Pomoc z Nebe

Sny..... přání nebo peklo?

Zamyšlená jsem vešla do třídy za Nicholasem. Šla jsem pomalu a potichu, s hlavou skloněnou a přemýšlela jsem o rance na svojí paži. Nichee se na mě otočil s ustaraným výrazem, který jsem u něj neviděla už dlouho.
,,Alicio.... co se děje? Vypadáš ustaraně?"
,,Nic."
,,Nelži mi.... prosím. Dnes jsi jiná než kdy dřív..."
Z oka mi ukápla jediná slza na místo, kde se pod tričkem schovávala ranka.
,,Jako kdyby ty ses nezměnil," řekla jsem a pokoušela jsem se zakrýt svůj rozklepaný hlas. Stál a zíral na mě svýma hlubokýma očima. Jako bych v nich na okamžik spatřila starost...... ano, je tam. Ale pomalu ji přebíjí Anette.
,,Nicholasi, nech to být."
Mlčel.
,,Pojď si sednout, za chvíli zvoní."
Chytla jsem ho za ruku, pousmála jsem se a odtáhla ho k lavici. Sedl si vedle mě. Přesně v okamžik, kdy se ozval zvonek na znamení hodiny.
,,Nichee? Co se ti zdálo? Říkal jsi že mi to řekneš teď."
,,Víš..... zdává se mi o ní každou noc... a já...... chci ji mít.... chci ji líbat.... zdálo se mi, že ke mně přišla a políbila mě. A já se pak probudil. Bolí to. Chci ji mít..."
V myšlenkách jsem zabloudila zpět ke včerejší noci. Nůž... uspokojení... klid... pocit samoty...
Na chvíli jsem zapřemýšlela, že bych mu to řekla...
Ne. Můj Nichee se tohle nikdy nedozví. Nikdy.

Celý den jsme seděli vedle sebe, aniž bychom spolu promluvili normálně. Naše konverzace vypadala asi takhle: ,,Půjčíš mi prosím tužku?" ,,Ano." ,,Děkuji."
Super.
Vím co se mu honilo hlavou. Anette. Jen Anette. V duchu jsem si přála, aby na mě taky jednou tak myslel... i když jsem věděla že se to nestane.
A já přemýšlela. Hlavou se mi honily myšlenky. Spousta myšlenek. Bolelo to. Moc. Přála jsem si abych už byla doma. Abych.... mohla....

Konečně zazvonilo. Nicholas mi jen zamával na rozloučenou a odešel. Celý den jsem ho pozorovala... a on se díval jen na Anette.
Konečně jsem mohla vypadnout pryč. Domů.

Cestou domů jsem nevnímala okolní svět. Vůbec. Poslouchala jsem naši písničku.... I Will Return.... a jen ztěží jsem zadržovala pláč. Se zatnutými zuby jsem přemýšlela. Proč mi Anette musí zkazit moje přátelství? Chtěla bych zpět svého nejlepšího kamaráda. Ach Nichee.... proč mi to děláš....
V momentě, kdy se za mnou zaklaply dveře našeho domu, jsem se sesypala k podlaze. Díky bohu že nikdo nebyl doma.... nechtěla jsem, aby mě někdo slyšela, a hlavně jsem chtěla být sama. Seděla jsem na podlaze a brečela. A vybavila se mi jedno vzpomínka......

Seděli jsme u Nicholase doma v jeho pokoji a pouštěli si písničky z YouTube. Často jsme tehdy trávili čas tím, že jsme seděli u jednoho z nás v pokoji a poslouchali nové písničky. Oba dva máme rádi rockovou muziku, což je super. Smáli jsme se jednomu videu, a v tom Nichee uviděl jednu písničku. Skylar Grey - I Will Return.... Vrátím se....
,,Hele, ta vypadá zajímavě. Mám ji pustit?"
,,No jasně že jo!"
Pustil ji a poslouchali jsme. Během toho jsem se na Nicholase dívala, a říkala si: Bože, ty jsi tak úžasný..... Měl zavřené oči, hnědé vlasy mu spadaly do čela a slunce mu osvětlovalo šíji. Byl nádherný. Nechci tě ztratit....
Když píseň skončila, Nichee otevřel oči, podíval se na mě a pousmál se.
,,Ta písnička....."
,,Ano, je nádherná," vrátila jsem mu úsměv.
,,Ta písnička.... bude naše. Ten text je nádherný. A vyjadřuje skutečnost... Alicio, jsi má nejlepší kamarádka a já tě nikdy neopustím. A kdybych náhodou odešel... vrátím se k tobě."
Vehnaly se mi slzy do očí.
,,Alicio.... slib mi že mi řekneš o všech problémech, které budeš mít...... Alicio..... slib mi to...."
A to už jsem brečela. Snažila jsem se nezalykat se, aby to nepoznal, ale Nichee je pozorný. Jeden vzlyk mi unikl a on ho zaslech. Zvedl se od počítače, přišel ke mně, pohladil mě po tváři.
,,Alicio..... neplakej..."
Objal mě a do ucha mi zašeptal: ,,Neztratíš mě. Slibuju ti to...."
Objal mě ještě pevněji. Přála jsem si, aby mě nepouštěl..... A nepustil. Když už mi došly slzy, nabídl mi kapesník a otřel mi tváře.
,,Alicio... pamatuj si to."
,,Nichee... budu si to pamatovat."
Usmál se.
,,Nemáš hlad? Já velkej..."

Nikdy tě neopustím.... tak proč je teď pryč? Proč je pryč když ho nejvíce potřebuju? Moje nářky nikdo neslyšel. Odešla jsem do kuchyně. Ani nevím co jsem potom dělala. Když jsem se po dvou hodinách spánku probudila, našla jsem na svojí ruce další dvě rány od nože do tvaru kříže. Ach bože. Nicholas se tohle nesmí dozvědět.
Výčitky přišly později, ale alespoň mi bylo trochu lépe. Ležela jsem na posteli a koukala do stropu, dokud jsem neusnula.