Dokonalá zuřivost#DOKONČENO

27.part

Cass
Šla jsem dlážděnou cestou a cítila se jako na jehlách .
Kdykoliv jsem na někoho narazila,mračil se.
Pocit lítosti mě již dávno přešel.
Místo něj,však nastoupila úzkost a dokonce i halucinace.
Za každým rohem jsem viděla postavu.
Postavu,která patřila Zackovi.
Muži,který mi ukradl srdce.

Hlavou mi proběhla vzpomínka na vězení,kde přes další mříže ode mne ležel Zack.
Jeho bezvládné tělo,přítomnost kterou jsem dále pak cítila,nakonec písmo a jisté znaky,které jsem viděla

Byla jsem tak moc ponořená všemi těmi starostmi, až jsem si nevšimla, že přímo naproti mě přichází osoba, kterou skutečně moc nemusím.A než jsem se stačila úplně probrat, napálila jsem do ní tak tvrdě, až jsem upadla na tvrdou, dlaždičkovou podlahu a mé šaty byly v tu ránu téměř zničeny.

  Blížila se ke mě svojí kolébavou chůzí a nasadila svůj křivý úsměv .

"Lady?" Uklonila se a udělala pukrle.

"Ano?" Můj hlas byl tak tichý,že jsem to nečekala.

Dáma se jen ušklíbla, když zaslechla můj hlas. Bylo očividné,že poznala mou slabost,strach.

Nejsem dobrá lhářka,což mě uvádí do horšího postavení proti ní.

Ani sama nevím,proč k té dámě mám takovou potřebu být falešná.

Snad můj hlásek? Který jen šeptá a je plný varování?

Nebo je to pohled,kterým si mě neustále měří?

Ano, to bude ono.

Ten pohled,při kterém jsem v jejích očích vypadám  jako odpad.

Naklonila se ke mě a já automaticky ukročila dozadu.

"Lady? Je vám něco? Jste nějaká bledá." Její obočí se smrsklo k sobě.

Byla k popukání,ale z nějakého důvodu jsem se nemohla usmát.

Aniž by nějak moje tělo zareagovalo jsem ucítila štiplavou bolest.

Dáma mi tiskla bradu ve svých dlouhých,kostnatých pařátech,dívala se mi do očí.

Měla snad v plánu mi vypálit do hlavy díru.

Její pohled putoval po mém celém obličeji,zastavil se až u mých očí.

"Už nikdy! Nikdy se nepřibližuj k pánovi!Zmizíš odsud nebo ti začne peklo."

Zasyčela na mě potichu a její zuby o sebe skřípaly.

S očí jí šlehaly blesky.

"Mohla by jste mě pustit?"

Můj hlas se třásl a ona povytáhla obočí,následoval její odporný smích.

"Stejně nemáš co nabídnout!"

To už jsem se neudržela,natáhla jsem svojí pravou ruku a jednu jí vlepila.

Vykulila na mě svoje šedé oči a plná rozhořčení, vzteku se napřáhla.

Má pravé líčko štípalo,palčivá bolest nechtěla ustat.

   ''Cos to udělala?! "

Rozkřikla se náhle potom.

"Ty si myslíš,že mi můžeš dát políček? To si teda na velkém omylu!"

Semkla svou dlaň do pěsti a  udeřila mě silně do břicha.

Na to  ode mě odstoupila,odplivla si k mým nohám.

Stála jsem na svých vratkých nohách,jen tak tak.