Znala jsem Siriuse Blacka III [PROBÍHÁ KOREKCE]

OVCE ✔

,, Zatraceně, já se tak bojím, Ginny!" vyla jsem a třásla s ní před učebnou opčm.

,, U Merlina, koukej se uklidnit! Na obranu seš vážně nejlepší, slyšíš? NEJLEPŠÍ, TAK TAM NAKRÁČEJ, PŘEDVEĎ JIM, CO UMÍŠ, A DONUŤ JE SI Z TEBE SEDNOU NA ZADEK!" řekla Ginny přísně a plácla mě po rameni. Netušila jsem, že je ta zrzka takový motivační řečník.
,, Dík za útěchu. Ufff, jdu na to, jdu na to, to dám, to bude v pohodě," pokoušela jsem se vydýchat. Ginny se jen pousmála.

,, Whitová Selene!" ozvala se postarší čarodějka a já se celá rozklepala. Pomalu jsem se vpotácela dovnitř. Teď mě čeká praktická zkouška z obrany. Fuuu, to bude fuška. 

,, Takže...Předveďte nám zaklínadlo, jakým byste se mohla zachránit před Ďáblovým osidlem," řekla s úsměvem a já si vzpomněla na Hermionu v prvním ročníku.

,, Lumos solem!" vykřikla jsem a z mé hůlky vytryskl oslepující paprsek slunečního světla.

,, Výborně, Ďáblovo osidlo nenávidí světlo, že? Něco tady pro vás máme," řekla a otevřela malou třesoucí se krabici. Vyletěl z ní jakýsi oblak a zformoval se do podoby Ginny, která hrozně krvácela a téměř nedýchala. No tak, Sel, uklidni se, Ginny je na chodbě, je v pohodě.

,, Riddikulus!" vykřikla jsem a objevil se přede mnou klaun, který hrál kámen, nůžky a papír se zrcadlem. Porota se usmála a bubák zmizel. 
,, Skvěle, teď obranná kouzla. Bystrozor Daren Feltley bude tak laskav a stane se vaším protivníkem," řekla ona čarodějka a já se soustředila.

,, Expelliarmus!" řekl a já neverbálně vyslala Protego a hned vzápětí Petrificus totallum. Bystrozor se mu na poslední chvíli vyhnul a začal svá zaklínadla také vysílat neverbálně. Náš souboj byl čím dál tím rychlejší a divočejší. Nechtěla jsem se vzdát. Whitová a prohrát? Za žádnou cenu. Zkusím svůj rozptylovací trik. Avis! Opugno! Opět neverbálně. Poštvala jsem na bystrozora hejno žlutých ptáčků, aby ho otravovali, a vzápětí Expelliarmus! Jeho hůlka mu vylétla, já ji vítězoslavně zachytila v letu a uklonila se. Porota mi tleskala a onomu bystrozorovi vrátila jeho hůlku.

,, Výborně, slečno Whitová. Jen ze zvědavosti, zvládnete fyzického Patrona?" zeptala se zaujatě.

,, Ach, ano, jistě. Expecto patronum," řekla jsem a po místnosti cválal můj jednorožec.
,, Skvěle. Smím-li se zeptat, účastnila jste se bitvy o Bradavice? Jste mi nějak povědomá, slečno, i vaše jméno jsem už někdy slyšela," zajímala se jedna z čarodějek.
,, Ano, účastnila jsem se. Vy jste tam byla také?" ptala jsem se dychtivě.
,, Přišla jsem na pomoc až ráno, v druhé fázi bitvy. Když mladý Potter, jak se říká, vstal z mrtvých. Potom se bojovalo v hradu. Vy víte kdo bojoval se dvěma učiteli a ministrem kouzel, myslím pana Pastorka. A Smrtijedka Bellatrix Lestrangeová byla poražena jednou studentkou. Vlastně  vypadala podobně jako vy," řekla zamyšleně a já se pousmála. 
,, Ehm, to jsem byla já, madam," pípla jsem a ona vykulila oči.

,, Napínavější souboj jsem nezažila, vedla jste si skvěle!" pochválila mě a já se zaculila. 

,, D-děkuji. V-víte, ona mi zabila otce a sestřenici. Myslím, že se mi povedlo ji porazit hlavně díky tomu. Tak mne napadá, neznala jste náhodou mou matku Helene Whitovou? Byla zabita Smrtijedy na odboru záhad před dvěma lety," řekla jsem a já na jejím pohledu poznala, že znala. 

,, Ach...Helene, všem nám velmi chybí. Byla to má šéfová. Můžete jít, slečno. Myslím, že se všichni shodneme na výborném hodnocení," řekla mile a ostatní kývali. Já vtančila do chodby a zářila jako sluníčko.

,, Mám to, Ginny, já to dala, mám výbornou!" zařvala jsem, úsměv od ucha k uchu.

,, No vidíš! Praktická zkouška je super, dozvíš, se, co máš, hned, ale ty písemné....Bojím se, co budu mít z přeměňování," postěžovala si Ginny a já ji objala.

,, Neboj, bude to nejhůř nad očekávání, uvidíš," chlácholila jsem ji.

,, Weasleyová Ginevra!" zaznělo z učebny a Ginny zbledla.

,, Je to v klidu, vážně. Pamatuj, Ďáblovo osidlo je krutý vrah, ze slunce má však strach, jasný? Tak padej!" řekla jsem s úsměvem a plácla ji po zádech. 

Po nějakém čase Ginny vyšla z učebny a měla na tváři úsměv.

,, Tak co?" vyzvídala jsem.

,, Díky moc za to Ďáblovo osidlo. Měla jsem zneškodnit Cornwolské rarachy a potom se kolem mě začalo omotávat. Vážně, díky tobě jsem si vzpomněla na Lumos solem."

,, Není zač. Co takhle zajít si do Prasinek na máslový ležák, hm? Poslední zkouška je za námi. Musíme to oslavit!" navrhla jsem a Ginny nadšeně přikývla. 

,, Máš pravdu, jdeme. Ale nejdřív se skočím převlíct, nechce se mi tam jít v hábitu," odpověděla mi a táhla mě směrem k nebelvírské věži. 

,, Půjdu taky," řekla jsem rychle a obě jsme zamířily do dívčích ložnic, kde jsem na sebe hodila rifle, tričko a mikinu. 

Běžely jsme pěšinou mezi vřesem, míjely jsme Vrbu mlátičku, Hagridův srub, Zapovězený les, až jsme se octly v Prasinkách. Vešly jsme ke Třem košťatům, posadily se k oknu a požádaly o dvě sklenice máslového ležáku. Ťukly jsme si a pořádně upily. 

,, Na nás a úspěšné OVCE!" řekla Ginny.

,, Na nás a úspěšné OVCE," zopakovala jsem její prohlášení se smíchem.

,, Tak mě napadá, Sel, kde vlastně teď budeš chtít bydlet? Neříkalas, že se přestěhuješ za Oliverem a začneš bystrozorský kurz na Ministerstvu?" zeptala se se zájmem Ginny. 

,, No, Oliver mi to nabídl, ale já...Nejdřív musím vyklidit a prodat dům v Děravé Lhotě. Nedokážu tam žít, je to pro mě moc bolestné. Víš, přemýšlela jsem, že bych polovinu peněz z prodeje uložila k vašim do trezoru. Druhou půlku chci uložit do trezoru Teddymu do budoucna. Remus ani Tonksová nikdy neměli peněz nazbyt. Já mám po našich peněz až moc a jestli si je někdo zaslouží, tak vaši, Gin. Vím, že by to ode mě Molly nikdy nepřijala, ale...Vím, že máš přístup k nim do trezoru. Mohla bys mi s tím pomoct? Klíč od Teddyho trezoru mám já, takže s tím není problém. Vaši...Starali se o mě, protože jsou to úžasní a milující lidé, můj majetek jim byl jedno, dělám to jen, protože bych se teď ráda postarala i já o ně," řekla jsem a Ginny zalapala po dechu. 

,, Páni, Sel, tohle...Vůbec jsem to nečekala, jsi vážně úžasná. Každý jiný by si ty peníze nechal. Máš pravdu, že naši si konečně zaslouží netřít bídu s nouzí. Pomůžu ti!" vyhrkla a já viděla, jak je dojatá. 

,, To rozhodně. Jsou jako moji druzí rodiče. Musíme se o ně dobře starat, Ginny," řekla jsem a ona mě vzala za ruce a pousmála se. 

,, To budeme," šeptla a stiskla mi dlaně. Já zatlačila slzu a upila ze sklenice. Je to i pro tebe, Frede. Vždycky sis přál, aby se vaši měli lépe. Teď se ti tvé přání splní. Mimoděk jsem se usmála. Ten prevít se na mě určitě dívá. Úplně ho slyším, jak říká: Díky, Zelenoočko. A já bych řekla: Není zač, Weasley. 

,, Taky na něj často myslím, Sel. Moc mi chybí. A určitě i my jemu," vydechla Ginny. 

,, Jak jsi jen-" začala jsem. 

,, Zatvářila ses stejně, jako když jste spolu mluvívali, Sel," povzdechla si Ginny a také upila. Já se jen mlčky usmála. Nemůžu uvěřit tomu, že je to všechno za mnou. Neplecha je oficiálně ukončena. Tedy alespoň pro nás dvě.