Kouzelné Bytosti

polibek!

Seděla jsem u sebe v komnatě. Už je to přibližně týden, co jsem tady. William mě každý den bere na procházky. Většinou skončíme u draků.

Willův drak, Firefox, je nádherný. Stejně jako Moon. Vlastně všechny druhy, které jsem doposud viděla, jsou nádherné.

Rozhodla jsem se, zajít do zahrad. Za tu dobu strávenou zde, už ty cesty docela znám. Vzala jsem si knihu o měsíčním dlouhoocasém drakovi a odešla do altánku v zahradách. Sedla jsem si na houpačku a začala číst.

"Zajímavá kniha" řekl Willův hlas a já leknutím poskočila.

"Wille! Vyděsil jsi mě!" zasmála jsem se a káravě na něj pohlédla, ale nevydrželi jsme to a oba jsme vyprskli smíchy.

Will si sedl vedle mě a podíval se mi přes rameno.

"Co ses dočetla?" zeptal se.

"Vlastně jsem to nevnímala. Přemýšlela jsem."

"A nad čím."

"Nad tím, proč tu jsem." řekla jsem a podívala se na něj.
"Řekneš mi to?"

Will se odklonil a nepřítomně hleděl za mě a mírně se mračil. Přemýšlí. Poznám to, protože jsem s ním každý den.

"Protože tě miluji" řekl nakonec a usmál se. Zatajilo mi to dech.

Will se začal přibližovat. Najednou jsme se dotýkali nosy. Cítila jsem jeho dech. Stalo se to rychle. Jeho rty se přitiskly na ty mé. Nejhorší na tom bylo, že se mi to líbilo. Tohle nejde! Není to správné!

"Ne!" zakřičela jsem, vstala a odstoupila od něj.

"Proč ne? Přiznej si to. Miluješ mě. Já to vím. Vím to!" to už taky stál.

"Není to správné" vrtila jsem hlavou do záporu a oči se mi plnily slzami.

"A proč?"

"Já-já jsem zasnoubená!" vykřikla jsem a ukázala na můj zásnubní prsten na ruce. William se začal mračit. A to hodně. Zatínal ruce v pěst a já z něj měla strach.

"S kým?" zašeptal.

Zavrtila jsem hlavou. Z očí mi tekly slzy. Měla jsem strach. Neřeknu mu Justinovo jméno. Mám strach, že mu něco udělá.

"Claudie. S kým?" to už řekl hlasitěji. Udělala jsem to samé, jako poprvé.

Přistoupil ke mně a stiskl mi silně ruku.

"To bolí" vzlykla jsem.

"Kdo to je?! Kdo je tvůj snoubenec?! Řekni mi to!" křičel.

"Ne!" vzlykla jsem.

Zatáhl a odhodil mě pryč. Narazila jsem do zdi a spadla na zem. Bolelo to. Hodně.

"Promiň." zašeptal Will a zmizel. Přemístil se.

Ne! Justine!

Mám o něj strach. Poslední myšlenky před sladkými vodami bezvědomí, patřili právě jemu. Justinovi.

Ahojdá!

Už jste se ptávali po kapitole, tak je tady!

Chci hrozně moc poděkovat Idejkaa15503     

za nápady! To díky ní můžeme poznat Willíka z druhé stránky! Moc ti děkuji!

Snad se kapča líbila, omluvám za chyby a čáu!