UT - Cesta na povrch

4

Chvíli jsem jen stála u dveří a rozhodovala se. Nakonec jsem tedy s námahou otevřela dveře a odešla. Po pár minutách chození tmou jsem narazila na mého 'nejlepšího přítele'.

,,Myslíš si, jak nejsi chytrá, že?" Zeptal se Flowey.

,,V tomto světě ale funguje pravidlo Zabij, nebo buď zabit." Po této větě se děsivě zasmál a zmizel. Z toho smíchu mi přeběhl mráz po zádech. Když mi oči přivykly okolní tmě, rozeznala jsem ve stěně další fialové dveře. Po otevření dveří se mi naskytl pohled na zasněženou krajinu. Zhluboka jsem se nadechla a vykročila jsem do známé neznámé krajiny. Po pár metrech jsem uviděla prvního živého tvora - bílého psa. Trochu jsem se lekla, ale pokračovala jsem v cestě. Po chvíli chození pustou krajinou, jsem došla k lávce s dřevěným plotem ve kterém chyběl kůl. Chtěla jsem prolézt touto mezerou, když jsem za sebou uslyšela něčí kroky.

,,Člověku.." Ozvalo se náhle za mnou a já leknutím nadskočila.

,,Otoč se a potřesme si rukama." Po této větě jsem se pomalu otočila a uviděla menší mužskou postavu zahalenou ve stínu s nataženou rukou. Stiskla jsem mu ji a náhle se ozvalo hlasité prdnutí. Znechuceně jsem mu ruku pustila, načež se postava zasmála a konečně ukázala na světle svou tvář.

,,Starý trik s prdícím polštářkem v ruce, vždycky pobaví." Oznámil a poté si mě důkladně prohlédl.

,,Ty jsi člověk, co?" Jen jsem přikývla, načež pokračoval: ,,Já jsem Sans, Sans the Skele- jsi v poho?" Zeptal se, když jsem znovu začala pištět.

,,Já jsem Arisu." Představila jsem se, když jsem se konečně uklidnila.

,,Aha.. no, můj bro-" ,,Papyrus?" Skočila jsem mu do řeči, načež se zatvářil zmateně a já nasucho polkla.

,,Odkud znáš mého bráchu?" Zeptal se a poslední dvě slova vyslovil pomalu.

,,No.." Můj mozek začal pracovat na plné obrátky a po několika vteřinách mě napadla celkem uvěřitelná odpověď. ,,Toriel se o vás zmínila, tedy.. tvé jméno neznala."

,,Kdo je Toriel?" Zeptal se podezíravě.

,,Obyvatelka Ruin, bydlí za těmi dveřmi." Vysvětlila jsem a ukázala do dálky směrem odkud jsem přišla. Sans se na mě nevěřícně zadíval a já znovu nasucho polkla. Co když to není stejné jako ve hře? Pomyslela jsem si a v duchu jsem začala panikařit.

,,Ona se tedy jmenuje Turiel?" Než jsem ho stačila opravit, uslyšela jsem v dálce cizí hlas.

,,SANSI, TY HÁDANKY JSOU POŘÁD NEAKTIVNÍ!"