Omluva

1.3K 123 8
                                    

Díval se na mě a já na něj. Sklopil hlavu.

"Omlouvám se" zašeptal a znovu se na mě podíval.
"Já nechtěl. Nechtěl jsem ti ublížit. Já-" zlomil se mu hlas a z oka mu ukápla slza.

Vstala jsem a pomalou chůzí jsem šla k němu.

Měla jsem strach, jestli něco neudělal Justinovi a nebo jestli neudělá zase něco mně.

Něco mi ale říkalo, že mi nic neudělá a že ani Justinovi neublíží, protože ví, že by mi tím ublížil.

Už jsem byla u něj a slzu mu setřela.

Mou ruku jsem nechala na jeho tváři a dívala se mu do jeho očí, ve kterých jsem se ztrácela.

Svoji ruku dal na tu mou.

"Promiň" šeptl.

Nic jsem neříkala. Nevím, jestli jsem mu odpustila.

Pustil mou ruku a ta mu spadla podél těla.

"Williame." zašeptala jsem.

Podíval se na mě.

"Já nevím jestli ti odpouštím. Já to nevím" zachraptěla jsem a ruku z jeho tváře jsem přesunula na jeho hruď.

"Prosím, odpusť." zašeptal a vtáhl si mě do objetí.

Podíval jsem se na něj. Srdce mi tlouklo jako o život. Chtěla jsem ho políbit. Moc. Ale vím, že nemůžu. Nebylo by to správné.

"Já tě miluji. Odpusť mi. Prosím." žadonil a oči se mu zalily slzami.

"Taky tě miluji" řekla jsem, než jsem se stačila rozmyslet.

Přitiskla jsem své rty na ty jeho a své ruce omotala kolem jeho krku.

Neměla bych to dělat. Mám Justina.

Ale já miluji Willa. Vlastně miluji oba.

Ale kterého více?

Will mě chytl za pas a začal mě líbat.

Nevnímala jsem nic. Jen ten polibek. Byl plný lásky a něžnosti.

Neuvědomila jsem si to, ale začala jsem plakat.

Will se ode mne odtáhl.

"Co se děje?" zeptal se.

"Justin. Nemůžu. On mě určitě hledá a strachuje se o mě. A já se tu líbám s tebou." zašeptala jsem.

"Claudie." zašeptal a pohladil mě po tváři.

"Williame."

"Moc tě miluji a chápu, že ty miluješ jeho a cítíš se provinile, když se líbáš se mnou. Ráno se vrátíš zpět na Začarovaný les a mě už nikdy neuvidíš." řekl, pustil mě a odešel.

Ihned jsem se rozeběhla za ním.

"Williame!" křikla jsem a on se otočil.

Tázavě se na mě díval.

"Já tě ale miluji."

"Ho taky." řekl smutně.

"Tebe víc." řekla jsem a přešla k němu.

"Claudie "

"Prosím." zašeptala jsem a po tvářích mi stékaly horké slzy.

"Ne. Zítra se vracíš zpět. Je to mé rozhodnutí." křikl a já se zlekla.

"Wille já-"

"Už jsem řekl. Milovala jsi ho a já to překazil. Neměl jsem tě sem vodit. Jsem takový pitomec. To jsem si vážně myslel, že takhle dosáhnu toho, čeho chci? Ne. Jen jsem se zamiloval do hloupé dívky, která mi lásku opětuje. A já ji zkazil zásnuby. Nech mě být. Zítra tě Claus odveze zpátky. Nechci tě už nikdy vidět! Sbohem" řekl a odešel.

Zůstala jsem stát na chodbě.

Vážně to řekl? Jsem jen hloupá dívka, do které se zamiloval? Miloval mě vůbec někdy?

Podlomila se mi kolena. Nemohla jsem tomu vůbec uvěřit. Jak to mohl říct? Ublížil mi. A to hodně.

Ahoj!

Máme tu další zápletku. Co na ní říkáte? Opravdu ji Will nechce už nikdy vidět? Co se stane dál?

Snad se líbí, omlouvám se za chyby a čauky!

Pacicka


Kouzelné BytostiKde žijí příběhy. Začni objevovat