Pomoc z Nebe

Snad můžu něco udělat pro Tvoje dobro

Alicio.... mě neztratíš....

Probudila jsem se ve dvě ráno s úplně mokrou tváří. Ach Nichee... proč tu nejsi..... mám starosti, ale nesmím ti to říct....
Už jsem nemohla spát. Hladila jsem své tři ranky na předloktí, soustředila se na uklidňující štípání a přemýšlela o Anette. A vybavil se mi den, kdy Anette přišla poprvé na West Allstar....

Do třídy vkročila dívka, kterou jsem neznala. Měla dlouhé blond vlasy, modré oči a krvavě rudou rtěnku. První co mě napadlo při pohledu na ni bylo slovo MRCHA. Zadívala jsem se na Nicholase, který jako každý den seděl v lavici vedle mě, a jemně do něj dloubla.
,,A jéje, další mrcha do sbírky. Co na ni říkáš?"
,,Hmm.........." odpověděl mi Nichee a nepřítomným, ale okouzleným výrazem na ni zíral. Bylo mi jasné že on můj názor nesdílí. Nichee... ne...ta ti za to nestojí, bude si s tebou hrát a bude ti ubližovat... Ale nemohla jsem mu nic říct. Neposlechl by mě, a navíc je úplně mimo.
Po hodině se Nicholas odhodlal a šel Anette oslovit. Anette už byla v obležení třídních barbín, které obdivovaly její vlasy/makeup/oblečení. Já jsem celé akci přihlížela z dálky.
,,Ahoj, já jsem Nicholas...... víš, napadlo mě...... nechceš provést po škole?"
,,S tebou? Zbláznil ses? S takovým pitomečkem jako jsi ty bych nikam nešla - ještě bych ztratila svoje kamarádky," a poukázala na ty slepice kolem ní, které se začaly pohihňávat.
Nichee sklonil hlavu, otočil se a odešel ze dveří. Za zády mu zněl smích celého kurníku kolem Anette. Ach Nichee... Běžela jsem za ním, abych ho utěšila. Našla jsem ho na našem oblíbeném místě, v zahradě za tělocvičnou. Je to místo, kam nikdo nikdy nechodí. Nichee tam seděl jako hromádka neštěstí. Přišla jsem za ním a objala ho zezadu.
,,Slyšelas to, že ano....."
,,No... ano, slyšela..."
Zatnul zuby.
,,Nichee.. nic si z toho nedělej. Ona je jen namyšlená a zlá. Ale až tě pozná, uvědomí si, jakou chybu udělala...."
Nicholas se rozplakal. Nikdy jsem ho neviděla brečet, a tak mě to trochu vyvedlo z míry. Objala jsem ho.
,,To bude dobrý....."
I když jsem věděla, že to dobrý nebude. On se do ní zamiloval... a to ji zná teprve pár hodin. Jak to bude vypadat za pár let? Chtělo se mi plakat, ale musela jsem být silná. Kvůli Nicholasovi.....

Kde nastal ten zlom? Tady? Proč?
Nechala jsem téct samovolně slzy. Nemohla jsem přestat, ale trochu se mi ulevilo. Myslela jsem na Nicholase. Je to takové zlatíčko, za života neublížil ani mouše, a on má trpět kvůli té barbie? To nedovolím.... nemůžu....

Do školy jsem šla nevyspaná a bez úkolů. Ale bylo mi to jedno. Můj cíl na dnešní den byl jasný. Promluvit si s Anette o Nicholasovi.
Když jsem na něj čekala, usnula jsem na schodech, takže mě musel Nichee probudit.
,,Alicio? Vstávej, je ráno..... spalas vůbec?"
,,Ahoj, Nichee. Ne." Dotkla jsem se svých ran na paži....
,,Tak pojď, trochu tě proberu, ať neusneš za pochodu..."
Chtěla jsem mu říct, co se děje.... ale ne. Nikdy.

Na obědě jsem si sedla za Anette a její armádou.
,,Čau, co tady děláš?"
,,Ahoj. Nic, jen se jdu najíst. A taky si s tebou promluvit." Nahodila jsem zářivý a falešný úsměv.
,,Aha, fajn, tak začni." Vrátila mi falešný úsměv.
Polkla jsem první sousto a začala jsem mluvit.
,,Co máš za problém s Nicholasem? Nic ti neudělal a ty se k němu chováš moc zle. Mně se to nelíbí. Mám o něj velkou starost. Máš ty vůbec ponětí jak moc mu ubližuješ? Já znám Nicholase už od dětství a vím jak je citlivý. On tě má moc rád, tak se k němu nechovej jako ke sluhovi!"
Poslední větu jsem řekla se zvýšeným hlasem.
Anette se arogantně usmála.
,,Tak hele. Já nestojím o nějakého pitomce. Vždyť není ani hezký! Holky by se mi smály."
,,Copak tobě jde jen o popularitu?"
,,A co je tobě do toho o co mi jde?"
,,Ale prosímtě. O tebe mi nejde. Ja si o tobě myslím své. Jde mi o Nicholase. On tě miluje a ty si s ním hraješ jak s míčkem. Nichee je věrný a moc hodný."
Anette se tvářila zděšeně, jako by říkala Co si to dovoluješ ty mrcho? Neměla odvahu něco říct. Jen s otevřenými ústy dýchala.
,,Jo, a ještě něco. To že tě ostatní považují za hezkou ti nedává právo chovat se povýšeně."
S těmito slovy jsem odešla z jídelny hrdá na svůj proslov. Kurník za mnou koukla se zděšeným a pohrdavým výrazem. A já odcházela s pocitem zadostiučinění. Třeba si Anette uvědomí, jak se chová.