Od konce největší kouzelnické války v dějinách světa uplynulo už deset let, a třebaže by se nenašel nikdo, kdo by na prožité hrůzy zapomněl, lidé byli dokonale šťastní. Nakonec se neměli čeho bát - Voldemort byl mrtvý a většina jeho stoupenců seděla...
Už jsem to začínala vidět černě. Úplně jsem zapomněla, jak je šestá kapitola dlouhá... No, snad někoho potěší i tak! Užijte si ji. :) Myslím, že nám o hlavní hrdince zase něco málo prozradí...
Lith
--------------
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Nathalie tou dobou seděla na zemi v obývacím pokoji a poněkud znuděně se prohrabávala starým harampádím. Za několik málo dní se u nich ve městě pořádal charitativní bleší trh, tak si řekla, že by nemuselo být marné nechat přípravy na poslední chvíli. Zvlášť, když sama patří mezi organizátory celé akce.
„Mami!" ozvalo se z jídelny. „Mami! Pojď sem!"
S lehkým povzdechnutím se Nathalie postavila. „Děje se něco, zlato?"
„To musíš vidět!" vykřikla Alanis. „Honem!"
Rázným krokem se vydala do vedlejšího pokoje. Její dcera postávala u okna s nosem nalepeným ke sklu. „Co to tam máš?"
„Sovu!" vydechla nadšeně. „No věřila bys tomu? Sova. U nás doma. Na našem okně. A na noze má nějaké psaní! Určitě bude kouzelná. Proto jich bylo tehdy v Londýně na té ulici tolik ..."
„Dovolíš? Pustíme ji dovnitř," podotkla s úsměvem. „Kouzelníci používají sovy k posílání dopisů. Je to mnohem jednoduší, než obyčejná pošta. Bohužel, to docela přitahuje pozornost," vysvětlovala mezitím, co odhrnovala záclony.
