Clumsy baker l.s.

18.

Louis

Po několika minutovém rozhovoru o ničem, jsme se, kvůli počasí, rozhodli, že se přesuneme do pekárny. Myslel jsem, že se Harry bude chtít vrátit ke včerejšku, ale zatím o tom nepadlo ani jedno jediné slovo. Sedli jsme si ke stolečku, který byl šikovně schovaný za větší rostlinou a hned na to k nám přiběhla paní Müllerová.

"Přineste mi, prosím, ten borůvkový dortík a horkou čokoládu." ujal se slova Harry.

"Pro mě jenom tu čokoládu, díky." usmál jsem se na postarší paní, která si zapsala na papír naši objednávku a odešla. "Ehm, takže.. už máš nějaké ty fotky do té soutěže?"

"Mám je v hlavě.. teď už tě stačí jen dostat do kamarádova ateliéru." řekl naprosto seriózně a čekal na mou reakci.

"Jak mě?" zarazil jsem se.

"Říkal jsi, že do toho se mnou půjdeš, Louisi."

"Cože? Ne, to ne!" vyhrkl jsem okamžitě. "Říkal jsem, že si to chci zkusit, ale nepočítal jsem, že je pak někde zveřejní-" šeptem jsem na něj křičel, ale jelikož jsem zahlédl, jak si to k nám šine žena s naší objednávkou, musel jsem zmlknout. S úsměvem jsme jí poděkovali a já se na uklidnění musel ihned napít té kalorické bomby.

"Vždyť se nemáš za co stydět, máš úžasnou postavu." dál se snažil.

"To ano, můj zadek se ti totiž nevejde ani do objektivu." ironicky jsem ho odbyl a upravil si ofinu, která mi padala do očí.

"S tvým zadkem si poradím raz dva." nahodil trochu uličnický výraz a prstem mi z horního rtu setřel zbytek čokoládové pěny a vložil si ho úst.
Nevím proč, ale tohle gesto mi přišlo hrozně sexy. Podíval jsem se na jeho malinově zbarvené rty a musel těžce polknout, doufajíc, že si toho nevšimne. Vyrušila mě až blízkost vidličky, která se vznášela před mým obličejem. Pomalu otevírajíc ústa, jsem s ním navázal oční kontakt a přijal nabízený kousek dortu, který bezpochyby byl jeho dílem.

"Chtěl jsem se tě už na začátku zeptat-" začal nové téma a dál pokračoval v krmení nás obou. "-odešel jsi, protože jsem udělal něco špatně?"

Záporně jsem zakroutil hlavou, a když jsem polkl svoje sousto, začal jsem mluvit: "Jenom jsem potřeboval přemýšlet a.. v tvém bytě to zrovna jednoduché nebylo." na důkaz, že poslouchá, vzal obě moje dlaně do svých a jemně je hladil palci po jejich hřbetu. Lhal bych, kdybych řekl, že to se mnou nic nedělalo a to mě znovu mírně děsilo. "Jeden z největších problémů byl ten, že jsem ještě nikdy nebyl tak blízko, uhm.. však víš, mužskému tělu.."

"Louisi-"

"Ne, počkej, n-nepřerušuj mě.. Já jsem si víc, než jistý, že jsem na opačné pohlaví. A to včera.. ani nevím, proč jsem to udělal, Harry, omlouvám se ti." jakmile jsem dořekl poslední větu, ucítil jsem, jak mě teplo rukou kudrnáče opouští a vzdaluje se, což se mi moc nelíbilo. Momentálně jsem byl sám proti sobě, protože jsem sice věděl, že mě Harry přitahuje, ale nedokázal jsem si to přiznat a navíc jsem pořád nějak žil v tom, že o mě Danielle stojí.

"V pohodě, neomlouvej se. Chápu to." falešně se na mě usmál a změnil téma na zítřejší těžší zakázku, než odletí do Říma.

Harry

"Tak jsi doma." vzhlédl jsem na vysoký moderní panelový dům a zastavil se těsně před modroočkem.

"Jo." vydechl a znovu si upravil ofinu. Stačil jsem si za těch pár dnů všimnout, že je to takový jeho zvyk, protože skoro ani jednou ta její úprava nebyla potřeba. Mírně zaklonil hlavu, aby mi viděl do očí a tím zvýraznil svůj malý vzrůst. Přišel mi snad ještě roztomilejší, než kdy jindy.

"Takže zítra." řekl jsem potichu a nevědomky sjel k jeho rtům. Hned, co jsem si to uvědomil, jsem se rychle vrátil zpátky k jeho nebesky modrým očím, abych zjistil, že dělá to samé.

"Hmm.." zabručel a ani se neobtěžoval skrývat, kam směřuje jeho pohled.

Udělal jsem malý krůček vpřed, abych mu byl ještě blíž a svou dlaň jsem nejistě přiložil k jeho tváři. Překvapilo mě, když se mi do ní ještě více natiskl a zavřel oči, jakoby si ten dotek chtěl užít, co možná nejvíc. S pomocí palce na druhé ruce jsem mu pomalu přejel přes rty a sledoval výraz jeho obličeje.
Zmučeně vydechl a konečně mi dal znovu možnost, utápět se ve vlnách, jeho tajemných duhovek. "Takže zítra." zopakoval nesoustředěně předešlá slova, a pak se nečekaně vrhl na moje rty, když ukončil pro mě nekonečný oční kontakt. 

Váha jeho těla byla určitě nízká, ale bohatě stačila, aby mě přitiskla ke zdi a na malou chvilku naprosto odzbrojila. Začal jsem spolupracovat téměř okamžitě. Po několika vteřinách jsem otočil naše pozice, takže jsem si pro změnu uvěznil jeho drobnost mezi svoje tělo a fasádu panelového domu. Cítil jsem, jak si mě silně přidržuje jednou rukou za lem trička u krku a tu druhou mi omotal kolem pasu. Zbrkle a udýchaně jsme si vyměňovali polibky a já ač jsem věděl, co se děje, tak na druhou stranu jsem vlastně neměl ani tušení a můj mozek celou situaci odmítal pobrat. Jedna vlna silného šimrání střídala druhou a já si ani neuvědomil, kdy se naše dravé líbání změnilo na procítěné a pomalé otírání. Vyrušil nás až Louisův telefon, který ohlašoval příchozí hovor.

"Asi bys už měl jít." zamumlal jsem mu do rtů, i když jsem nechtěl ukončit tenhle okamžik.

"Uhmm.." zamručel na souhlas, ale nevypadalo by to, že by se v nejbližší době, stejně jako já, chtěl odtrhnout. Nechali jsme telefon vyzvánět a zasmáli se. Když se volající ozval znovu, naposledy jsem ho pevně objal a ačkoliv opravdu nerad, jsem ho nechal zmizet ve vchodových dveřích.

Louis

"Co jsi potřebovala?" zeptal jsem se Danielle, když jsem ji našel v obývacím pokoji, kde si spokojeně lakovala nehty.

"Jenom jsem chtěla vědět, kde jsi." usmála se na mě a dál pokračovala ve svojí práci.

"Ahoj, Louisi, rovnou si umyj ruce, bude večeře." oznámila mi paní Campbell, na což jsem jen kývl a poslechl ji.
Až když jsem za sebou zavřel dveře od koupelny, jsem si uvědomil, co se vlastně stalo. Nevěřícně jsem si rty přikryl dlaní a sedl si na okraj vany. Po nějaké chvilce jsem se nachytal, jak se poblázněně usmívám a hlavou se mi promítají jeho doteky, vůně a polibky. Zakroutil jsem sám nad sebou hlavou, jak rychle a snadno se mi dokázal jeden kudrnatý mladík dostat pod kůži.

Po večeři jsem si dal rychlou sprchu a zalezl do ložnice, zatímco moje přítelkyně se ještě dívala na televizi. Z kalhot jsem si vyndal telefon a chtěl napsat Harrymu, ale zjistil jsem, že mě předběhl.

Od: Harry
Díky za dnešek.. xx

Pro: Harry
Já děkuju..

Odpověď přišla téměř okamžitě

Od: Harry
Takže toho nelituješ?

Pro: Harry
Rozhodně ne, líbilo se mi to. 🙈

Od: Harry
Hodně to pro mě znamená. Hezky se vyspi, princezno🌹

Pro: Harry
Dobrou noc 😊

----

Ani nevíte, jak jsem ráda, že jsem konečně napsala další díl. Dneska jsem ho přepisovala asi 2x, protože mi to furt připadalo takový divný.. :-D 
Máte někdo snap? Když tak si mě můžete přidat: leonka.pa