„Unesená Katka T."

Part 8

Pokaždé když jsem zůstala sama, mé myšlenky dostaly prostor. Lítaly v hlavě jedna přes druhou. Vzpomněla jsem si na Dominiku. Její slova. "Neřeš to a dívej." Ten moment v McDonalds, měla mě zabavit? Jak si semnou mohla ten den povídat jako nejlepší kamarádka, když věděla, co mě čeká. Nenávidím ji.

„NE-NÁVIDÍM JI!" řvala jsem hystericky. „NENÁVIDÍM VÁS!!" tak aby mě slyšeli. „PUSŤTE MĚ VEN.. VEN!" kopala jsem do železných dveří. Věděla jsem, že mě nepustí, ale stejně jsem to musela zařvat.

Po chvilce, asi minuta, přišel Radim. Nedala jsem mu prostor nic říct.

„Chci vědět víc!" křikla jsem na něj. Jakobych tu pravidla udávala já. Tenhle pocit mi ale dlouho nezůstal.

„Víc toho není, prostě tě Jake vybral, tak se s tím smiř ty hysterická krávo a nenič nám dveře!!" křičel na mě.

Rozbrečela jsem se. Jako hysterická kráva. Docela to trefil. Ale tahle hysterická kráva se umí i prát. Nahrnula se mi krev do obličeje. Při pohledu na jeho nechutný ironický obličej jsem se chtěla prát. Strčila jsem do něj. Trochu zavrávoral. Dodala jsem facku. Tohle si nenechal líbit. Shodil mě na zem a klekl si na mě, abych se nemohla zvednout. Dal mi pěstí a já ucítila štípání na rtu. Zalehl mě celým svým tělem a já neměla jak se bránit. Řvát nemělo cenu, nikdo by mi nepomohl.

„Koledovala sis o to." řekl mi a já věděla, že přijde to nejhorší. Začal mi sundávat kalhoty. Chvíli jsem sebou ještě škubala, jako ryba na souši, ale pak mi došly síly. Zavřela jsem oči. Chci to mít za sebou.
Po chvíli jsem ucítila, že na sobě nemám ani kalhotky. Po ještě kratší chvíli jsem ho v sobě ucítila. Nebylo to ani trochu příjemné. Bolestí jsem až brečela, měla jsem pocit, že to trvá snad celou věčnost.
Už bude konec.. už bude konec, opakovala jsem si v hlavě. Zvládla jsem to. Moje poprvé je rozhodně nezapomenutelné.
Dál jsem nic neříkala, jen vyčkávala, než odejde. Když se tak stalo přikryla jsem se dekou, která byla pohozená opodál.

„Maminko vrať se ke mně." zavzlykala jsem šeptem. Pak jsem vyčerpáním usnula.

Vzbudil mě zvuk železných dveří. Uviděla jsem vcházet Jaka, který po vlezení do místnosti nechápavě věnoval pohled oblečení pohozenému opodál a potom i mně.

„Co se tu dělo?" zeptal se mě. Nic jsem neřekla. Myslím, že mu to dojde. „Na.." řekl a ukazoval na mě kalhotami. „Obleč se." dodal.

Pomalu jsem se snažila v leže na sebe kalhoty nasoukat. Podbříškem a celou mou spodní částí těla projížděla ostrá bolest. Oblékla jsem kalhoty a odhodila ze sebe deku.

„Pojď." řekl a pokynul rukou. Mám se ptát kam? Zeptala jsem se sama sebe. Po dlouhém snažení jsem se s Jakovou pomocí vyškrábala na nohy. Prvních pár kroků mě zraňovala ostrá bolest. Po chvilce odezněla a já přestala chodit jako tučňák.
Došli jsme do koupelny. Okna zase pokryté okenicemi. Koukla jsem na sprchový kout a pak zase zpět na Jaka, který mi do rukou vsouval ručníky a nějaké prádlo. Pak za sebou prudce zabouchl dveře.

Popošla jsem k zrcadlu, které bylo přitvrzené na zdi vedle umyvadla. Mé tmavě hnědé vlasy, které sahaly trochu pod ramena byly rozcuchané. Zelené oči jsem měla napuchlé a kolem nich ještě rozdrolenou řasenku ze dne únosu. Přitiskla jsem ruku k rozraženému rtu. Hned se mi všechno zpátky vybavilo. Odvrátila jsem hlavu od zrcadla a svlékla se. Stoupla jsem si pod horkou tekoucí vodu a užívala si příjemný pocit tepla.

***
Když jsem byla hotová podívala jsem se na dveře. Byly obyčejné, nebyly železné, jako všechny ostatní. Nejradši bych se tu zamkla, aby ke mně nikdo nemohl, ale není tu klíč. Otevřela jsem a Jake nervózně přešlapoval. Odvedl mě do místnosti se stolem a 5 židlemi. Tady už jsem byla, je to jako nezařízená jídelna.