UT - Cesta na povrch

1

Proud vzduchu mi nemilosrdně foukal do obličeje a slzy zvedal do mých vlasů. Můj křik se ztrácel ve větru a já myslela na jediné.. určitě zemřu. Ve vzduchu jsem se otočila na záda a před očima mi přeběhla událost, kvůli které zajisté zemřu.

,,Ta hora vypadá jako Mount Ebott!" Řekla jsem nadšeně své nejlepší kámošce, která si jen povzdechla a plácla se do čela.

,,To je zase z nějaké té hry?" Zeptala se znuděně a já protočila očima.

,,Je to z Undertale. To je ta hra s tou kytkou." Dodala jsem, když jsem zachytila její nechápavý pohled.

,,Jdu se na tu horu podívat." Oznámila jsem jí po chvíli přemýšlení a vydala jsem se směrem k hoře. Sice říkám k hoře, ale spíše to je trošku vyšší kopec. Po chvíli jsem se konečně dostala až na vrchol a podívala se dolů. Vypadá to, že vedoucí našeho tábora právě rozdává svačinu. Když jsem se rozhodla vrátit, všimla jsem si, že je na tomto kopci zvláštní 'propast', ve které jakoby byla mlha.Raději jsem si toho nevšímala a opatrně kolem ní prošla. Bohužel jsem zakopla o kámen a abych našla ztracenou rovnováhu, poskočila jsem o pár kroků dozadu, tudíž jsem spadla do té 'propasti'.

Náhle jsem spadla na zem a vyrazila si dech. Sykla jsem bolestí a sedla si. Zatímco jsem si masírovala žebra, jsem vzhlédla vzhůru. Najednou mi to došlo. Jak to, že nejsem mrtvá? Vždyť jsem spadla asi z dvaceti-metrové výšky! Rychle jsem si stoupla a rozhlédla se kolem. Spadla jsem na nějaké žluté květiny. Trochu mě překvapilo, že v jedné ze zdí jsem uviděla dveře. Udělala jsem tedy to, co jsem považovala za správné - schoulela jsem se na těch květinách do klubíčka a smířila se se smrtí.