IF I COULD FLY

9. Prásk

*Prásk* Ještě více se vyděsila. Oči stočila za zdrojem hluku. Na zeleném perském koberečku před krbem ležela postava. Zděsila se při pohledu na bezvládné tělo.

Platinové rozcuchané vlasy se lepily na bledou pokožku zašpiněnou krví. Podlitou šedo-bledou pokožku ozařoval měsíční svit, působil tím ještě bledšího dojmu. Tržná rána na břiše zakrvácela zmuchlanou, jindy dokonale upravenou bílou košili. Jeho hrudník se nezvedal. Nedýchal.

Nevěděla co dělat, v krku se jí usadil obrovský knedlík, přes který se sotva nadechla. Stlačovala hrudník a poté mu dávala i umělé dýchaní. Její vzlyky a křik musely probudit celý hrad. Do pěti minut tu byli učitelé, madam Pomfreyová lila do Dracova hrdla spousty lektvarů, Snape vzal bezvládné tělo pryč. Nechtěla ho opustit, Blaise, který rázem přiběhl musel Claire odtrhnout. Trhl a ona upadla do bezvědomí.

"Co se stalo?" První otázka, kterou Claire položila, když se probudila. Nacházela se na ošetřovně, hlava, která byla obvázána vrstvami obvazů jí neuvěřitelně třeštila.

"Spí, a vy slečno byste měla také spát." Kývla k posteli vedle. Byla noc, nejspíše musela prospat včerejšek. Madam Pomfreyová odešla do svého pokoje. Claire vstala, mířila si to ke klidně oddechujícímu tělu. Do jeho tváří se vrátila ta běžná barva a celkově vypadal lépe.

Sedla si k němu na postel, rukou přejela po jeho tváři. Druhou rukou propojila jejich psty a ulehla na místo vedle něj. Únava přišla rychle, a než se nadála byla ve svém světě snů.

Paprsky slunce lechtaly na tváři, zašmátrala rukou, bohužel tělo jejího spoluspáče tu už neleželo. Vylétla na nohy, rychle se oblékla a vydala se za madam Pomfreyovou zeptat se kde je. Ta ovšem nic nevěděla a málem vylétla z kůže, když zjistila, že pan Malfoy se sám vydal pryč.

Prohledala snad už celý hrad. Zbývalo už jen jedno místo. 'Že mi to nedošlo hned.' Vyběhla schody do nejvyšší věže hradu. Zdály se býti nekonečné. Uklidnil ji až pohled na smějícího se chlapce.

Stál opřený o zábradlí jednou rukou, v druhé držel hůlku, z jejíž konce zářila modrá záře. Patron měl podobu statného medvědího samce, přiběhl ke Claire. To upoutalo Dracovo pozornost. Hned jak ji spatřil jeho oči zazářily.

"Měla jsem takový strach, ty pako." Zasmála se přes slzy v očích. Byla ta ráda, že ho vidí jak se směje, po té noci to potřebovala.

"Taky tě rád vidím." Zafuněl do jejích vlasů, protože se ihned vrhl do jejího náručí. Jejich obličeje dělily milimetry, oba si to uvědomovali. Přitáhl ji blíže za temeno hlavy na políbil jí. Po třetí v životě. Ještě dlouhou dobu jen tak stáli a povídali si.

Odloučili se až před učebnou. Usedli na svá obvyklá místa. Claire seděla s Hermionou. Herm se bála se jí zeptat, bála se, že je Claire naštvaná po poslední hodině BA. Mlčky seděli ani nedutali. Zbytek dne probíhal stejně, protože se blížily zkoušky NKÚ učila se. Celý den, kromě hodiny obrany proti černé magii.

Vymýšlela plán, jak se zbavit Dolores. Zasvětila do toho i Harryho. Dlouhou dobu si nevěděli rady. Pak to přišlo, jakoby žárovičky nad jejich hlavami. Byl to ten nejúžasnější plán a ten měl začít už právě teď.

Zdvořile zaklepala. Pisklavý zvuk hlasu jí nepřekvapil, ani růžová barva, která se nacházela opravdu všude, ani koťata na fotkách, které lemovaly kabinet, a dokonce ani parta zmijozelských poskoků, kteří se nechali komandovat.

Sjela pohledem k Dracovi, díval se na ní velmi nechápavě. Ona jen mrkla. Nechtěla to prodlužovat, nenechala Dolores říct ani ň.

"Dnes. Sedmé patro. Konec chodby. Osm večer." Podala heslovitě informace a s prudkým prásknutím dveří odešla.

Kratší :D Není a nebude úplně podle děje, tak snad mě za to nezabijete.:):D Hezké čtení.:)