Padouch nebo hrdina? Úsvit nové říše (Avengers-cz)

16. Ultimátum

Pohled Ann

„Než příště vezmeš do týmu někoho novýho, pořádně si ho prověř! Aby se tohle neopakovalo!" prskl Bucky na Tonyho. „Zrovna ty pomlč!" osopil se Tony, „Ty mě nebudeš poučovat, co za idioty beru do týmu! Nebýt prezidentova rozhodnutí a toho, že chodíš s mou dcerou, už jsi dávno na ulici!" „Jenže ona, díky Bohu, není tvoje dcera!" „Víš co-"

„Ticho!" okřikla jsem je. „Schovte si to na později." Chtěla jsem ještě něco dodat, ale z ničeho nic mě chytla Dannyho ruka a stáhla mě k zemi. „Umíš udělat štít?"

Jen jsem tupě přikývla a vytvořila jsem kolem nás dvou energetickou bariéru. Nechápala jsem, na co to po mě Danny chce, ale udělala jsem to. Jen pár sekund poté začaly do bariéry bubnovat kulky.

„Odkud se střílí?" otočila jsem se zmateně k Dannymu. Doom neměl v ruce žádnou zbraň. Ani Tony a Bucky se Samem byli schovaní za jedinými kusy nábytku, který se ještě držel.

„Má své zbraně skryté v brnění," objasnil mi situaci Danny. Rychle jsem se proto rozhlédla, jestli jsou všichni v pořádku. Tonyho nenadálý vývoj situace nijak neovlivnil. Stál na stejném místě a Doomovu střelbu opětoval. A Bucky se Samem se o něčem dohadovali za polo rozpadlou skříní.

Co mám dělat? Nemůžu Tonymu nijak pomoc. Doom možná soustředí svou palbu na něj, ale jeho oči pozorují mě. Jakmile se pokusím nějak pohnout je po mě i po Dannym.

Panika se musela promítnout i na mém obličeji, protože o chvíli později mi Danny konejšivě položil ruku na pravé rameno a promluvil ke mně. „Vyčkej a zaposlouchej se." Nevěděla jsem, k čemu mi to bude dobré, ale poslechla jsem. Zavřela jsem oči a zaposlouchala se do okolních zvuků. Slyšela jsem kulky bušící do Doomova i Tonyho brnění. Slyšela jsem dunění, když se nedostaly skrze mou bariéru a dopadly na podlahu. „Co mám slyšet?"

„Musíš zklidnit svou mysl. Jsi příliš rozrušená," usmál se a pokračoval, „Palba z Doomovy strany ustává. Docházejí mu náboje." Znovu jsem se zaposlouchala a zjistila, že má Danny pravdu. Palba do minuty přestala.

„Můžeš nechat svůj štít zmizet," poručil mi a bedlivě sledoval kovového muže v zeleném plášti před sebou. Poslechla jsem ho. Danny vstal a klidným a sebejistým krokem se vydal k Doomovy. Zastavil se vedle Tonyho.

„Podívej se, jak hluboko jsi klesnul, Starku. Bojují za tebe puberťáci a vrah." Když Doom promluvil, všechno jakoby se zastavilo. Jeho hluboký a zvučný hlas se rozléval po celé místnosti. Šel z něj strach a respekt.

„Myslíš si, že jsi něco víc jen, protože jsi zahnal mimozemský útok? Jsi jen zbabělec schovávající se za svoje hračky. Jsi vrah, který se neostýchá jít přes mrtvoly svých blízkých, jen aby získal, co chce. Snažíš se dokázat světu i sobě, že ses změnil, ale v hloubi duše jsi stále stejný. Ty a já jsme si hodně podobní. Uvidíme, kdo z nás je lepší." Čekala jsem, že Tony něco udělá, ale on tam jen stál a nechal se urážet.

Nakonec to všechno ukončil Danny. Vytasil svou železnou pěst a udeřil Dooma do hrudi. Byla to obrovská rána. Celá budova se otřásla a kolem Dannyho a Dooma se rozvířil oblak prachu. Když se usadil, naskytl se nám pohled na klečícího Dannyho a ležícího Dooma.

„Je po něm?" vykoukl Sam zpoza skříně. „Myslím, že jo," špitla jsem a nespouštěla z Dooma oči. Všichni tři se hned nahrnuli ke mně a k Dannymu. „Bylo to příliš snadné," ozval se blonďák a nedůvěřivě si svého nepřítele prohlížel.

„Příliš snadné?" zopakoval nevěřícně Bucky. „Můžem být rádi, že jsme přežili." „To jsi asi moc silných protivníků neměl. A já z tvého vyprávění myslel, že silní byli všichni," odpálkoval ho Danny. Bucky chtěl zřejmě něco namítnout, ale nakonec si to rozmyslel.

„Páni! Hustý! Sundali jste Dooma! Senza!" Nova si to k nám nakráčel, jakoby se nechumelilo. Ve tváři měl opět svou lhostejnost a aroganci v hlase.

„Ty mi teď hodně dlouho nechoď na oči," upozornil ho Tonny a sundal Doomovi masku.

„Chtěl jsem vám jen pomoct," bránil se Sam. „Zmlkni," zavrčel Tony a otočil se s nechápavým obličejem k Dannymu. „Co to má být?"

Danny se naklonil, aby se podíval pod masku a spokojeně se usmál.

„Hobermanovo šasi," odpověděl.

„Vysvětluj," zavrčel Tony.

„Hobermanovo šasi je robot stvořený Doctorem Doomem. Má vypadat jako on, mluvit jako on a v podstatě si má i myslet, že je sám Doom. Už jsem se s doombotem tohoto typu setkal."

„A doombot je zase co?" zapojil se do diskuze Falcon.

„No moment. Chcete mi říct, že tahle věc nebyla Doom, ale jen robot?" Bucky nevěřícně přistoupil k robotovi.

„Jestli byl tohle jen robot, jak silný asi musí být sám Doom," uvažovala jsem nahlas. „Hodně silný," odpověděl mi Danny.

„Takže tohle není Doom? To jsem riskoval svůj život zbytečně? Achjo," povzdechl si Nova a kopl do jedné z robotových noh.

„Padej, než si rozmyslím, jestli tě zabiju teď nebo později," zavrčel Tony a vystoupil ze svého obleku. Sam se na mě nedůvěřivě podíval, ale když jsem mu naznačila, že je toho Tony v tuto chvíli schopný, polkl a rychle zmizel na chodbě.

„Co teď s tímhle?" narušil tíživé ticho Bucky, který na svůj menší spor s Tonym asi zapomněl. „Vezmu to do laborky."

„Hej lidi, pojďte sem," vrátil se Sam.

„Padej," rozkázal Tony.

„Ne, počkat. Něco se děje s tou obří obrazovkou ve vaší pracovně," upozornil nás a rychle zase zmizel.

„Jak se sakra dostal do mý pracovny?" zakroutil Tony nevěřícně hlavou a rozběhl se za Samem. S Dannym jsme ho následovali.

Když jsme tam doběhli, Tony už nevypadal rozčíleně nýbrž rozrušeně.

„To stejné dělá televize, když není signál. Šumí a obrazovka zšedne. Co se děje Tony?" zeptala jsem se nervózně. „To netuším," zakroutil hlavou.

A pak se obrazovka rozsvítila a přímo před námi se ojevila hlava Doctora Dooma.

„Dnes odpoledne někdo z tvého týmu zaútočil na mou ambasádu, Starku. Jenže naneštěstí pro něj, neunesl mě, ale Hobermanovo šasi. Rozhodl jsem se však, že tento trestuhodný čin nebudu s americkou vládou řešit. Ovšem pod jednou podmínkou. Dávám celému týmu Avengers ultimátum! Máte dvacet čtyři hodin na to, abyste z planety Země vykázali toho mladého troufalce! Dvacet čtyři hodin, Starku. Pokud neuposlechnete, váš osud bude zpečetěn."

Oukey...radši ani nechci odhadovat, jak dlouho jsem nepublikovala :D mno..nebudu si vymýšlet žádné omluvy atd. Pomalu mě to přestává bavit. Ale zase mi to přijde škoda jelikož jsem už v 15té kapitole což je skoro půlka a já mám cover ke třetímu dílu :DDD

Tenhle díl jsem vydala, abych věděla, kolik lidí ho ještě čte. Budu proto ráda za vaší zpětnou vazbu. Budu vám vděčná za jakykoliv koment. Podle toho, kolik lidí zareaguje buď komentem či hvězdičkou se rozhodnu, jesli budu pokračovat nebo to pozastavím(jak už jsem řekla, jsme skoro v půlce a mě to baví psát plus přemýšlím nad pokračováním :DD)

Mám i tak trochu osobní problémy, takže to v publikaci hraje taky svou roli....

Mno..já dnes končím a buď se uvidíme a další kapči do měsíce nebo později :)

Čauky