✓ - .Sad Larry Oneshot.

Vzpomínky..

Už pár dní jsem pozoroval dešťové kapky, jak padají na okno a vytváří tím tlumený zvuk bubnů.

Miloval jsem tu lehkou, sladkou a zároveň tak moc složitou a procítěnou melodii.

Když jsem se do té melodie zaposlouchal, dokázal jsem tak vydržet i několik hodin, možná i dnů..

Vždy když se tak stane a já se do kapek bubnujících na mé okno zaposlouchám, přemítám si různé vzpomínky.. Dnes jsem ale narazil na ty, které jsem už nikdy nechtěl vytahovat..

Miloval jsem ho a to moc, ale realita je prostě taková. Tady nejsme v žádném příběhu.. Nežijeme v pohádce, aby všechno mělo šťastný konec.. Tady je jen vše to špatné.. Hádky, nemoci a úmrtí.. To dobré už dávno vyprchalo ze světa pryč a už nikdy se to nevrátí a právě takhle skončil i ten můj vysněný, zamilovaný příběh..

Moji rodiče zemřeli, když jsem byl malý a tak jsem vyrůstal v sirotčinci.. První den do školy mě nevedla maminka za ručku, jako všechny ostatní děti..

Mě doprovázely jen chladné dešťové kapky.. Už když jsem byl malý, tak nějak jsem se na ně upl. Připomínaly mi, že nikdy nemusím dělat nic, co mi někdo nakáže, že jsem svobodná duše, která bloudí světem a nic mě nikdy nespoutá a nikde nebude držet. To jsem se ale pletl. Mě spoutala láska. Zakázaná láska.. láska k chlapci jménem Harry.. Harry Styles..

..Když jsem ho ten první školní den uviděl na parkovišti, jak tam stojí tak sám, uplakané zelené očka ve kterých se ještě pořád třpytily slzičky, ty hnědé kudrlinky, které se mu na hlavičce vlnili do malinkých prstýnků a ty drobné ručičky, které nervózně žmoulal jednu v druhé. Vypadal s těmi mokrými kudrlinkami jako andílek.. Andílek kterého omylem poslali sem a on tu teď stál přede mnou tak strašně roztomiloučký, že jsem za ním prostě musel jít a vykouzlit na té jeho tvářičce úsměv.

Ten pohled, kterým se na mě podíval, když jsem za ním došel a usmál se na něj. Chvíli na mě jen tak koukal, ale pak se taky usmál, což mi udělalo nesmírnou radost.
„Jsem Louis" představil jsem se. „A jak se jmenuješ ty?" zeptal jsem se ho s úsměvem.

„J-já.. Já jsem Harry" trochu se zakoktal a stydlivě sklopil pohled do země. Tvářičky mu nabrali červený odstín a on si nervózně kousal ret. To jsem na něm taky tak moc miloval. Když byl nervózní, kousal si ret, což bylo hrozně roztomilé.

„Kde máš mámu?" zeptal jsem se po chvíli, co jsem ho zasněně pozoroval.

„Maminka odešla pro něco do auta" řekl potichu, pootočil se a ukázal na paní, která právě něco hledala ve svém autě.

„A kde máš ty maminku?" zeptal se najednou zvědavě. O tom já jsem ale mluvit nechtěl..

„V nebíčku" pošeptal jsem a on trochu posmutněl, pak ke mě ale přistoupil a kamarádsky mě objal, těma jeho malinkýma roztomiloučkýma ručičkama.

„Harry! Jdeme!" zavolala ta paní od auta, ale když došla, zarazila se. „Oh, Harry.." zašeptala a trochu se pousmála.

Harry mě najednou chytil za ruku: „Mami, to je můj kamarád Lou" řekl s tak moc úžasným úsměvem, který ukazoval jeho božské ďolíčky.

„No vidíš, já ti říkala, že si najdeš nějakého kamaráda" usmála se na svého syna a pak ještě dodala „Harry, už budu muset jít, ale myslím, že vy dva to tu spolu zvládnete co?" zeptala se s úsměvem.

Harry jí na to jen nejistě přikývl, načež jsem mu silně stiskl ručku, aby se nebál.

Jeho máma se k němu sklonila a dala mu malou pusu na čelíčko. „Tak pa, za hodinku tě tu vyzvednu" rozloučila se s úsměvem, naposled ho pohladila po vláskách a odjela.