IF I COULD FLY

7.

Nevěděl kde a jak začít. Na jejích očích byla vidět starost, rozhodl se ji důvěřovat. Ani si nepamatoval kdy na posled se někomu svěřoval. On sám velký Draco Malfoy. Od prvního ročníku se snažil chovat jako jeho otec, aby nešpinil jméno Malfoy. Choval se krutě, tak jak mu bylo kázáno.

Bohužel až teď si to uvědomoval. To, že je to špatné. A ona vypadala, tak milosrdně. Dala mu šanci ukázat se jako Draco, ten Draco, kterého neznal nikdo.

Pověděl ji vše. Věděl, že ji může věřit. Řekl jí, že ho otec nutí stát se smrtijedem, jako celá rodina, že mu nutí chovat se arogantně a krutě. Pověděl jí i to, jak na něj otec použil kletbu cruciatus, protože se nechtěl přidat na temnou stranu.

V půlce jeho vyprávění se mu zlomil hlas. Jeho vzlyky se nesly pokojem. Claire jednala instinktivně, objala ho a šeptala mu krásná slůvka. Díky ní se uklidnil. Jeho rudá očka byla napuchlá, pokusil se ale o úsměv. Ten mu moc nevyšel, vypadalo to spíš jako úšklebek plný bolesti.

Po dlouhém utěšování usnul. Musela ho bolet hlava. Bůh ví kolik toho naspal a do toho ty slzy. Přikryla ho, naposledy se na něj podívala a konečně odešla. 'Sakra'. Zaklela pro sebe. Za chvíli měla stát před velkou síní.

Rozeběhla se, utíkala co jí nohy stačili. Na pokoji si oblékla zmijozelský svetr a černé legíny, vlasy spletla do jednoduchého drdolu a běžela zase do síně. Daimon tam už stál, musel snad vystát důlek.

"Ahoj... Omlouvám se... Nestíhám..." Snažila se ze sebe dostat, přes zadýchanost to moc dobře nešlo.

"Ahoj, v pohodě." Nabídl ji rámě a společně se vydali do Prasinek.

Cestou si povídali o všem možném. Dozvěděli se o sobě hodně zajímavých věcí. Například, že žil do svých desíti let ve Florencii, v Itálii. Pak se přestěhovali za prací do Anglie a tam mu přišel dopis z Bradavic. Z jeho rodiny nikdo nekouzlil, musel tak doma říct, že jde na nějakou jinou školu.

Došli ke třem košťatům, dovnitř chodilo docela dost lidí. Zastavili se před vchodem. Daimon se jí podíval dlouze do očí.

"Musím si něco zařídit."

"Ohledně BA jsem informovaná a jdu s tebou." Sebejistě mrkla a vešla dovnitř. Nikde nikdo. Zašla nahoru. Za dveřmi se ozývaly hlasy, tak usoudila, že je správně. Vevnitř seděla početná skupinka lidí, v čele s Harrym, Ronem a Hermionou. Všichni se zvedli a začali se podepisovat na list papíru. Jako poslední šla Claire s Daimonem.

Jak koukala, tak ze zmijozelu tu nikdo není. Většina z Nebelvíru. Po dlouhém diskutování se vydali zpět na hrad.

"Dobrá, musíme najít místo, kde můžeme cvičit a kde nás Umbridgová nenajde." Prohlásil Harry v čele davu, který šel po mostě.

"Chroptící chýše." Vykřikl někdo z davu

"Je moc malá."

"Zapovězený les?" Optala se Mia.

Všichni vykřikovali nápady. Ve předu se rozhostila debata. Claire šla za dvojčaty, ponořená do vlastních myšlenek. Daimon to na ní viděl, sledoval jí tak starostlivě, ale jí teď nezajímalo nic víc, než to jak pomoct Dracovi.

U hradu se podívala na oblohu, ze které začalo sněžit. Uviděla Dolores. Tu příšernou babiznu. Celou jejich debatu poslouchala a smála se jako měsíček na hnoji. Už teď Claire věděla, že plány BA nikdy nevýjdou. A jestli jo, tak ne na dlouho.

Celá promrzlá se vydala zmijozelskou společenskou místností. Ta byla tak tmavá, ale příjemně teplá. Zahnula za roh a bum. Žuchla na zem.

"Dávej bacha!" Zakřičel na ni blonďák. Když uviděl kdo narazil do jeho hrudi, usmál se a pomohl jí na nohy.
"Omlouvám se."
"V pohodě." Naposledy se střetly jejich pohledy a byl pryč.

Přes kouzelnou minci, kterou si rozdali na večeři se BA domlouvala. Neville objevil komnatu nejvyšší potřeby. Rozhodli se, že jejich schůzky se budou konat zde. První schůzka se má konat dnes večer.