Jeden Okamžik

Sedmdesát jedna.

"Mer?" volal jsem svou sestru.

Žádná odpověď.

"Mer!"

Zase nic.

Rozhodl jsem se jít za ní do pokoje.

"Mer, půjčíš mi-" volal jsem přede dveřmi, ale zarazil jsem se. Slyšel jsem odtud dva hlasy.

"Ty jsi tak odporný! Vyspat se s ní na večírku?! Byla opilá! A nebudu ani mluvit o tom, že jsi mě podvedl, ty blbče! Nenávidím tě!" křičela hystericky má starší sestra.

"Meredith, no tak," snažil se jí domluvit, ale ona pokračovala. A já začal pociťovat vztek. Podvedl mojí milovanou sestru.

"Jsi ubožák!" zakřičela Mer. A to už pro Lucase byla poslední kapka. Asi nemohl slyšet pravdu.

Slyšel jsem hlasité plesknutí a náraz do zdi. Okamžitě jsem otevřel dveře.

"Meredith!" zakřičel jsem, když jsem ji spatřil. Lucas jí držel zezadu za vlasy a u stěny.

"Charlie, jdi pryč." zašeptala.

"Ale," chtěl jsem odporovat.

Lucas ji mezitím pustil a dveře mi zabouchl před nosem. Slyšel jsem cvaknutí zámku.

"Charlie, budu v pořádku, neboj se," slyšel jsem z pokoje hlas.