2.kapitola

7.2K 313 14
                                    

      Z přemýšlení mě vytrhlo prudké zastavení auta a následné zatroubení.

"Kam čumíš debile!" zařvala mamka a já se začala potichu smát. Mamka dokáže být někdy fakt vostrá. 

   Když jsme dojeli na místo, tak se to všude hemžilo rodiči a jejich neposlušnými ratolestmi. Každý z nich měl alespoň jednou propíchnutý obličej nebo potetovanou nějakou část těla.

Mezi tyhle lidi asi fakt zapadnu. Všude kolem byli nějací lidé, hlídali nás, teda alespoň jsem si to myslela.

Došla jsem k autobusu a odložila jsem si tam svoje zavazadlo.

Začali svolávat lidi ať si jdou nasednout do autobusu. Rozloučila jsem se s mamkou a šla za ostatními do již zmíněného autobusu.

Posadila jsem se do zadní poloviny autobusu a čekala.

Asi po pěti minutách se začalo něco dít. Vedle mě se posadila hnědovláska s piercingem ve rtu. Jenom jsem jí pozdravila pohledem a dál si hleděla svého.

Nakonec jsme byli v autobuse všichni, i ti lidé co nás hlídali.

"Zdar děcka," začal jeden z nich" jelikož jste zmrdi co si neváží toho co mají a dělají problémy, tak jste byli poslaný do našeho tábora. Tady se vás pokusíme naučit slušnýmu chování. Jsem jeden z vašich vedoucích, jmenuju se Simon. Tamto je Meredith," ukázal na ženu s blond vlasy "to je Mike,"to byl celkem pěkný modroočko s oříškovými vlasy "Alex,Diana,Max," Alex byl namakanec se zrzavou čupřinou, Diana měla černé vlasy a už na místech viditelné vrasky, Max je roztomilý bloňďáček se zelenýma očima "a támhleto je Greg." ukázal na postaršího pána, který měl stále zřetelně viditelné svaly.

"Teď vás budu volat podle jmén, abych se ujistil že jste tu všichni. A kdo si z toho bude dělat srandu bude dělat kliky! Rebecca Clark?" "Tady" ozvalo se znechuceně takhle to šlo ještě úctyhodnou chvilku než se ozvalo moje jméno. "Stella Kinley" jenom jsem zvedla ruku.

Pokračovalo to do doby než vyjmenoval celý autobus.

"Teď vás, bandu volů zavezeme do přístavu kde nás vyzvedne loď a pojede na jeden ostrov kde strávíte celý měsíc."

Už jsem si chtěla dát sluchátka do uší, ale přerušil to zase ten trouba.. "Abych nezapomněl! Dáte mi své mobily i ostatní elektroniku!" kouknul na Maxe " Můžeš?" jenom kývnul a šel vybrat všechny telefony. Celým autobusem se ozvalo nesouhlasné škemrání.

Když byl Max u mě, tak jsem na něj laškovně mrkla. Jenom se tomu zasmál a i s mým telefonem pokračoval dál.

Tak máme tu po další době novou kapču! Doufám že se líbí! Budu ráda za komentíky a votes!

Kačabkaxoxo

Na obrázku ta hnědovláska :-)

Letní TáborKde žijí příběhy. Začni objevovat