Řeknu vám, být synem známého právníka není snadné. Děti mě neměly rády, matka byla alkoholička, otec byl věčně pryč. Ačkoliv jsem měl silnou protekci, nikdy jsem nic nedokázal. Nikde mě nechtěli. A to je důvod, proč začínám se svým vyprávěním. … V den konkurzu do divadelní hry Hamlet jsem přišel do divadla Růže o dvacet minut dříve. Byl jsem překvapen, že jsem nebyl sám, kdo přišel brzy. Hala, ve které jsme čekali, byla přeplněna kandidáty na roli. Při čekání na uvaděčku jsem spatřil spoustu tváří. Milé, ustrašené, domýšlivé nebo i známé. Uvaděčka vstoupila do místnosti po půl hodině, vypadala docela přívětivě, avšak její hlas mě donutil změnit názor. Na řadu jsem přišel za hodinu po uvaděččině příchodu. Předstoupil jsem před dva muže a jednu ženu. Ti dva muži, kteří se i představili jako Johnny a Chris vypadali jako sympatičtí mládenci. Avšak ta žena! Mohlo jí být kolem třiceti, v očích měla velice nepříjemný výraz. Její jméno bylo Caroline Pillow… Asi věděla, že moje jméno je Franklin Conan. Bylo mi jasné, že zná mého otce… A v tu chvíli mi došlo, že jsem jí už viděl, ale nemohl jsem si vzpomenout, kde. Po mém vystoupení jsem ke svému překvapení sklidil potlesk, až na tu ženu. Mým vystoupením byla zřejmě tak znechucena, že odešla z místnosti. Johnny a Chris mě uklidňovali, že se takhle chová ve většině případů, ale já si jich nevšímal, protože jsem si právě vzpomněl odkud jí znám. To ona rozvrátila manželství mého otce a mé matky, proto nebyl stále doma. Chodil za ní. Nevím, kde se to ve mně vzalo, ale měl jsem nutkání zlomit jí ten porcelánově bílý krk. Poslali mě domů. O týden později mi přišel dopis. Stálo v něm, že kvůli Caroline nebudu hrát hlavní roli, pro kterou že bych se prý dokonale hodil. Nabídli mi roli opilce ve staré taverně. MNĚ! Nemohl jsem tomu uvěřit. Mrzelo mě to, ale můj vztek byl větší. Nenáviděl jsem Caroline ještě víc, než dřív. Musela zemřít! O týden později jsem strávil celý den čekáním na okamžik, až vyjde z divadla. Dočkal jsem se kolem sedmé večer. Počkal jsem si na ni v postranní uličce, aby na mě neviděla. Když kolem mě procházela, rychle jsem vyskočil a podřízl jí hrdlo. Měl jsem doopravdy štěstí, že kolem nikdo nebyl, což bylo zvláštní. Odvlekl jsem ji do uličky, aby nebyla tak na očích, ale i tak, aby jí našli. To byl můj plán - museli ji najít. Nůž jsem očistil a položil vedle ní. Když jsem vycházel z uličky, zdálo se mi, že jsem viděl postavu mizící za rohem. Viděl mě? Druhý den jsem netrpělivě čekal na noviny. Chtěl jsem vědět, jestli ji našli, nebo ne. Žádná zpráva. Jak je to možné? Snaží se to ututlat? Nebo ji snad vážně nenašli? Nesmysl! Museli ji najít, musel by ji vidět každý, kdo by šel kolem. Abych na to přestal myslet, šel jsem si cvičit text na hlavní roli. Možná, že po její smrti onu roli dostanu já a ne ten napomádovaný samolibý chlap. Už od prvního setkání jsem věděl, že spolu vycházet nebudeme. Choval se, jako by mu patřilo celé divadlo, hrát ani moc neuměl, jak jsem viděl na zkoušce. Na každého vrhal pohledy plné opovržení, ze všech si dělal své sluhy. Jmenoval se Roger Carry. Nebyl zrovna moc sympatický. Caroline ho vybrala předtím než… jsem ji zabil. To bylo v pondělí, ten den byl čtvrtek a pořád se neobjevovali žádné zprávy. Až v neděli, když jsem seděl na terase svého domu, jsem slyšel, jak se o tom baví dvě postarší ženy. Policie prý zatím nemá stopy, ale protože mrtvá měla nespočet nepřátel, zaměří se na ně. Opět mě polil ledový pot. Od počátku jsem věděl, že budu podezřelý, ale musel jsem to udělat, jinak to nešlo.
