Harry
Ráno jsem se probudil o dost dříve, než obvykle. Ještě ani nestačil zazvonit budík, aby mě vyrušil z mého snění, i když možná ho dnes ani nebylo třeba. Sotva jsem začínal vnímat okolní dění a protřel si unavené oči, spatřil jsem malého bruneta, jak klidně a spokojeně oddychuje uprostřed celé postele. Musel jsem se zasmát, když jsem si všiml, že mě v noci vyměnil za svou peřinu, ze které si udělal takovou zmuchlanou palačinku a přehodil přes ni jednu nohu a ruku. Byl neuvěřitelně roztomilý. Převalil jsem se na levý bok, abych si mohl rukou podepřít hlavu a ještě chvilku se kochat jeho krásou, než budu muset vstávat do práce. Pořád jsem nemohl uvěřit, že tu se mnou leží, že mě včera políbil ze své vlastní vůle - mohl jsem si vůbec přát víc?
Už oblečený jsem se přemístil do kuchyně, a jelikož jsem měl víc času, udělal jsem něco k jídlu. Nechtěl jsem dělat typickou anglickou snídani, ale něco lehčího - přeci jenom ještě nevím, co má Louis rád, ale opravdu doufám, že to není poslední snídaně, kterou mu dělám. Rozhodl jsem se pro klasické opečené toasty. Jeden s pomerančovým džemem a druhý se slaným máslem a šunkou, sklenice pomerančového džusu a černý čaj. Pro jistotu jsem vedle položil malou konvičku s mlékem a cukr. Všechno jsem to naskládal na umělohmotný tác a přenesl to na jídelní stůl. Když tak na to koukám, přijde mi to trochu neosobní - takové suché. Z plné vázy růží, kterou jsem měl v obýváku jsem donesl jednu, zkrátil jí stonek, položil ji na volné místo a ze spíže jsem donesl dvě malé zabalené čokoládky. Myslím, že takhle je to o moc lepší. Vzal jsem si tužku a papír a připsal malý vzkaz. Měl jsem hroznou potřebu tam nakreslit i malé srdíčko, ale ovládnul jsem se. Nerad bych vypadal infantilně a nějak ho vyděsil. Papírek jsem opřel o sklenici, oblékl se, vzal tašku, klíče od auta a odjel do práce.
"Zdravím, paní Müllerová." uculil jsem se na postarší dámu za pultem a namířil si to rovnou do výrobny.
"Ahoj, Harry, ty dneska úplně záříš." řekla a usmála se.
"To víte, je pěkné počasí.. sluníčko svítí, ptáčci zpívají."
"Ale vždyť je od včerejška zataženo, zlatíčko." nechápavě si mě přeměřila pohledem a zvedla obě obočí.
"No, vždyť to říkám." zasmál jsem se a zavřel za sebou dveře od mého království.
Uvázal jsem si kolem sebe svou červenou zástěru a podíval se na nástěnku s mými plány. Dnes to byl moderní svatební dort a byl jsem opravdu rád, že mi zákazníci nechali volnou ruku - to znamená, že celý návrh dortu je na mě a můžu vybít svou kreativitu. Jediný požadavek byly čtyři patra a každé jiný druh
Po nějaké půl hodině, co jsem strávil nad kreslením, jsem si výsledek připnul k plánům a vytvořil si těsto na korpusy. První patro bylo z Red Velvet, druhé čokoládové, třetí mramorové a čtvrté klasika vanilkové. Mezitím, co se mi vše peklo, jsem si udělal čtyři druhy krémů - klasický máslový vanilkový, sýrovo-smetanový, který se hodí k Red Velvet, s příchutí vaječného likéru k čokoládovému a karamelový k mramorovému. Všechno jsem naskládal do lednice, vytáhl hotové korpusy, které potřebovaly zchladnout a šel si na chvilku sednout do odpočívárny.
Louis
Probudil jsem se asi v půl 8. Hodinu a půl už bych správně měl být v práci, ale po prvotním šoku, že jsem zaspal, jsem si uvědomil, že nejsem doma, nýbrž v kudrnáčově posteli, která mi až znepokojivě dobře voněla. Bylo mi trošku chladno a jelikož jsem svou peřinu měl nacmouchanou pod svým tělem a opravdu dobře se mi leželo, natáhl jsem ruku po té Harryho a přikryl se s ní. V tu ránu mi silnější omamná vůně cizího těla proletěla přes čichové buňky a já si v ní nevědomky liboval do té doby, než mi znovu došlo, že nejsem svobodný a že je to vůně, která rozhodně nepatřila ženě. Přepadla mě zvláštní tíživá nálada, která by se rozhodně nemohla přiřadit k těm pozitivním, právě naopak. Vyhrabal jsem se z pod peřiny, posadil se na kraj postele a nepřítomně se díval kamsi takzvaně do blba. Vzpomněl jsem si na včerejší polibek a na to, jakým stylem si mě k sobě v noci tisknul. Takhle blízko jsem k mužskému tělu ještě nebyl, a tak se nebylo čemu divit, když jsem byl více, než zmatený. Mým tělem projela bolestivě ostrá vlna, zároveň doprovázená něčím hezkým, co jsem nemohl popsat. Absolutně jsem se v sobě nedokázal vyznat, všechny pocity byly tak smíchané.. Litoval jsem včerejšího večera? Ne. Ano? Nevím!
Oblékl jsem si svoje kalhoty, v koupelně si udělal obvyklou ranní hygienu a vydal se směrem přes kuchyň ke vchodovým dveřím, kde mě na stole upoutala snídaně. Neubránil jsem se úsměvu, když mi do hlavy naskočila myšlenka, že si kvůli mě Harry přidělal práci, když tak brzo ráno ještě připravoval jídlo pro mě. Pomalu jsem přešel ke stolu a všiml si malého lístečku opřeného o sklenici džusu a hned vedle růže, ke které jsem si přivoněl.
Dobré ráno,
opravdu doufám, že se ti spalo tak dobře, jako mně. Nasnídej se a ještě si trochu odpočiň - přeci jenom ti včera nebylo zrovna nejlíp, takže se dneska neopovažuj strčit nos do pekárny. Budu se snažit přijít, co nejdřív. Buď tu, jako doma. :-)
Harry. xx
P.S. Víš, že jsi strašně krásný, když spíš?
Koutky úst se mi nevědomky zkroutily do výrazného a stydlivého úsměvu, když jsem si dočetl jeho poslední větu. Sedl jsem si ke stolu a pomalu začal přežvykoval první toast.
Opravdu mě pozoroval, když spím? Přišlo mi to roztomilé. Vzpomněl jsem si, když jsem takhle poprvé ležel vedle Danielle, obdivoval jsem její nevinně krásnou tvář a hrál si s jejími vlasy. V tu dobu bylo všechno zalité sluncem a já byl nejšťastnějším mužem na planetě. Pamatuju si, jak moc hřejivé pocity jsem v sobě měl, když mě poprvé políbila. Jediné, co mě teď vážně děsilo bylo přesně to příjemné šimrání, které jsem cítil včera, když se mi Harry svými zelenými duhovkami vpíjel do očí, nemluvě o tom, jaký ohňostroj ve mě explodoval při tom polibku. Počítá se tohle, jako nevěra? Bylo to, co jsem udělal, moc špatné? Měl bych se cítil provinile? Pokud ano, tak proč se mi, při vzpomínce na Harryho jemné a plné rty, vytváří neskutečná touha, udělat to znovu. A znovu a znovu.
Přestal jsem jíst a složil si hlavu do dlaní. Louisi, do čeho jsi se to zase namočil. Vždyť Harry je.. kluk, stejné pohlaví. Rychle jsem po sobě uklidil špinavé nádobí, posbíral si svoje věci a vydal se směrem ke dveřím. Musím pryč.
Harry
Uběhlo několik hodin a já jsem dokončoval svou dnešní práci. Jediné, co mi zbývalo, tak bylo naaranžovat podélně dolů přes všechna patra rudé růže z jedlé hmoty. Konečně jsem mohl použít i ty, co udělal Louis, když tu byl první den. Usmál jsem se, když jsem je bral do rukou a opatrně je pomocí párátka vpichoval do fondánem potaženém dortu. Dohromady jich mohlo být tak kolem padesáti. Podíval jsem se na svoje dílo, jestli může zpátky do lednice, a když jsem, po důkladné kontrole, zhodnotil, že je opravdu hotové a nemůžu nic zlepšit, dal jsem ho chladit.
Podíval jsem se na mobil a trochu doufal, že mě bude čekat nějaká zpráva od modroočka, ale bohužel. Do konce pracovní doby mi zbývalo necelých dvacet minut, takže jsem odložil zástěru na svoje místo, umyl si ruce a snažil se rychle, pomocí mého čtyřkolého miláčka, dostat domů.
Natěšeně jsem odemykal dveře v domnění, že tu na mě bude čekat, a když budu mít opravdu veliké štěstí, možná dostanu za tu snídani i nějakou maličkou odměnu v podobě jeho překrásných rtů. Po hlasitém pozdravu a následným prohledáním celého bytu, jsem byl mírně zklamán, protože zmizel a nenechal po sobě ani smítko, natož nějaký vzkaz a vysvětlení.
Mírně jsem si povzdechnul a s těžkým žuchnutím jsem dopadl na gauč.
Co jsem vůbec čekal? Že se přeorientuje na kluky po jediném polibku, který pro něj beztak nic vážnějšího neznamenal? Nebo znamenal? Měl jsem tolik otázek a žádné odpovědi. A já je, sakra, potřeboval!
Pro: Lou
Myslíš, že bychom se teď mohli sejít?
Po odeslání jsem čekal asi čtvrt hodiny na odpověď, která ale stále nepřicházela. Začínal jsem pociťovat mírný vztek a paniku. Teď určitě vypadám, jako stíhačka, bože, proč jsem mu vůbec psal?
Od: Lou
Nejsem si jistý, jestli je to dobrý nápad, Harry.
No, výborně. Mám pocit, že jsi to posral, Stylesi.
Pro: Lou
Chápu. Takže.. toho lituješ? Pokud ano, tak se ti vážně omlouvám.
Od: Lou
To jsem neřekl. A navíc jsem tě první políbil já, vzpomínáš?
On se ptá, jestli si vzpomínám? To si teda, sakra, piš!
Pro: Louis
Dobře, tak asi zítra v práci?
Od: Louis
Možná by to šlo za půl hodiny v parku u fontánky?
Pro: Louis
Děkuju.
ČTEŠ
Clumsy baker l.s.
Fanfiction*DOKONČENO* Projde, modrookému a dlouho nezaměstnanému, mladíkovi, když si ze zoufalosti upraví svůj životopis a zašle ho do nedalekého pekařství, kde zrovna hledají novou pracovní posilu?
