Padouch nebo hrdina? Úsvit nové říše (Avengers-cz)

14. Chemická laboratoř

Pohled Ann

Všude kam se člověk podíval, byl kouř. Celý Manhattan byl pohlcený plameny a temným štiplavým kouřem. Dole na chodnících i silnicích pobíhali zmatení lidé. Ženy pištěly a křičely na své děti, aby se drželi u nich, zatímco muži pro ně hledali bezpečný úkryt. Nad hlavami jim každou chvíli proletělo auto nebo kus baráku a ojediněle i nějaký jiný člověk. Na ulicích New Yorku panoval chaos. Jedna z kamer zrovna zachytila mladou dívku s malým chlapcem.

„Tomasi uteč!" zakřičela a odžďuchla malého klučinu od sebe. Sama se hned chystala rozběhnout za ním, ale žlutý taxík, který na ni dopadl, jí v tom zabránil. Zpoza kamery se ozval dětský pláč.

„Proboha co to je?" ozval se za mnou Tony. Zapištěla jsem a vysypala na sebe půlku misky s popcornem.

„Co to je?" zopakoval Tony svůj dotaz a pobaveně koukal na rozsypaný popcorn.

„Nevím, nějaký horor," odbyla jsem ho a začala sbírat spadené jídlo.

„Odkdy se koukáš na horory? Myslel jsem, že je nemáš ráda." Tony se naklonil, aby mi z vlasů vytáhl popcorn.

„Nudím se," odbyla jsem ho a sledovala televizi dál. Asi po pěti minutách filmu jsem si všimla, že stojí pořád za mnou a dívá se taky.

„Mimochodem, neviděla jsi Sama? Nemůžu ho nikde najít," snažil se zakecat to, že ho ten film zaujal.

„Vlastně," začala jsem pomalu, „na to jsem se tě chtěla taky zeptat." Tony se zadíval kamsi do dálky a v jeho očích se zaleskla panika. „Friday, kde je Sam?"

„Je mi líto pane, ale mimo budovu ho nemohu najít," zněla odpověď. S Tonym jsme se na sebe vyplašeně podívali. Bůhví, co zase vyvádí.

„Musíme ho najít," poručil Tony. Jen jsem přikývla a prudce vstala. Zapomněla jsem ale, že mám na klíně položenou misku s popcornem.

„To později," odbyl Tony rozsypané jídlo. Znovu jsem přikývla a chystala jsem se k počítači aby Friday našla Sama podle obličeje, ale nebylo třeba. Asi dvě patra pod námi se ozvala rána a budova se otřásla.

„Sam," podívali jsme se na sebe s Tonym.

„Pane, máme díru ve zdi a nepřítele v budově," oznámil ledově klidný hlas Friday.

„Díru ve zdi?! Já ho roztrhnu jak hada!" rozčiloval se Tony. „To není nepřítel Friday, to je Sam."

„Ne, pane. Pana Alexandra už jsem přidala do programu. V budově je někdo cizí."

Než stačil jeden z nás cokoliv říct, přiřítil se Bucky. „Slyšeli jste to? Co to bylo?"

„Sam," zavrčel Tony a zamířil do výtahu. S Buckym jsme na nic nečekali a rozběhli jsme se za ním.

„Friday, informuj Dannyho. Ať se dostaví do chemické laboratoře."

„Ano, pane."

„Zabiju ho. Opravdu to udělám. A je mi jedno, jak moc by nám mohl proti Doomovi pomoct," nadával na Sama, zatímco výtah jel pomalu dolů.

„To je ten kluk fakt tak hroznej?" šeptl Bucky. Přikývla jsem. „Kdyby ses furt někde netoulal, věděl bys to. Kam vůbec pořád chodíš? Poslední dobou jsi často někde pryč," vyzvídala jsem. Ano, Bucky se už asi týden na celý den ztratil a objevil se vždy až večer. Ze začátku jsem si toho moc nevšímala, protože jsem měla hlavu plnou Dooma a Dannyho, ale po téhle Buckyho otázce se nedalo si toho nevšimnout. Každý, kdo se Samem strávil alespoň hodinu už dobře věděl jaký je. Ale Bucky to nevěděl.

„Teď to nech být. Musíme se soustředit na Sama," odmávl to a ani se na mě nepodíval. Zmateně jsem na něj pohlédla a pak upřela svůj pohled na lesklou podlahu. A v tu chvíli se mi v hlavě usadila myšlenka, o které jsem si říkala, že já ji mít v hlavě nikdy nebudu. Podvádí mě?

Než jsem nad tím mohla začít víc uvažovat, výtah se zastavil a dveře se otevřeli. Před námi se objevila bílá chodba se třemi dveřmi. Hned jsem ji poznala. Tady jsme s Peterem tajně odposlouchávali Tonyho a Black Panthera.

„Které dveře to jsou?" zašeptal Bucky. Než mu Tony stačil odpovědět ozvala se obrovská rána a z posledních dveří vyletěl Nova ve svém obleku, narazil do zdi a svezl se k zemi.

Na chodbu se okamžitě dostal štiplavý kouř doprovázený smrdutým zápachem.

Sam se s vypětím všech sil postavil, ale hned se zase svezl k zemi. „Same!" sykl Tony. Ten se polekaně otočil a když nás tři uviděl rozzářil se radostí. Ovšem když pohlédl na Tonyho, úsměv mu zmizel.

„Omlouvám se, pane Starku. Jen jsem chtěl pomoct," koktal a znovu se postavil.

„Cos provedl?" vyptával se rozzuřený Tony.

„Jak jsem řek. Chtěl jsem pomoct. A tak jsem se vypravil na menší průzkum a přivedl s sebou nezvaného hosta," sklopil hlavu.

„Jakého nezvaného hosta? O kom to ksakru meleš?"

Sam už se neudržel na nohou a znovu spadl. Rozběhla jsem se k němu, abych se ujistila, že je v pořádku a nahlédla do laborky. „Proboha co to je?" zeptala jsem se  Sama vyděšeně. Z konce laboratoře na mě hledělo cosi obrovského. Alespoň dva metry vysoký železný chlap, oblečený do jakéhosi zeleného oblečku se zeleným pláštěm a kapucí.

„To je Doom."

Ahoj :) po hooodně dlouhé době opět přidávám další díl. Musím se přiznat, že už mě to nebaví tolik jako na začátku, ale příběh dopíšu a pak uvidím, jestli bude i třetí díl.Jinak doufám, že se vám bude Doom líbit :)