L.S. Oneshots (CZ) ✓

The breakup - 2/2

Louis si hlemýždím tempem skládal do kufru oblečení a další potřebné věci. Odjížděl na služební cestu a vrátit se měl až koncem týdne. Ačkoliv se těšil, že si na chvílí odpočine od Harryho nevšímavosti a svých následných výčitek, také jej jeho odjezd tížil u srdce.

Dřív, když ještě vše bývalo v pořádku, odloučení od Harryho naprosto bytostně nesnášel. Ať už musel pracovně pryč Harry nebo on sám, vždy mu bylo smutno, stýskalo se mu už ve chvíli, kdy se spolu loučili u vchodových dveří. Pokud byl on tím, kdo zůstal sám doma, tak celou dobu bez Harryho s ním nebyla žádná řeč. Po ty dny vždy býval strašně uzavřený a občas měl sklony chovat se jako holka po rozchodu. A pokud odjížděl pryč on, tak každou volnou chvilku Harrymu psal, volal, nebo na něj aspoň myslel.

Harry pro něj představoval druhou půlku sebe samotného. Bez něj se cítil necelý, a díky tomu také nefunkční. Jejich láska je stmelovala dohromady v jeden dobře fungující celek. Ovšem to už dávno nebyla pravda. Něco se v tom jejich stroji pokazilo a oni... Louis pochyboval, že by je ještě někdy někdo nazval dokonale fungujícím párem. Takoví bývávali, dokud to nepokazili.

Louis to dával za vinu jim oběma. Nevěřil, že by něco takového mohlo být jednostranné. Nebo prostě jen nevěděl koho za to vinit. Nebál se připsat vinu i sám sobě, ale ať se na celou záležitost díval, jak se díval, nemohl přijít na nic, co udělal špatně. Snad je to, že mohl Harryho omrzet. Vlastně by se ani nedivil.

To on byl ten, který u nich dělal holku. Ne, on byl vlastně taková holka. Nejen svým submisivním chováním v posteli, nejen svojí ženskou postavou, ale také svou duší a srdcem. Stejně jako dívky jej chytaly za srdce i maličkosti, rozněžněle se díval po roztomilých věcech a párech, naivně snil o pohádkovém životě, miloval, když jej Harry zahrnoval svojí pozorností a péčí. Co když už na něj prostě Harry neměl nervy? Co když ho přestalo bavit jej chránit a rozmazlovat? Byla chyba v tomhle?

I když brunet doufal, že ne, nemohl to s jistotou tvrdit. Vždyť Harry mu přeci vždycky říkal, že tohle všechno jsou důvody, proč si vybral zrovna jej. Proč se zamiloval zrovna do Louise Tomlinsona. Dříve mu neustále říkal, jak moc miluje, když se Louis červená, když se roztomile směje, když si na něm vynutí zamilovaná objetí, když mu se zrůžovělými lícemi děkuje za dárek, neustále mu opakoval, jak miluje jeho smích, oči, zadek, tělo, postavu. Byli spolu za jedno v mnoha věcech, měli stejné koníčky, stejné přátele, stejný vkus. Byl problém v tomhle? Začal Harry toužit po něčem odlišném? Dobrodružnějším? Chtěl si vyzkoušet, kolik pravdy je na tom, že se protiklady přitahují?

Louis se sehnul a se smutným úsměvem zapnul zip na kufru. Bylo mu tak nějak... úzko? I přestože jim to s Harrym nefungovalo, on jej stále miloval. Stejně tak bezhlavě, jako na začátku jejich vztahu. A byť to bylo vzhledem k situaci nepřirozené, fakt, že musí odjet a Harryho zase několik dní neuvidí, jej bolel. I když se s Harrym už tak moc nevídal a kudrnatý s ním téměř nepromluvil, ale přeci jen... přeci jen jej to tížilo a vnášelo to do jeho srdce smutek. Ale on se snažil na to moc nehledět. Nesmí, pokud chce udělat to, o čem přemýšlel celou včerejší noc.

Jejich krize už nutně potřebuje řešení. A Harry se k tomu viditelně nemá, takže udělá první krok on. I když jej opravdu stále miluje, nemůže se už nechat nadále tak ničit. Pouto, které mezi nimi bývalo, mizí do propasti, a pokud jej chce znovu aspoň trochu stmelit, musí Harryho přimět, aby si s ním promluvil. Tak aby se to už konečně vyřešili. Pokud Louis udělal něco špatně, Harry mu musí říct co a pokud je příčina někde jinde, společně ji odstraní. Spolu, tak jako dřív. Zvládnou všechno, když do toho půjdou oba bok po boku. Ale pokud Harry nic chtít řešit nebude... Louis raději moc nepřemýšlel nad tím, co má v plánu v tomto případě.