„Unesená Katka T."

Part 7

Když jsem se ráno probudila.. vlastně ani nevím jestli je ráno. Mé tělo bylo zakryté dekou. Jak ohleduplné. Nejdřív mně zmlátí do bezvědomí a potom mají strach, aby mi v noci nebyla zima. Odhrnula jsem se a podívala se na své břicho. Už jsem viděla náznaky modřin. 12 kopanců/pěstí. Nevím přesně, raději jsem zavírala oči, abych to neviděla.
Vzpomněla jsem si na to, co mi včera říkal Jake. Až se to dozví kdo? A zájemci? Jde snad o obchod s bílým masem? Uslyšela jsem kroky.

Jakoby vždycky někdo věděl, že už jsem vzhůru a přišel mi říct, že noční můra teprve nastane. Postavila jsem se odhodlaně na nohy. To mi připomnělo, že jsem pořád ve spodním prádle. Nesmím dát ale najevo, že mně tohle způsobuje zranitelnou.
Přišel zase Jake. V ruce měl oblečení, které mi po chvíli podal. Dlouhé šedé kalhoty na způsob montérek a černé triko s výstřihem do „vé". Proč mám pocit, že ten výstřih je schválně? Poté mi podal lahev s vodou. Poděkovala jsem. Ani nevím proč, prostě jsem k tomu byla vychovaná. Dál nic neřekl, jen mi dal tohle a odešel.

Prohlížela jsem si místnost. Zase ty divné dveře a okna s okenicemi. Jinak nic. Tady už není ani ta matrace.
Seděla jsem na zemi a přemýšlela o mámě. Určitě dala vědět policii. A co Domča? Co udělala, když jsem ze záchodů nevycházela? To si nikdo nevšiml, že mě nějací dva chlapy táhnou pryč? Nikdo nic neudělal? Chci už odpovědi. Zase ty slzy v očích, které mi stékají po tvářích. Už se je ani nesnažím utírat. Vždycky se vynoří další. Při další myšlence - další slza. Největší strach mám ale stejně o své rodiče. Musí trpět psychicky víc, než já fyzicky.

Po dlouhé době se na mě zase přišel někdo podívat. Tentokrát Radim. Toho jsem viděla ještě míň raději než Jaka. Odvrátila jsem od něj hlavu. Dokud..

„Kateřina Tovarová, 12.dubna.2000, 16 let, střední policejní škola ve Vyškově, první ročník, nikdy si neměla kluka, protože cituji: "Všechny vztahy končí stejně.".. oblíbené barvy jsou spíše tmavé, máš sourozence, staršího bratra 18 let, otec David, matka Pavla."
četl z papíru, kterým mi mával před obličejem. „Jo a taky máš psa." dodal ironicky.

Koukala jsem na něj jako na zjevení. Srdce mi bylo o sto šest. Tohle mi nahání hrůzu. „A-a jak to všechno víš?" zakoktávala jsem se. Nevím jestli to chci doopravdy vědět.

„Dominika je pěkně ukecaná, nevědeli jsme, jestli tě zvládne dostat na ten záchod, ale dala to... Měla motivaci." dodal tišším hlasem.

Nedej na jevo svůj strach, říkala jsem si. „Za to ty jsi to na těch záchodech nezvládl." řekla jsem sebevědomě s uchechtnutím.

Zase mě chtěl zbít, určitě. Poznala jsem to na jeho výrazu. Je impulsivní. Stačí mu něco říct a vyletí z kůže. Kdyby se ve dveřích nezjevil Jake zase by to na mě zkusil.
Myslím, že Jake je tady něco jako největší boss. Radim ho poslechl a odešel.

„Jakou hroli v tom hraje Dominika?" zeptala jsem se skleslým hlasem. Chvilku jsem na odpověď čekala, ale přece jen přišla.

„Vydírali jsme ji aby nám o tobě řekla co nejvíc a pak tě donutila jít na záchod." řekl.

„Jak?" řekla jsem se slzami v očích. „Jak jste ji vydíraly?" zalapala jsem po dechu.

„Že ji zabijeme." řekl s klidem. Jakoby zabíjení lidí bylo na denním pořádku.
Takže Dominika mě vlastně prodala. Moje nejlepší kamarádka mě podrazila. Chápu její chování na jednu stranu, na druhou vůbec. Mohla mě varovat. Mohli jsme to jít nahlásit na policii. Něco udělat. Já bych za ni dala vlastní krk a ona mě lehce poslala na porážku a ještě jim o mně řekla všechny informace. Jestli to přežiju, nechci ji nikdy vidět. Jestli přežiju.

„A proč mi tohle Radim a ty všechno říkáte?" zeptala jsem se, jakoby to měla být má poslední otázka.

„Radim rád děsí své oběti a já to pak musím žehlit." řekl. Při slově oběti jsem dostala husí kůži.

„A ty své oběti rád neděsíš?" řekla jsem. Skoro jakobych mu to vyčítala.
Neodpověděl mi. Otočil se a odešel. Zase mě tam nechali ležet po tmě, jako psa, který okousal nábytek, nebo provedl jinou špatnost.