Pomoc z Nebe

Jak jen Ti pomoct.....

Poté co jsem se ráno probudila, jsem se rozhodla, že dnes nenechám Nicholase, aby mě ignoroval. Ať mi ty věci o Anette říká do očí.

Před školou jsem čekala na Nicholase, ale nepřišel...... a ve třídě také nebyl.

AHOJ NICHEE, KDE JSI? CEKALA JSEM NA TEBE

Dlouho neodpovídal. Začalo mi to nahánět strach.
Po přírodopisu mi přišla odpověď.

NEMOCNY. PROC?

Uff.. spadl mi kámen ze srdce.

ALE NIC... JEN JSEM O TEBE MELA STRACH. PROC JSI MI RANO NENAPSAL ZE NEPRIJDES?

NEMOHL JSEM. NEPTEJ SE.

TAK DOBRE. ODPOLEDNE SE ZA TEBOU STAVIM S UKOLY, DOBRE?

JAK CHCES, MNE JE TO JEDNO.
PROSIM, POZDRAVUJ JI.

Tak aspoň že se ozval. Ale úkoly mu přinesu.
Celý den jsem se nemohla dočkat až ho uvidím. Poslední hodinu jsem se nesoustředila a ze třídy jsem odešla jako první hned se zvoněním. Spěchala jsem.

Zazvonila jsem. Otevřel mi Nichee. Měl úplně zarudlé oči. No jasně, nemocný... jak dlouho jsi plakal?
,,Ahoj. Můžu dál?"
,,Jo, jasně, pojď..."
Pokusil se o úsměv.
,,Nesu ti úkoly. Moc toho není."
,,Děkuju Alicio. Jsi zlatá."
Usmál se. Tentokrát doopravdy.
,,Chceš uvařit čaj?" zeptala jsem se.
,,No... pokud tě to neotravuje..."
,,Ale prosímtě.. já ráda."
Vrátila jsem mu úsměv a odešla jsem do kuchyně.
Ach... Nicholasi.... vždyť jsi musel proplakat celou noc.... proč jsem nebyla u tebe...? Měla jsem tu být a pomoct ti....
Přinesla jsem mu horký čaj a sušenky z police. Vypadal jako by celý den nic nejedl. Poděkoval mi pousmáním. Seděl na posteli u sebe v pokoji, v rukou držel hrnek a koukal se na hladinu.
,,Nichee.... proč jsi doopravdy nebyl ve škole? A neříkej mi že jsi opravdu nemocný.... vidím že tě něco trápí...."
Zvedla jsem se ze židle, přisedla jsem k němu a chytila ho za ruku.
,,Já........ Alicio......."
Zakryl si tvář dlaněmi.
,,Nichee... řekni mi to. Prosím. Já se nemůžu dál dívat jak se trápíš...."
,,Moc to bolí.... ona.... po tom, co mi včera řekla.... nemohl jsem ji vidět. Celou noc jsem nespal... viděl jsem ji pořád před sebou.... říkala mi jednu větu.... Miluji tě. Hrozně rád bych jí to řekl, ale ona mě zase odežene. Jsem pro ni ubožák....."
Na chvilku se odmlčel. Hladila jsem ho na ruce a po zádech.
,,Ona mě nenechá jí nic říct. Alicio... prosím, řekni jí něco.... chci s ní být.. chci ležet vedle ní a cítit její vůni, vnímat její dech..... nechci se jí vzdát. Já ani nemůžu... neumím to. Chci ji udělat šťastnou... Alicio, prosím... řekni jí to.... já...."
Rozplakal se. Objala jsem ho. Vybreč se...... Nemohla jsem ho teď nechat o samotě. On by to nevydržel.
,,Alicio.... prosím... chci s ní být... chci ji milovat a ochraňovat.... ona je pro mě jediná..."
Au, tak tohle bolelo..... Páni, on je doopravdy tolik zamilovaný.....
Ach, Nichee... ani nevíš jak moc si přeju abys byl šťastný....
Začala jsem ho konejšit.

Mluvil o Anette asi hodinu. Ano, bolelo mě to, ale on teď nikoho jiného nemá a já ho nemůžu nechat topit se ve smutku.
,,Alicio.. promluvíš s ní? Prosím.... potřebuju to...."
Udělala bych pro něj všechno, i když tohle už bych neměla....
,,A myslíš si že to pomůže? Já bych se do toho asi neměla plést."
,,Potřebuji tvou pomoc...."
Chvíli mě přemlouval. A já mu to nakonec slíbila. A on mi na oplátku slíbil, že zítra přijde do školy. Objala jsem ho na rozloučenou a odešla jsem domů.

První co jsem udělala byl to, že jsem si vzala tužku a papír.

O tvé lásce se mu zdá
I přesto, že jsi na mě zlá
Stále bojuji, stále doufám
I když jsen bez sil a stále padám

Láska je silnější než všechna zklamání
Přichází náhle - beze jména, bez ptaní
Já svoji lásku chtěl bych ti dát
Držet tě za ruku, objímat a líbat

Anette ho nezbavím, to je mi jasné. Doopravdy ji miluje a já mu v tom nemohu bránit. Mohu ho jen vyslechnout a poradit mu.
Co bych jí mohla říct...? Chvíli jsem přemýšlela. A pak jsem došla k závěru, že jí řeknu jen to, co mi pověděl Nichee.

Moc to bolelo... až moc... já už nemůžu.
Na předloktí pravé ruky jsem ucítila chlad, štípnutí, teplo, a něco mi pak steklo z paže dolů. Tohle byla hluboká rána......
Nechala jsem oschnout krev a pak jsem ji utřela. Ránu jsem nechala být. Je to zbytečné se o ni starat. Prostě to musím vše nějak přežít, dokud Anette nepochopí a dokud nebude s Nicholasem. A pak.....
Co by vlastně bylo pak?