Dokonalá zuřivost#DOKONČENO

4.part

Jaké šperky?

Co jí to napovídal?

A vdát se za něj nehodlám!

Je to lhář a hnusí se mi.

Tvář mi rudla a já se krotila,abych mu nevyškrábala oči.

On si toho všiml a vítězně se usmál.

Zamračila jsem se na něj.

V myšlenkách jsem si řekla "tohle ti chlapče neprojde..."

Zatínala jsem čelist,až tak moc,že mi v ní křuplo.

V tu chvíli mi to bylo jedno.

Dívala jsem se na něj naštvaně a i rozzuřených býk byl oproti mě beránek.

On mi pohled opětovával,jen s tím rozdílem,že se usmíval.

"Myslím,že bych si měl s Cassandrou promluvit o samotě.."

Promluvil z ničeho nic.

"Souhlasím...jen běžte..."

Řekla upjatě má maminka.

Chytil mě za předloktí a vedl mne ven.

To jsem se mu,ale vytrhla z né zrovna pevného držení a odkráčela jsem dál od stavení k lesu.

Když jsem se zastavila,tak jsem stála přesně uprostřed.

Zastavil se zamnou.

Dlouho nepromluvil.

Což mi přišlo zvláštní,ale nakonec promluvil.

Mluvil, ale spíše do mých zad.

Jeho chyba...

"Cassandro...chtěl jsem pomoct vaší rodině!"

Lehce jsem si dupla pravou nohou do měkké,lesní trávy.

"Mojí rodině a nebo spíš sobě?!"

Prudce jsem se k němu otočila a každé slovo jsem s odporem vyplivla.

Jeho pohled ztvrdnul,jeho oči potemněli.

Dostala jsem z něj strach,ale snažila jsem se to nedát na vědomí .

"Cassandro dám ti na vybranou do zítra...pak si přijedu pro odpověď..."

S tím se otočil a dlouhým,rychlým krokem odcházel.

Neodpustila jsem si na něj za křičet.

"Hulváte!"

Bezmocně jsem padla do trávy a rozplakala jsem se...
-----
ahoj:) sama se divím,že je díl tak brzo:) i když je trošku kratší :/ chci se za něj omluvit:(