodinu, s Oliverem si dáváme pozor...Na chvíli jsem se posadila na hranu vany. Co když přece? Neumím si ani představit, co musela prožívat máma, když se v devatenácti dozvěděla, že mě čeká. 

,, TETO!!" zakřičel Teddy a svou dětskou ručkou zabušil na dveře. Já si povzdechla. Měla bych tomu drobečkovi odpovědět, aby se nebál.  
,, Neboj se, Teddy, jsem v pořádku, hned jsem u tebe," řekla jsem slabě a vyšla z koupelny. 

,, Teto, bál jsem se! " vyjekl Teddy vyčítavě a pověsil se mi na nohu.  Já ho vzala do náruče a dala mu pusinku na tvář. 

,, Promiň, zlatíčko. Teta jen snědla něco, po čem ji bolelo bříško, už je mi mnohem líp," řekla jsem a viděla, jak se strach v jeho očích pomalu zmenšoval. Dokonce se na mě i usmál. Na chodbě jsem se potkala s rozespalým Oliverem. Když mě uviděl, objevil se mu ve tváři ustaraný výraz. Vzal mi z náruče Teddyho a postavil ho na zem. 

,, Teddy, nachystal bys tetě její oblíbený hrnek? Uděláme jí bylinkový čaj, ano?" řekl klidně. 

,, Jistě, strýčku!" vypískl a rozběhl se do kuchyně. 

,, Sel, co se děje? Jsi celá zelená," zeptal se mě Oliver a pohladil mě po tváři. 
,, Nemusíš se bát, jen mi něco nesedlo," řekla jsem a pokusila se o úsměv. 

,, Opravdu? Možná bychom měli zajít ke svatému Mungovi, poslední dobou nevypadáš moc dobře, máš žaludek jako na vodě," navrhl Oliver a já polkla. 

,, To nic, zajdu tam sama, ty musíš-" mumlala jsem, ale on mě přerušil. 

,, Vezmu si dnes volno, tohle je důležitější. Musíme zjistit, proč jsi nemocná," řekl Oliver velitelsky a políbil mě na čelo. 

,, Teto, ty nemůžeš být nemocná! Říkalas mi, že nejsi nemocná!" řekl najednou Teddy, který se s  naprosto vyjevenýma očima objevil za mnou. 

,, Ach, Teddy, strýček to řekl jen tak, není to nemoc, jenom dostanu nějaký lék od lékouzelníků, aby mě nebolelo bříško, víš?" řekla jsem klidně a pohladila ho po hlavě. 

,, Opravdu?" zeptal se tiše. 

,, Opravdu, Teddy," odpověděla jsem mu. 

,, Mám tě moc rád, teto, nechci, abys mi umřela jako maminka," pípl a my se na sebe s Oliverem pohnutě podívali. Ten malý chudáček se celým srdíčkem strachoval, že mu umřu. 

,, Pojď ke mně," řekla jsem, sklonila se k němu a objala ho, ,, dobře mě poslouchej, Teddy. Tvoje maminka byla jedna z nejstatečnějších lidí, které jsem kdy poznala. Stejně tak tvůj tatínek. Oba se postavili tomu nejhoršímu zlu, které tento svět zažil. Svět byl tehdy nebezpečný, krutý a oni...Mu podlehli, ale díky nim tu dnes můžeme všichni žít v bezpečí. Já, ty, strýček, babička, všichni. Nic nám nehrozí. Mně nic nehrozí. Budu tady pro tebe už napořád, slyšíš?" chraptěla jsem a on přikývl. 

,, To je můj synovec," řekl Oliver jemně a trochu mu pocuchal vlasy. 

,, Strýčku!" vyjekl Teddy nesouhlasně, načež jsme se všichni zasmáli. Teddyho si před obědem vyzvedla Andromeda a my dva jsme se vydali ke svatému Mungovi. Přišli jsme až ke známé zaprášené výloze a prošli skrze sklo. Zamířili jsme do patra, kde se léčily všemožné kouzelnické choroby. Po chvíli strávené v čekárně jsem přišla na řadu. Vešla jsem do ordinace, kde seděla starší léčitelka.

,, Dobrý den," pípla jsem.

,, Dobrý den, paní Woodová. Jaké máte potíže?" zeptala se mě mile.

,, No, trpím dost častými nevolnostmi, taky nechutenstvím a bolí mě hlava," vyjmenovala jsem jí své symptomy. 

,, Nesnědla jste jen něco špatného?" zeptala se mě rutinně a já zakroutila hlavou. 

,, Myslím, že ne, trvá to už přes dva týdny," odpověděla jsem jí a ona se na mě pobaveně zahleděla skrze půlměsícové brýle. 

,, Hmmm, myslím, že vím, co vám je, vypijte tohle a položte se sem," řekla a podala mi nějakou břečku. Neochotně jsem ji vypila. Zatraceně, měla mi jen něco předepsat, ne mi cpát tohle bláto!

,, Sundejte si hábit, prosím," řekla a já jsem zůstala jen v bílém tričku a sukni. Položila jsem se na lehátko a čekala. Bude zkoušet, kde mě bolí břicho? 
,, Co by se mělo stát?" ptala jsem se rozechvěle. 

,, Ještě pět minut," mumlala léčitelka. Najednou se můj podbřišek rozsvítil červeně a kolem něj se utvořila červená mlha.

,, Co to znamená?" zeptala jsem se jí vyjeveně. 

,, To znamená, že čekáte dítě, jehož magii právě vidíte," řekla, jako by se nechumelilo. Zatraceně, taky to na mě nemusela takhle vybalit!

,, Cože?! Jste si jistá?" vyjekla jsem a posadila se. 

,, Ano. S takto silnou září jsem se ovšem ještě nesetkala. Vypadá to, že z něj bude mocný kouzelník či čarodějka. Každopádně, napíšu vám pozvánku na další návštěvu, musíme toho drobečka hlídat, aby správně rostl," řekla a máchla hůlkou. Co jsem to sakra prováděla?! Vždyť jsem si včera večer dala panáka na žaludek, taky jsem několikrát dost blbě spadla při bitkách a ty moje kaskadérské kousky na koštěti!? Zatraceně!
,, Ehm, děkuji, nashledanou," zamumlala jsem a vyběhla z ordinace. Jakmile mě Oliver uviděl, tak chvatně vstal, došel ke mně a vzal mě za ruce. 

,, Selene, tak co? Jsi v pořádku, budeš chtít vyzvednout nějaké léky?" ptal se mě a já polkla. 

,, Ehm...Můžeme si o tom promluvit doma?" řekla jsem přidušeně. Oliver přikývl, ale vypadalo to, že jsem ho znepokojila ještě více. 

,, Jistě, pojďme," řekl pevně a společně jsme odešli. Když jsme se konečně objevili v krbu u nás doma, tak mě Oliver doslova dotáhl za ruku k pohovce. 

,, Sel, to je to tak vážné, žes to nechtěla řešit v čekárně? Ty...Umíráš?" zeptal se mě přidušeně a já viděla, jaký strach o mě má. 

,, Olivere, ne!" vyjekla jsem. 

,, Tak co je to?!" zeptal se mě zoufale. 

,, Olivere, nekřič na mě!" okřikla jsem ho dotčeně a on si povzdechl. 

,, Omlouvám se, řekneš mi to tedy?" zeptal se mě o poznání klidněji, ale stále zněl frustrovaně. 

,, Já...Jsem těhotná," pípla jsem a on vyvalil oči. Vypadal šokovaně. Mně se do očí nahrnuly slzy.

,, U Merlina, ty nemáš radost, t-ty...Ty ho nechceš!" začala jsem vzlykat, ale Oliver mě rázně přerušil. 

,, Sel, nic takového neříkej, protože to není pravda! Uznávám, že mě to překvapilo, ale to neznamená, že nemám radost. Mám radost, vlastně je to to nejlepší, co se mi kdy přihodilo, jasné? Tohle už nikdy nechci slyšet. Pojď sem," řekl a pevně mě objal. Já se naplno rozplakala. 

,, Ššš, to nic, to zvládneme," konejšil mě a dal mi jemnou pusu do vlasů. Já se přes slzy usmála. teď už jsem si jistá, že všechno bude v pořádku.