Od konce největší kouzelnické války v dějinách světa uplynulo už deset let, a třebaže by se nenašel nikdo, kdo by na prožité hrůzy zapomněl, lidé byli dokonale šťastní. Nakonec se neměli čeho bát - Voldemort byl mrtvý a většina jeho stoupenců seděla...
Alanis ji vnímala jen na půl ucha. Veškerou svou pozornost upírala směrem k poměrně velkému ptákovi za oknem. Už teď se nemohla dočkat, až jej máma vpustí dovnitř. „Můžu si ho pohladit?" zeptala se nedočkavě.
„Počkej, nejdřív mu dáme něco k jídlu. Určitě bude po té dlouhé cestě unavený. Mohl by tě klobnout."
Puštík byl však více než přátelský. Opatrně dosedl parapet jen kousek od místa, o které se Alanis opírala. Chvíli ji se zájmem pozoroval a pak se poměrně rychlým ťapkáním vydal směrem k Nathalii, aby jí předal její dopis.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Nathalie si hlasitě povzdechla.
„Co se děje? Kdo píše?"
„Budu muset do Londýna. Hned teď."
„Mami, co se děje?" zopakovala svou otázku, tentokrát poněkud rázněji, Alanis.
„Někdo potřebuje mou pomoc."
„Můžu jít s tebou?"
Zavrtěla hlavou. „Dneska ne. Odvezu tě k Rose."
Alanis drze vystrčila bradu, „Ale ti dneska jeli pryč. Jenin mi to říkala. Že pojedou navštívit babičku, protože měla minulý týden narozeniny."
„Opravdu?" nakrčila Nathalie obočí. „Tak to je zvláštní, protože mi teta Rose před hodinou volala, jestli bychom se k ní nechtěly stavit na čaj a sušenky."
Dívenka se zamračila. „No tak, jsem už dost velká! Nebudu překážet!"
„Lhala jsi mi. A," zastavila ji dříve, než stihla namítnout cokoliv dalšího, „to se nedělá. Nikdy. Běž si sbalit věci, které si chceš vzít sebou. Nevím, v kolik hodin se vrátím."
„Ách jo. To není fair," řekla ještě, ale nijak dál už neprotestovala. Poslušně se vydala ke schodům.
„A Al?" zavolala za ní máma ještě. „To bylo naposledy."
Dívenka se zastavila. „Ano mami," špitla ještě, než se dala opět do kroku.
Nathalie si unaveně vjela rukou do vlasů. Věděla, že později bude svého rozhodnutí nesmírně litovat. Vlastně si jím nebyla jistá ani teď, když si znovu zběžně pročítala těch několik řádků. Samozřejmě věděla co dělat. Až se tam dostane, bude s prací hotová během pár minut, ale jak - jak to u Merlina vysvětlit ostatním?
Přesvědčit Harryho o existenci lektvaru, který nikdy neexistoval, nijak zvlášť složité nebylo. Stačilo použít pár chytře mířených slov a vše bylo v pořádku. Zvlášť, pokud vezmeme v úvahu Potterův proslulý antitalent. Jenomže situace, před níž stála nyní, byla úplně jiná. Žádala si delikátní bezchybný přístup – jediný krok vedle by ji mohl vzít vše, na čem během posledních sedmi let tak vytrvale pracovala. Pokud nebude dostatečně opatrná, přijde nejen o svůj klid, ale dost možná i o svou dceru.
