A Potom Se To Stalo

Kapitola 1.

--------------------
Obrázek je ze seriálu Shadowhunters a tahle kapitola bude trochu nudná, potřebuji si udělat nějaký základ pro další aby to nebylo hned všechno na vás vyvaleno.
--------------------

Ale ne... pomyslela jsem si. Já nechci jít do školy...
Budík jsem už po třetí odložila a začala se pomalu protahovat. Bylo 6;50 a já měla 40 minut na to, abych vylezla z domu a šla do školy. Teď, absolutně nemožné. Po včerejším dni jsem usnula jak zabitá a po dlouhé době jsem se přes noc neprobudila. Naposled jsem zabořila hlavu do polštáře a vstávala.
K snídani jsem si rychle udělala cereálie a rychle prolítla koupelnou. Jen jsem udělala hygienu a namalovala se a šla nahoru do pokoje se obléct.
Do školy jsem to stihla akorát. Pět minut do zvonění a já si rychle sedla na svoje místo.

,,Čau kočko." ozvalo se mi za zády, když jsem se prohrabovala ve skříňce.
,,Nemám čas. Co chceš?" odsekla jsem, zavřela dvířka a otočila jsem se.
Stál tam Christian, který je přihlášen v hereckém kroužku a skoro pořád dostává hlavní role. Ale chová se arogantně a skoro všechno si přivlastňuje. Za to jsem ho přestala mít ráda.
Stál moc blízko mne a rukou se opíral o skříňky za mnou.
,,Jen si trochu popovídat." odmlčel se, a když jsem nic neříkala, pokračoval. ,,Naši nebudou o víkendu doma a já budu pořádat menší mejdan. Nechceš zajít?" Naklonil se trochu blíž a neuhýbal pohledem.
Ve mně se odehrával vnitřní boj mezi rozumem a chtíčí.
,,Začíná to v osm, kdyby si měla čas." dodal.
,,Pokusím se přijít." řekla jsem nakonec. Přikývl naposled se ke mně sklonil se slovy: ,,Chápu, rodiče tě ještě hlídají." a odešel.

»»»»»»»»»»»»»»||««««««««««««««

,,Ahoj zlato." pozdravila mě mamka hned jak jsem vešla do kuchyně, vlepila mi rychlou pusu do vlasů a zase se věnovala práci.
,,Ahoj." Odpověděla jsem a vzala si do misky salát.
,,V pátek večer odjíždím na služebku do Německa a vrátím se až někdy v neděli odpoledne. Chceš být tady nebo u babi?" oznámila.
,,Tady." vypadlo ze mne dřív než jsem si to uvědomila.
,,Tak jo. Nějaké jídlo ti udělám a když to sníš tak se o sebe postaráš, viď?" otočila se ke mně a důrazně řekla: ,,Ale nechci tu vidět žádné oslavy nebo jak tomu říkáte, jasné?"
,,Ehm...stalo se někdy že jsem to udělala?" vyčetla jsem ji její pochyby.
,,No...počkat...ty ne ale tvůj bratr ano. Takže se trošku bojím že budeš mít stejnej nápad a já to tu najdu na pokraji rozpadnutí."
,,Už nemáme stejné nápady, neboj. A kde bude on? Tady se mnou ne, že?" přála bych si, aby řekla že tu nebude. Prosím...jinak nebudu mít možnost zmizet na mejdan aby o mě nikdo nevěděl.
,,Říkal, že chce přespat u svého kámoše."
,,U jakýho?" ať ne někde poblíž... Ať si jede klidně k babi nebo dědovi on ale ať není někde poblíž...
,,Jeho jméno mi vždycky vypadne. Ale už jsem ho viděla v divadle. Když se hrála parodie na Barbie, hrál Kena."
,,Christian, je to on?" zeptala jsem se váhavě.
,,Jo! To je to jméno. Dneska tam u něj už zůstane a vrátí se domů až když přijedu. Takže tu budeš sama. Zvládneš to, že?"

,,Jasně, už nejsem malá." ujistila jsem ji, prázdnou misku položila do dřezu a odešla nahoru do pokoje.

Pozitivum: budu doma sama a nikdo se nedozví, že jsem odešla někam ven. Negativum: na mejdanu u Christiana bude i můj bratr.