Dokonalá zuřivost#DOKONČENO

6.part

Chvíli jsem běžela za křikem.

Směřovala jsem hlouběji do lesa.

Když se mi zdál křik dost blízko,tak jsem začala našlapovat.

Pěkně po lehounku.

Mé oči si dávno zvykli na tu tmu a na cestu kterou jsem si klestila mi svítil slabě měsíc.

"Pomoc!Cass!Kde si?!"

U mohutného kmene,kde se se prováděli různé rituály šamanů.

Ale v naší době tu žádný nebyl,ale i přes to nás maminka varovala ať k tomuhle místu nechodíme,že nemusíme vědět co se s námi stane zvlášť o Purpurové noci.

Nikdo normální nikoho takhle ven nepouští,ale to by nebyla paní Mezzetová,že ano...

Z mého přemýšlení mě probralo vrčení,které se ozvalo zamnou ..

Orosilo se mi čelo.

Chtěla jsem utíkat,ale to bych nebyla já,kdybych se nepodívala za sebe.

Civěli na mne žluté oči s černým mohutným tělem.

V tu chvíli jsem nebyla schopna se ani pohnout,jen sledovat ty žluté oči ze kterých se mi zamotala hlava.Probudila jsem se v krásné a přímo dokonalé místnosti. Mé oči se nemohli nabažit té nádhery a různorodosti.

Nademnou byla postel s nebesy s nebeský modrým baldachýnem.

Čtyři sloupky byly zdobeny květy.

Bylo to tmavé dřevo,až do černé barvy.

Rychle jsem vstala,protože to nebylo možné.

Ale v tu chvíli jsem toho zalitovala.

Má ruka vystřelila na mé temeno hlavy,které strašně bolelo.

Bolelo jako,kdyby mi tam někdo zabodnul několik nožů.

Nahmatala jsem obvaz.

Podlitý krví...

Co to má znamenat?

Kde je Amy?

Je v pořádku?

A sakra,kde to jsem?

"Na všechny otázky ti odpovím,ale běž si lehnout..."

Nadskočila jsem nad tím hlasem,rychle jsem se otočila,až se mi z toho trošku zamotala hlava.

U velkých dřevěných dveřích o které byl opřený stál "on".

On mě unesl?

Vytřeštila jsem na něj oči a za to on se usmíval na mé...tělo? Sakra co?

Podívala jsem se na sebe a měla jsem průhlednou,až moc přiléhavá košilka.

Takže bylo vidět úplně všechno.

Podívala jsem se kolem sebe.

Stála jsem před oknem,což bylo ještě lepší už i světlo mě zrazuje.

Po mém pravém boku stála osamocená židle a na pohled vypadala strašně pohodlně. Přes ní bylo přehozen kus látky v rudé barvě.Hned jsem po ní hmátla a dala si jí před tělo.

On se jen pobaveně ušklíbl a ukázal na postel...

"Ne do kopýtka já si nikam lehat nebudu! Kde jsem ? Co je s mojí sestřičkou Amy a proč jsem tady?!"

On jen odpověděl.

"V devět se půjdeme projít ven. Buďte připravena. Támhleta skříň obsahuje vše co by jste měla potřebovat,toaletka je támhle...ale to sama už jistě víš Cass"

S těmi to slovy odešel.

"Nesnáším tě!"

Křikla jsem,záhy potom se ozvalo přes dveře jeho mužský hlas .

"Ještě si neměla pořádný důvod mě nenávidět ...

No:) tak pomaloučku se nám to začíná rozjíždět.:) Co na to říkáte? Strašně by mi pomohlo vědět,jak si vedu a tak .:/ Děkuju:)