Kluk z Internetu? DOKONČENO

Nemocnice...

*Mike*
Jel jsem za ní.. Bál jsem se o ní, že udělá něco bláznivého. Po cestě jela jak blázen.. Jezdí docela dobře, i když je nasraná..
Ale prostě jsem se bál že někoho srazí , nebo do něčeho nabourá..
Za chvíli mi zazvonil můj telefon. Volala Mia. V té rychlosti mi ještě volá? To nemyslí vážně... Zvedl jsem to.. Začala se mi omlouvat. Neměl jsem k tomu co říct... Nevěděl jsem že by se mi omluvila.. Někdy je hrozně tvrdohlavá a stojí si za svým.. V tom momentě zabrzdila a vyletěla z auta , uprostřed cesty. Mohlo ji něco srazit... Ale ona vyběhla asi kvůli mě. Silně mě objala a já ji to oplácel. Začala brečet.. A mě to dohánělo k šílenství. Slyšet holku brečet.. To asi každého kluka trochu vyvede z míry. Prostě mi ji bylo hodně líto. Ukápla mi slza ale rychle jsem ji setřel... Aby mě Mia neviděla.

,,Nechceš jet domů?" vysoukal jsem ze sebe.

,,Asi ano." řekla a ani mě nepustila.

,,Zavezu tě domů a potom ti dovezu auto." řekl jsem ji a vzal ji do náruče. Pomalu usínala.. Otevřel jsem moje dveře od auta a opatrně ji položil. Ještě jsem vylezl a přeparkoval její auto na nějaké místo ať ho nikdo nevykrade. Vzal jsem si její klíčky od auta a nasedl do mojeho. Na navigaci jsem naladil místo, tam kde bydlí Mia. Ať to nemusím hledat. Byl jsem u jejího domu.
Pohladil jsem ji po hlavě, a nespustil s ní oči. Byla tak roztomilá..aww:3

,,Mio? Jsme doma." řekl jsem klidným hlasem.

,,Co..?" a pomalu se probouzela.

,,Zavezl jsem tě domů, auto ti dovezu ." A mile jsem se na ní usmál.

Zvedla se a otevřela dveře. Stáli jsme na proti sobě.
Přiblížila se ke mně a dala mi puso na líčko. Fakt? Jenom na líčko?:D To jsem dopadl.

,,Děkuji ti." zašeptala a šla ke dveřím. Bylo asi 22:05. Měla být doma už skoro před hodinou.
Zavřela dveře, a já tam stál jak kůl v plotě. Nastartoval jsem své auto a dojel pro to její. Potom jsem se zase vrátil k jejímu domu a nechal tam to její auto. A jel jsem zpět k sobě domů.

*Další den*
Čekal jsem že Mia dnes přijde do školy. Stál jsem u její skříňky a ona nikde. Nepřišla... Stefanie ji psala volala...nic... Neodpovídala..
Bál jsem se, že jsem to zavinil já..
Nápíšu ji taky..

Mike: Mio kde si? Co se stalo? Proč si nepřišla?

....

Nic..neodpověděla... A je to v hajzlu..

*Další den*
Mia zase nepřišla do školy...
Trápil jsem se..
Ty hodiny bez ní...
Šel jsem domů a nasedl do auta.
Nastartoval a jel k Mii domů.
Vystoupil jsem a stál u dveří.. Bál jsem se. Zazvonil jsem a čekal.
Otevřela mi její mamka.

,,Dobrý den, je tu Mia?" zeptal jsem se.

,,Není, kdo si?" odpověděla..byla uslzená..

,,Jsem.. Miin kamarád. Co se stalo?" byl jsem vystrašený.

,,Mia... Nabourala.. Jak jela do školy..." a rozplakala se.

,,Co? A ve které nemocnici je?!" a začal se mít slzy na kraji.

,,Leží v Bounveru... Je v komatu." a zase plakala.

,,To ne! Děkuji moc.. Jedu za ní." a byl jsem v prdeli...

,,To si ty? S kým si Mia pořád píše?" řekla potichu.

,,Dá se to tak říct." řekl jsem smutně.

,,Pak toto je pro tebe." a podala mi dopis...

...vzal jsem dopis a šel do auta.

Jel jsem rychle do nemocnice. Přejížděl jsem všechny auta.
Je divný poznat holku přes Facebook .. A potom se do ní zamilovat...ano miluju ji. Chtěl jsem to říct , jak jsme seděli u těch hvězd...ale Mii zazvonil ten telefon..

Zabrzdil jsem u nemocnice a vylétl ven z auta.
Udýchaný jsem přišel k informacím. Stála tam sestřička.

,,Ano?" zeptala se.

,,Mia Lournerová..přivezli ji tu po autonehodě." vysypal jsem ze sebe.

,,Ano..je v komatu...chcete ji vidět?"

,,Ano..."

,,Tak pokoj 325... Máte 20min." řekla.

Šel jsem rychle k tomu pokoji...
A už jsem viděl pokoj. Bylo tam prosklené sklo.. Viděl jsem ji tam.. Jak leží..byla bledá.. Vrhnuly se mi do očí slzy. Začal jsem brečet. Stisknul jsem kliku a vrazil dovnitř. Ležela tam nehnutě. Přisedl jsem si. A z očí mi pořád tekl proud slz.
Vzal jsem její ruku. Byla trochu studená .

,,Mio ... Prosím probuď se." ....

####

Ahoj:3 tak tu máme další kapitolu:3 je hodně smutná já vím..:/ ale doufám že se líbí:3 co myslíte? Probudí se Mia? :(
Děkuju za velkou podporu! :3 💗