Kouzelné Bytosti

Svatba

"Výsosti! Vstávejte' Dneska se vdáváte!" budila mě moje komorná.

"Už-už vstávám." zívla jsem. Posadila jsem se a protřela si oči.

"Tady je vaše snídaně." usmála se na mě.

"Děkuji. Hosté už přijíždějí?" zeptala jsem se. Komorná přikývla.

Snědla jsem svou snídani. Komorná mi připravila koupel. Pustila jsem si písničky a hodinu jsem si užívala horké koupele. Když už začínala voda chladnout, vylezla jsem a komorná mě začala česat a líčit.

"Vypadáte nádherně." usmála se.

"Děkuji" usmála jsem se.

Pomohla mi obléct se do šatů. A nechala mě osamotě v pokoji.

Dívala jsem se na sebe do zrcadla. Vypadala jsem úžasně. Vlasy jsem měla ve složitém drdolu, z něhož pár pramínků schválně utíkalo. Šaty byly až na zem. Načechraná sukně a uplý korzet. Závoj byl až na zem a vlečka byla snad nejdelší, kterou jsem kdy viděla.

Podívala jsem se na prstýnek od Justina.

"Je to tady." zašeptala jsem a usmála se.
"Dnes se vdám a zároveň se stanu královnou."

"Vypadáš nádherně." slyšela jsem za mnou popotáhnutí mé matky. Otočila jsem se a objala jsem se s ní.

"Ty taky." usmála jsem se.

"Za chvilku už to je tady. Budeš výborná královna." řekla a pohladila mě po tváři.

"Ty tu se mnou nebudeš, že?" vzlykla jsem.

"Ne. Já se vrátím zpátky k lidem. Ale budu tady jezdit. A ty zase za mnou." políbila mě na tvář.

"Už to začíná. Hosté už sedí a čeká se jen na nevěstu." do pokoje přišel otec. Přikývla jsem a objala se s matkou.

"Tati." usmála jsem se.

"Má holčička už vyrostla." usmál se a pohladil mě po vlasech.

Přikývla jsem.

"Budu už muset jít. Za tři minuty příjde strážný a dá ti signál, že už máš jít." usmál se.

"Dobře." přikývla jsem. Táta odešel a já v komnatě zůstala sama. Zkontrolovala jsem se v zrcadle a než jsem se nadála, strážník už byl zde.

"Je čas, Výsosti. Tady máte kytici." uklonil se a podal mi obrovskou kytici.

"Děkuji." usmála jsem se a vyšla z pokoje. Stráž mě doprovodila k limuzíně a ta mě odvezla do kostela. Před kostelem stálo plno lidí a kamer. Usmívala jsem se a vešla do kostela. Postavila jsem se před dveře a čekala.

"Můžete jít." řekla mi jedna víla, který měla mou svatbu na starost. Přikývla jsem.

Stráž mi otevřela dveře a začala hrát hudba. Lidé se postavili a já pomalu šla k Justinovi. Stál tam v královském obleku na kterém měl několik odznaků, ale oproti odznaků mého otce to bylo málo.

Usmíval se. Dívala jsem se na něj a všechny obavy mě opustily. Usmívala jsem se. Došla jsem k Justinovi. Někdo mi vzal kytici, ale to jsem nevnímala. Vnímala jsem jen jeho přítomnost.

Udělala jsi správně. To on s tebou má být celý život.

Řekl mi můj vnitřní hlas. Souhlasila jsem s ním.

Táta, který stál před námi a oddával nás se usmál.

"Poklekněte." řekl a my tak učinili. Dívala jsem se na tátu.

"Sešli jsme se tu dnes, aby jsme svedli tento mladý pár dohromady. Jejich láska je veliká..." táta odříkal svatební řeč a potom se zeptal na to, na co jsem čekala.

"Proto se táži, bereš si Claudie Emily Whitny, princezno z ostrova Začarovaný les zde přítomného prince Justina Alexandra Debeir z Magicu. Slibuješ, že s ním budeš v dobrém i zlém, v nemoci i ve zdraví, v bohatství i v chudobě, dokud vás smrt nerozdělí?"

Podívala jsem se na Justina a řekla dvě slova:

"Ano, slibuji." usmála jsem se.

"A ty, bereš si Justine Alexandře Debeir, princi z Magicu zde přítomnou princeznu Claudii Emily Whitny ze Začarovaného lesa. Slibuješ, že s ní budeš v dobrém i zlém, v nemoci i ve zdraví, v bohatství i v chudobě, dokud vás smrt nerozdělí?"

"Ano, to slibuji." usmál se Justin.

Lidé zatleskali. Vyměnili jsme si prstýnky a políbili se. Zůstali jsme klečet, protože měla přijít korunovace. Po boku otce teď stála matka. Oba dva měli na hlavě korunu.

"Nyní je čas korunovat novou královnu a nového krále Začarovaného lesa." pronesl otec.

"Slibujete, že budete dělat vše, pro vaší zem? Slibujete, že uděláte vše, pro dobro království? Slibujete, že budete spravedliví? Slibujete, že budete dobrými vladaři?"

"Ano, slibujeme." řekli jsme sborovně s Justinem.

Táta převzal korunu od matky a podržel jí nad mou hlavou.

"Claudie Emily Whitny Debeir, královna Začarovaného lesa. Ať žije královna!" zakřičel a korunu mi nasadil na hlavu. Přiznávám, že je celkem těžká.

"Ať žije královna!" zopakovali lidé.

Otec si sundal svou korunu a přidržel ji nad hlavou Justina.

"Justin Alexander Debeir, král Začarovaného lesa. Ať žije král!" zakřičel a korunu nasadil na Justinovu hlavu. Lidé to zase zopakovali a my vstali. Otočili jsme se na hosty a usmáli se.

"Ať žije král a královna, Začarovaného lesa!"

Ahoj :)

Trošku delší kapitola, ale snad se líbila. Už se to blíží ke konci. Myslela jsem, že to potrvá déle, ale zřejmě jsem se mýlila :D

Ta řeč u svatby...nevím, jak je, tak jsem ji tam radši nedávala a ta korunovace je jen z mé hlavy.

A jako bonus nebude nic, protože nejvíce jste si přáli, abych hlavně Kouzelné bytosti dopsala! Což vám mohu slíbit! už jen dvě kapitoly (možná 3) a bude konec :(

Pacicka