Kluk z Internetu? DOKONČENO

Luke

Dnes , jsem měla jít už do školy, po těch prázdninách. Víkend utekl hrozně rychle, a my každou volnou chvilku trávili s partou od Luka. Jak skype, tak venky. Přes skype jsme si volali, jen tehdy , když jsme nemohli ani jeden jít ven. Strašně jsem si je oblíbila , hlavně Luka ale pššt. Bylo pondělí, a já měla jet autobusem do školy... a potkat Mike ve škole.. bože..

Vstala jsem z postele , a uháněla ke skříni pro věci. Zjistila jsem že už je 6:35. To znamená že mám tak 25.minut na převlečení , na snídani, a trochu se upravit. Samozřejmě že se mi nechtělo vstávat, proto jsem si pár minutek přispala, a teď ten spěch. Hodila jsem si přes rameno volné bílé triko, a černé legíny se zlatými zipy. U mě ve skříni najdete všechno černé nebo bílé. Nenajdete tam ani zelenou a ani modrou barvu. Možná pár barevných kombinací tam je, ale ty jsou až úplně v zadní příčce.

,,Bože , dnes bude náročný den.'' Křikla jsem jen tak do prázdna a čistila si zuby. Druhou rukou jsem na sebe soukala legíny. Vyplivla jsem pastu a trochu mi stříklo na bíle triko. ,,Arggg!'' Zaskučela jsem a vzala si ručník, a chtěla to nějak smýt. Rychle si pročesala vlasy a svázala si to drdolu. Hodila jsem na sebe jemný make-up , přepudrovala jsem to, a následně si nanesla řasenku, a jemný lesk. Skočila jsem do pokoje pro zlatý náhrdelník se sovou, a připnula jsem si ho na krk. Koukla kolik je hodin, a málem se zděsila, bylo 7:00 hodin! Takže jsem se nestačila ani nasnídat. Popadla jsem svojí kabelku, telefon a sluchátka. Seběhla dolů do kuchyně, a vzala si tři jablka a minerálku. Vše jsem nacpala do kabelky a uháněla do předsíně pro boty. Obula jsem si černé tenisky a zabouchla za sebou dveře. Zamkla jsem , a rychlým krokem šla na autobus. Ještě přežít ten bus a potom tu školu a bude to pro dnešek hotovo. Noha mě ještě trochu pobolívala ale dalo se to přežít. Zdálky jsem viděla jak už autobus přijíždí.

,,Bože nee! Stůůj!'' Křičela jsem. Řidič si mě všimnul a tak ještě počkal. Udýchaná jsem vrazila do autobusu, a rychle hledala peněženku. Kde je kruci ta peněženka?!! Hledala jsem v kabelce, a připadalo mi jak by se vypařila. ,,To je dobrý slečno, běžte.'' Řekl mi řidič soucitně a já jen přikývla a poděkovala. Dopadla jsem na pruhovanou sedačku , a všimla si jak každý na mě kouká. Musí na mě čumět?! Ignorovala jsem je a dala si sluchátka do uší. Ano jenom já zapomenu peněženku na nočním stolku.. Příjemné pondělí. Sundala jsem si sluchátka, protože si někdo ke mně přisedl. Trochu jsem se posunula více k oknu, a všimla si v odrazu že je to nějaký starší pán. Naproti si sedly dvě starší dámy a začaly si povídat s tím chlapem. Za chvíli nastoupili další tři starší dámy a sedly si k nim, na druhou sedačku. Slyšela jsem každé slovo.

,,Tak jak se dnes vede Mařenko?'' Poplácala jedna dáma druhou. ,,Ale dobře , ale jenom jak přijdu domů musím jít okopat záhony.'' Přikyvovala ta starší. ,,Dnes má být v předpovědi slunečno a je zataženo!'' Přidala se do rozhovoru mladší žena a dala si nohu přes nohu. ,,Oni pořád jenom klamou, v těch zprávách!'' Dala si hlavu do dlaní a jenom vrtěla s ní. ,,To je ta dnešní generace! Není nad rosničky! Místo rosniček máme v televizích nějaké mladé , kteří si to určitě vymýšlejí!'' Přidal se další děda který seděl vedle mně. No slyšela jsem až moc.. Rosničky , mladí jako fakt? ,,Ale Josefe oni to mají stanové ti meteorologové! Nemůžou si nic vymýšlet.'' Dala se do konverzace snad nejmladší paní, co tam byla. Mohlo ji být tak 45? ,,Ale ti mladí, teď jenom sedí na zadku a koukají na ty svoje počítače! To za našich dob nebylo a taky se žilo!'' Narovnala si svůj kostýmek a vypadala docela vážně. ,,No přesně , ty jejich facebooooky! A kraviny.. Moje vnučka na tom sedí od rána do večera!'' Začala zase Mařenka. Bože.. ten pocit, když si musíte vyslechnout takové kraviny. Konečně jsem viděla mojí školu a tak jsem se těšila až odejdu z toho autobusu.

Vystoupila jsem, a oddechla jsem si. Že už to nemusím poslouchat. Šla jsem pomalu ke škole a měla trochu nervozitu. Ale to dám! Proběhlo mi hlavou. Viděla jsem přicházet už pár lidí. Vstoupila jsem do školy a šla ke svojí skříňce. Zdálky jsem viděla Mike, dech se mi zrychlil, a já jenom zatřásla hlavou a šla dál. Poohlédla jsem se, a stál tam ještě s ostatními kluky. Jen se na mě podíval a trochu se usmál , já jen cukla hlavou a snažila se ignorovat. Ještě že s ním nejsem ve třídě huf, to by mě už odvezli.