Znala jsem Siriuse Blacka ✔

Malfoy mi opět kazí den.✔

 Týden uplynul jako voda a už jsem zase byla ve vlaku, který uháněl do Bradavic a smutnila jsem nad představou, že už se tam možná nikdy nevrátím. Seděla jsem v kupé s Lily, Jamesem, Siriusem, Remusem a Peterem. Lily a James měli oči jen pro sebe a já jsem trochu podřimovala v Siriusově náručí. Chvíli jsem přemýšlela nad tím, proč Remus nesedí s Tess, ale pak jsem si řekla, že moc myslím. Vnímala jsem jenom Siriuse a sníh, který padal za okny. Když jsme dorazili, tak jsme jako obvykle čekali na vozy. Konečně přijel další a já ucítila ve vlasech dech testrála, který ho táhl. Pohladila jsem ho po hlavě.
,, Že se ti chce tahat kočár, když je venku taková zima, co?" řekla jsem a všichni mě sledovali a jejich výrazy opravdu chtěly dokumentaci.
,, Ehm, Helene, přeskočilo mně nebo tobě? Ten kočár nic netáhne," řekla Lily a já se jen bolestně usmála.
,, Ale táhne, jsou to testrálové. Nevidí je každý, jenom, ten...ale nic, nastupovat," řekla jsem a rychle nasedla. Remus měl takový zahloubaný výraz.
,, Ano, učili jsme se o nich v péči o kouzelné tvory. Vidí je jenom ten, kdo se stal svědkem něčí smrti," když to řekl, tak se na mě všichni s lítostí podívali, jenom Sirius věděl, co se stalo. Byla jsem jim ale vděčná, že se nikdo nevyptával. 

Šla jsem po chodbě, když mě najednou potkal Profesor Křiklan.
,, Dobrý den, slečno Whitová, právě vás a vaši přítelkyni slečnu Evansovou hledám! Budu opět pořádat večírek pro pár vybraných studentů a obě si samozřejmě můžete přivést společníka. Byl bych rád, kdybyste dorazily, vyřiďte to prosím i slečně Evansové."
,, Jistě, pane profesore, přeji vám pěkný den."

,, Vám také," odpověděl a odešel směrem ke svému kabinetu. Já šla směrem ke knihovně a slyšela dva vzrušené hlasy, které jsem vzápětí poznala. Byl to Remus a Tess, hádali se. Já jsem si raději sedla do výklenku, aby mě neviděli, ale já je mohla slyšet. Potom jsem uslyšela rychlé kroky a kolem mě skoro proběhla Tess a ani si mě nevšimla. Vstala jsem, protože jsem si chtěla promluvit s Remusem. Našla jsem ho, seděl tam jako hromádka neštěstí.

,, Remusi, stalo se něco?"
,, Jo, mezi mnou a Therese je konec."
,, To ne, co se mezi vámi stalo?"
,, Prostě jsme si nerozuměli."

,, Promiň, je mi to líto... Remusi, přiznal ses jí? Jestli ano a ona se s tebou kvůli tomu rozešla, tak si tě vůbec nezaslouží. Jsi chytrý, laskavý, přátelský a ohromně statečný, že se svým osudem stále se ctí bojuješ a nechápu ty, kteří se tě kvůli tomu stranili. Prostě si tě nezasloužili. Zaslouží si tě jenom ten, kdo tě přijme takového, jaký jsi.," řekla jsem pevně a povzbudivě jsem se na něj usmála.
,, To je to nejkrásnější, co mi kdo řekl," řekl tiše Remus a zvedl hlavu.
,, Určitě to není naposledy, chceš obejmout?" zeptala jsem se a sedla si k němu. Musím ho nějak utěšit, potřebuje něčí podporu. Stejně ho moc obdivuju. S tím jeho...osudem, platonickou láskou ke mně a rozchodem s Tess.

,, Ale ne, už zase to děláš! Zase mi dáváš marnou naději! Kdyby ses ke mně alespoň nechovala, jako bych byl někdo, koho miluješ," řekl tiše a vzal hlavu do dlaní.
,, Remusi! Nemáš k tomu daleko! Jsi jeden z mála lidí, na kterých mi záleží a udělala bych pro ně všechno, ale nenuť mě vybrat si mezi ním a tebou, protože...protože bych pak ztratila vás oba! Ani nevíš, jak mě ubíjí, když se kvůli mně se Siriusem odcizujete. Mám pocit, že já ničím vaše přátelství, které je jedno z nejkrásnějších, co jsem kdy viděla," zvýšila jsem na něj hlas a pak jsem toho litovala. 
,, Máš pravdu, měl bych se sebrat," řekl a pokusil se o úsměv.
,, No vidíš, tohle je Remus, kterého znám!"
,, Stejně tě obdivuju, žes nade mnou nezlomila hůl."

,, A já tebe, žes ji nezlomil sám nad sebou."
,, Vidíš, ani jsem ti nestihl dát dárek k Vánocům," řekl a já si vzpomněla na knihu, kterou jsem mu sehnala já a úplně na ni zapomněla, mám ji v krabici pod postelí.
,, Tos neměl, Remusi,"

,, Ale ano," řekl a vytáhl z hábitu malého plyšového vlka.
,, Ten je krásný, taky pro tebe mám dárek, ale je u mě v pokoji."

,, To nevadí, dáš mi ho potom."

,, Tak jo," řekla jsem a nechala Remuse v knihovně, protože si potřeboval ještě něco najít. Šla jsem po chodbě a najednou jsem se cítila v nebezpečí, někdo za mnou musel jít a nikdo hodný to určitě nebyl.

Mezitím ve společenské místnosti...

Sirius seděl na pohovce a byl zaujatý Pobertovým plánkem. Lily psala úkol do Bylinkářství, se kterým jsem jí mimochodem chtěla pomoct, ale úplně jsem na to zapomněla. James četl nějaký časopis o famfrpálu a zlatonka, kterou dostal od Lily na Vánoce, mu poletovala kolem hlavy. Najednou sebou Sirius trhl.

,, Sakra!" řekl, odhodil plánek a vyběhl z nebelvírské společenské místnosti.

Ohlédla jsem se a za mnou nebyl nikdo jiný než Lucius Malfoy. Sáhla jsem po hůlce, ale on byl rychlejší.
,, Expelliarmus," řekl a moje hůlka skončila v jeho ruce. Pocítila jsem sucho v krku a on se usmál tím svým velmi ošklivým úsměvem.

,, Copak ti minule ta rána pěstí nestačila?"

,, Ano, to od tebe bylo velmi nezdvořilé."

,, Jen nemám ráda, když na mě sahá někdo jako ty, Malfoyi," řekla jsem ledově a modlila se, aby už konečně někdo po tý blbý chodbě prošel!!! 
,, Ale no tak. Jestli mi budeš zase vzdorovat, tak tě znehybním."

,, Tak to radši spíš použij Avada kedavra!"
,, Mdloby na tebe!" ozvalo se za námi a kletba zasáhla Malfoye. Snažila jsem se zjistit, kdo to byl a objímat ho, než vypustí duši. Rychle jsem sebrala svou hůlku a utíkala za zachráncem, který naštěstí pro mě běžel pomaleji, než já. Cože, Remus?? On mě vážně zachránil před Malfoyem?
,, Remusi, stůj!" zavolala jsem a člověk na konci chodby se opravdu zastavil, takže to byl on. Doběhla jsem k němu a zavěsila se na něj jako klíště. Objímala jsem ho a hlavu měla zabořenou v jeho svetru.

,, Panebože, Reme...p-proč utíkáš," šeptala jsem. 
,, Ale, ale, " ozvalo se za námi, byl to Sirius. Zvedla jsem hlavu a pustila se Remuse.

,, Přestaň, Tichošlápku. Šel jsem po chodbě a pak jsem uslyšel, jak ji Malfoy odzbrojil a chtěl udělat ještě něco horšího. Tak jsem ji zachránil."
,, Seděl jsem ve společence a koukal do plánku, když jsem uviděl, jak za tebou šel Malfoy. Měl jsem o tebe strach, tak jsem běžel za tebou a vidím, že mě Náměsíčník předběhl."

,, Díky, kluci. Jsem moc ráda, že vás mám."

,, Neboj, už nikdy nedovolím, aby ti něco udělal," řekl Sirius a já si oddechla, že alespoň pro dnešek mám od Malfoye pokoj. 

,, Ani já," řekl Remus.