Dokonalá zuřivost#DOKONČENO

12.part

Potom co následovalo mi bylo zle...

Ozvalo se zavrzání starých,zrezivělích
pantů,následně i velké,těžké kroky...
Jeho dech byl těžký a jeho pach mi narážel na čichové buňky.
Ze všeho toho smradu jsem začala kašlat. Jak je to možné?Sama nevím.
Jediné co mě zajímalo,aby vypadl.
Nechtěla jsem ho vidět.
"Podívej se na mě!"
Zaskřehotal,ale já měla hlavu pořád sklopenou.
"Sakra!Já vím,že nechrápeš!"
Vzal mojí hlavu za mé líce a rychle jí zvednul .
Svíral jí tak moc,až mě bolela,pálila celá tvář.
"Co chceš?"
Vyprskla jsem.
Cítila jsem,že to dlouho nevydržím,budou mi stékat slzy po lících.
"Chci si užít!"
Vyplivl na mě svůj požadavek a usmál se tak,že ukázal své nažloutlé zuby a na pár místech mu chybělo dost zubů.
Došlo mi,jak to myslí a proto jsem zuřivě stiskla zuby k sobě,až tak že mě to bolelo více než,jak mě držel za má líčka.
"Nikdy!"
Dívala jsem se do jeho ozářené tváře.
Na pravé líci měl jizvu,dost ošklivou. Muselo se ho dost lidí bát.
Jeho oči měli barvu nebeské modře,rty měl podivně zkřivené do zvláštní linie.
Vystouplé čelo a na hlavě pleš.
"Nikdy neříkej nikdy ! Ty huso! Buď se mi teď poddáš nebo zažiješ peklo,jaké si ještě nezažila.."
Už jsem ho nemohla ani vidět,proto jsem se dívala jinam.
Škubnul mi hlavou zpět,až jsem ucítila malé křupnutí v sobě.
"Si jen nadržený prase!"
Hned jak jsem to dořekla mi přiletěla rána na pravé líčko.
"Patříš do nevěstince!"
Zakřičel.
Vzal mojí hlavu a bouchnul jí o zeď.
Viděla jsem jen tmu a nic víc.
"Tak si užiju bez tvýho vědomí.."
To jsem slyšela jako poslední a jeho odporný hlas se vzdaloval.
Ahoj:) tak jsem tu zase a je tu další část:) já vím je kratší,ale potřebovala jsem to takhle useknout.Snad chápete.:)