A Potom Se To Stalo

Kapitola 4.

,,Chci od tebe, aby si se sbalila a odešla se mnou. Jednoduché, že?" řekl s pobavením v hlase.
Zůstala jsem na něj doslova civět.
To jako vážně!? Uvědomuje si co říká!? A hlavně jak to zní? Zřejmě je úplně normální přijít k někomu domu, pozorovat ho jak spí a pak mu říct aby s ním odešel.
,,Musíš se rozhodnout dnes. Buď půjdeš dobrovolně..." větu schválně nechal nedokončenou abych si ji doplnila sama.
Buď s ním půjdu nebo mě vezme násilím pryč.
,,A kdo vůbec si?" vypadlo ze mne bez přemýšlení. Pohled jsem upírala na jeho postavu a čekala.
Uchechtl se a sáhl si někam k boku. Vyndal předmět a hodil ho do mé postele.
Baterka!?
,,Už si mě potkala. Musíš si mě pamatovat." řekl a čekal.
Vzala jsem baterku do ruky a rozsvítila ji.
Světlo mě nejdřív na několik vteřin oslepilo, ale rychle jsem si zase zvykla. Namířila jsem světlo na podlahu a zvedala ho k jeho obličeji.
Tělo měl opravdu dobře vypracovaný. Ruce si zahákl za opasek kde mu visela ještě jedna baterka, provaz s karabinou, šátek a pouta. Namířila jsem na jeho hlavu.
,,To si děláš prdel ne!? Ty!?" vykřikla jsem na něj a stále držela světlo na jeho hlavě. Víc jsem na něj nestihla vykřiknout, protože se objevil hned u mě, svou ruku přitiskl na moje ústa. Nárazem jsem se neudržela v sedě a zádama jsem zalehla do postele. Přesunul se nade mne a ruku tiskl k mým ústům.
,,Zůstaň zticha. Nebo to dopadne mnohem hůř, než si dokážeš představit." řekl varovným tónem a jeho oči byly těsně před mýma. V tuto chvíli z něj šel strach.
V hlavě mi prolétla vzpomínka, jak mě viděl se líbat s Christianem.
Pokusila jsem se ho zasáhnout jeho baterkou, ale uviděl mě. Ruku mi chytil, baterka se přesunula mimo mého dosahu a jednou jeho rukou chytnul obě moje a zkroutil mi je za hlavu.
,,Ani to nezkoušej." řekl a nepouštěl ze mne oči. Na nohou jsem cítila silný tlak takže mi zabránil každý můj pohyb.
Zrychleně jsem dýchala a sledovala ho. V celém domě panovalo hrobové ticho a my jsme si navzájem hleděli do očí.
,,Teď tě pustím. Jestli uděláš jakýkoliv pohyb nebo se mě pokusíš znovu napadnout, tak je mi absolutně jedno že se ti nic nesmí stát. Vezmu tě a probereš se až na místě. Nebudeš absolutně nic vědět a co se s tebou dělo. To chceš!?" řekl mi těsně u ucha a jeho teplý dech jsem cítila všude na obličeji. Do nosu se mi dostal jeho parfém a já nenápadně nasávala tu vůni.
Rychle jsem dýchala a snažila se dostat aspoň kousek těla z jeho sevření. Marně. Ani škubání nepomohlo, jenom mě bolelo celé tělo.
,,Skončila si už?" řekl a z jeho hlasu bylo slyšet pobavení nad mým pokusem utéct.
Vyčerpaně jsem se přestala snažit o útěk nebo jakýkoliv pokus o vzpouře a jen bezmocně ležela pod ním a čekala, co udělá.
Jestli mě opravdu něčím omámí a já se proberu až někde na místě, nebo nechá a bude neustále sledovat každý můj pohyb.
Byla jsem v pasti.
A úplně v prdeli...
V hloubi duše jsem věděla, že dneska s ním odejdu. Nemám jinou možnost, než se vzdát.
Nechci ohrozit bezpečí své rodiny
,,Budeš křičet?" zeptal se opatrně.
S jeho rukou na mé puse jsem zavrtěla hlavou do stran. Všechny své pokusy a nápady jsem už vyzkoušela a všechny dopadly stejně.
Opatrně sundal svou ruku z mé pusy a vyčkával. Když pochopil, že jsem nelhala, otřel si ruku od mých slin a zabořil ji do matrace, aby na mě neležel celou vahou, ale aby mě měl stále pod kontrolou.
,,Budeš se mě snažit zase napadnout?" zeptal se stejným tónem jako předtím.
Zase jsem zavrtěla hlavou a čekala na jeho další reakci.
Mé tělo přestalo být pod takovým fyzickým tlakem a on se posadil na postel a stále mě sledoval svým pohledem.
Najednou jsem na něj vyvalila oči, celá zrudla a popadla polštář vedle mne, kterým jsem si zakryla hrudník.
Měla jsem na sobě jen tričko a kraťasy když na mě ležel!
Z jeho pohledu jsem vyčetla, že čeká, kdy po něm hodím ten polštář a pokusím se znovu utéct nebo něco podniknout.
,,Jsem jen v pyžamu, můžu se snad trochu zakrýt ne?" řekla jsem a přitiskla si polštář víc k tělu.
Cítil něco když jsem se snažila vyprostit z jeho těla nebo ne? Doufám že ne... prosím...
Jen se zasmál a nijak jinak to nekomentoval.
Musela jsem nějak zahnat tu nervozitu a tak jsem začala mluvit.
,,Co vlastně se mnou bude? Kam mě odvedeš? Pro koho děláš? Jaké je tvé jméno?" poslední otázku jsem zašeptala podívala se mu pořádně do jeho očích.
Zatímco mě v hlavě probíhalo několik scénářů co se se mnou stane nebo co udělá, on zůstával klidný a očima koukal po pokoji. Pozorovala jsem ho a sledovala kam se dívá. Očima zastavil u mého stolu vedle postele.
Zavřel oči, otočil hlavu na mne, a když je zase otevřel, díval se do mých očí.
Když porovnám první pohled a tento, jsou naprosto odlišné. V jednich je tvrdost, odolnost a nedostupnost, v těch druhých zas klid, důvěra a očekávání.
V barvě jeho světle modrých očí jsem se ztrácela a dokázala bych do nich koukat snad věčně. Sledovat jejich změny nálad, tvrdost a jemnost, strach a důvěra, naštvanost a klid. Z přemýšlení mě vytrhl jeho hlas.
,,Derek. Jmenuji se Derek."

*881 slov.