Kluk ve zdech

Část 1

Tak pro začátek bych chtěla napsat, že tohle je moje první horrorová story. Moje kamarádky řekli ať ji sem dám, a tak jsem je poslechla. Ve škole jsme si měli vybrat, co chceme psát a já si vybrala horror (doufám, že to pro někoho bude alespoň torhucstrašidelné, protože nemám moc zkušeností, na horrory se moc nekoukám).

Přijela jsem k domu, kde měla začít nová kapitola mého života. Vystoupila jsem z auta a podívala se na dům, vedle kterého bylo jezero. Jeho hladina se pohupovala pod průvanem větru a lehké vlnky narážely na břeh. Zavřela jsem dveře od auta a z kufru vyndala zavazadla.

Došla jsem ke dveřím, otevřela je a nejistě vstoupila dovnitř. Odložila jsem věci a vydala se prozkoumat vnitřek domu. Nejdřív jsem prošla obývák spojený s kuchyní a poté druhé patro, kde byli tři pokoje a dvě koupelny. Jsem ráda, že jsem se od rodičů odstěhovala, nebavilo mě pořád poslouchat , jak se hádají a křičí na sebe. V poslední době to bylo často i kvůli penězům, protože můj otec hodně pije. Proto jsem si našetřila peníze z brigád a přestěhovala se sem. Tenhle dům byl pro mě velký, ale byl nejlevnější, a tak mi nějaké peníze zbyly na různé náklady. Přišla jsem si pro zavazadla a odnesla je do mého pokoje, který se mi na první pohled zalíbil. Měla jsem výhled na jezero a les, který obklopoval dům. Vybalila jsem si věci a šla se vysprchovat, poté jsem si dala něco k jídlu a lehla si do postele. Nastavila jsem si budík, abych si mohla zítra zajet do města a upadla do spánku.

Spala jsem pokojně, dokud jsem neuslyšela kroky. Otevřela jsem oči, rozsvítila lampičku u postele a rozhlédla se po pokoji. Nikoho jsem neviděla, všude bylo opět ticho a já se přesvědčila, že se mi to jen zdálo.

  *   *   *

Když jsem se ráno probudila s mým otravným budíkem, vylezla jsem z postele a oblékla se. V koupelně jsem si učesala vlasy a vyčistila zuby. Vzala jsem si klíčky od auta a vyrazila do města. Projížděla jsem mezi lesy a vyjela na hlavní silnici. Cestu jsem naštěstí našla v mapách, takže jsem se nemohla ztratit.

Zaparkovala jsem a šla se podívat do různých obchodů s nábytkem. Objednala jsem si menší skříňky a poličky, jelikož ty, co mám doma, vypadaly že každou chvíli rozpadnou. Poté jsem nakoupila jídlo a dala ho do kufru. Také jsem si zašla do jedné zapadlé restaurace na oběd, protože se blížila dvanáctá hodina. Uvnitř jsem se usmála na starší paní za pultem a šla si sednout. Po chvíli ke mně přišel kluk s blonďatými vlasy a upřímným úsměvem na rtech.

,,Ahoj, tak co to bude?" zeptal se.

,,Dala bych si," koukla jsem do menu a rychle ho prolétla očima ,,šťouchané brambory a řízek." dořekla jsem mu svou objednávku.

,,A něco k pití?"

,,Jenom vodu, díky."

,,Hned jsem zpátky." odpověděl a odešel. Chvíli jsem se rozhlížela po útulné místnosti a sledovala pár lidí, kteří si povídali. Netrvalo dlouho a objevil se ten hezkej klučina s mým jídlem.

,,Tady to je," řekl a položil mi mou objednávku na stůl.

,,Díky." Usmála jsem se na něj.

,,Můžu se tě na něco zeptat?" řekl nervózně.

,,Jo, proč ne," odpověděla jsem mu s úsměvem.

,,Šla bys se mnou pak na kafe?"

,,Jasně, moc ráda."

,,Tak až to dojíš, vyrazíme."

,,Ale vždyť nemůžeš jen tak odejít."

,,Ale jo, za chvíli má přijít Jake, kterej to vezme za mě." Mrkl na mě a vrátil se asi do kuchyně.

Když jsem dojedla a zaplatila počkala jsem na něj venku.

,,Tak můžeme jít," řekl, když přišel převlečený a v ruce nesl pouzdro s notebookem uvnitř.

,,Jak se jmenuješ?" zeptal se.

,,Cassandra, ale říkej mi Cassy."

,,Moc rád tě poznávám Cassy, já jsem Alan." Usmál se a vešli jsme do kavárny.

,,Dojdu objednat kafe a muffin. Souhlasíš?" podíval se na mě.

,,Jasně, tak já jdu zabrat nějakej stůl." Podívala jsem se kolem sebe a narazila na jedno místo vzadu v rohu. Došla jsem tam a sedla si. Po chvilce přišel Alan.

,,Za chvíli to donesou," řekl a sedl si naproti mě.

,,Podle toho, že tě tady vidím poprvé, usuzuji že jsi tady nová."

,,Jo, máš pravdu, přistěhovala jsem se včera."

,,A kde bydlíš? Nevím nic o tom, že by tady byl dům na prodej."

,,No nebydlím přímo tady. Je to kousek za městem. Je tam dům u jezera. Víš chtě-" přerušil mě Alan ve větě.

,,Počkej, jako v TOM domě u jezera?" zdůraznil slovíčko "tom" a podíval se na servírku, která nám nesla kafe.

,,Děkujem," odpověděli jsme oba a čekali až odejde.

,,Noo, jestli tu není jinej dům s jezerem tak asi ano, tam bydlím," odpověděla jsem mu nejistě.

,,Není tu jiný dům s jezerem. Bydlíš sama?" zeptal se a já mu přikývla na náznak souhlasu.

,,Tak to ti zaručuji, že tam sama nejsi."

,,J-jak t-to myslíš?" zakoktala jsem se, protože jeho slova mi nahnala strach.

,,Ty to nevíš?"

,,A co jako?"

,,Počkej chvíli." řekl a začal vytahovat notebook.

,,Já vím, že ten dům vypadá docela hezky a klidně, ale věř mi, že to tak jen vypadá."

,,Alane docela mě děsíš." odpověděla jsem a napila se kafe.On mezitím vyndal svůj notebook a něco hledal.

,,Čti," nařídil mi a sedl si ke mně, aby jsme oba viděli na obrazovku.