Kouzelné Bytosti

Plánování

Už je to týden, co jsem se vrátila domů. Dneska by se měli vrátit vojáci s Moon. Od Williama nám přišel omluvný dopis, za to, co udělal a slíbil, že nechá Moon převést sem na ostrov. Proto táta poslal několik vojáků, aby ji sem v pořádku dopravili.

Seděla jsem s mamkou v jednací síni a společně se švadlenou jsme se domlouvaly na mých svatebních šatech. Svatba se koná za tři dny a všechno teď musíme naplánovat.

Jediný prolém, mi dělá seznam hostů. Pozvali jsme všechny vládce s jejich rodinami z jiných ostrovů a planet. Otec pozval i Williama. Mám ze setkání s ním strach. Možná ani nepřijede, ale já si přeji, aby přijel.

Stýská se mi po něm. Opravdu ho miluji více, než Justina. Ale jen o trošku. Nesmím na Willa myslet. Justin tu byl jako první a je můj snoubenec.

"Promiňte dámy, ale vojáci se už vrátili." do místnosti přišel táta.

"Vážně?" vyhrkla jsem a postavila se.

Táta přikývnul a já se rozběhla ven před zámek. Před zámkem stáli vojáci. Služebnictvo se ohromně dívalo na Moon.

"Moon!" vykřikla jsem. Dračice si mě všimla a sklonila se ke mně.

Objala jsem ji kolem krku.

"Ahoj, Moon. Chyběla si mi." usmála jsem se na ní. Dračice pokývala hlavou.

"Claudie?" ozval se za mnou Clausův hlas. Otočila jsem se a šla k němu.

"Clausi." řekla jsem.

"Ehm...William ti vzkazuje, že na tvou svatbu přijedeme. Teda jestli nemáš nic proti." dodal rychle.

"Ne nemám. Budu ráda za vaší přítomnost. Co tu vlastně děláš?" zeptala jsem se ho.

"Pomáhal jsem převést Moon a taky jsem se ti přijel omluvit."

"Omluva přijata. A díky." řekla jsem a stiskla jsem si s ním ruku. "Stejně jsem pořád naštvaná." usmála jsem se na něj.

"Jo, to chápu." sklopil pohled.

"Tak na svatbě." rozloučila jsem se s ním.

"Jo." kývl a šel za jedním z vojáků.

"Moon dejte na zoo zahradu." řekla jsem jednomu z vojáků a ten kývl.

"Promiň Moon. Ale musím jít řešit povinosti." pokrčila jsem rameny. Moon to přijala a nechala se odvést do jejího obrovského výběhu, který jsem nechala postavit pro ní.

Vrátila jsem se za matkou a začala s ní znovu plánovat mou a Justinovu svatbu.

"Nechtěj plánovat celou svatbu!" řekla jsem Justinovi, když jsem ho potkala v jídelně.

"Proč?" zeptal se pobaveně. Políbili jsme se a já se posadila naproti jemu.

"Je to tak vyčerpávajíci." zavrtila jsem hlavou.

"A braní mír na oblek zase bolestivé." řekl a chytl se za pravou paži.
"Jak se sakra může švadlena desetkrát jehlí strefit do jednoho místa?"

Zadržovala jsem smích a nakonec jsem to nevydržela a začala se smát.

"Hej!" okřikl mě se smíchem.

"To-to prostě nejde!" vykřikla jsem.

Ahoj :) Máme tady další kapitolku! Snad se líbila!

Pacicka