A-Team

Kapitola 1

Posadí se kolem kulatého stolu v kuchyni.

„Jste hrozný písklata," řekne otráveně Ares. Lidane se nesouhlasně zaksichtí.

Žena protočí oči: „Doufám, že to tu nebudu poslouchat pořád."

„Když se naučí chovat..." pokrčí rameny Lidane.

Sotva to dořekne, přistane před ním papír. Pravidla.

Lidane se neochotně nakloní a prohlédne si je. Lord vedle něj se přikrčí ještě víc, jako kdyby dostal facku.

Zákaz alkoholu a drog.

Zákaz pozdních vycházek bez mého vědomí.

Povinnost chodit do školy.

Žádné rvačky v domě.

Zákaz šlapek v tomto domě.

Zákaz bližšího kontaktu s mou dcerou.

„Ty máš dceru?" poprvé promluví Lord, překvapivě nízko položeným hlasem.

Ares si přitáhne papír k sobě a čte. Potom vzhlédne se širokým úsměvem.

„Drog? To bude mít kamarád problém."

„Do prdele, už se přestaň do něj navážet," rozčílí se Lidane.

„Dost! Přestaňte se pořád hádat. Jo, mám dceru. Teď je sice u otce..."

„Mami, jsem doma!" Ares zvedne hlavu, po tváři mu přeběhne škodolibý škleb. Do místnosti vejde drobná dívka. Všichni tři si nově příchozí zaujatě prohlíží. Hodně se podobá své matce. Drobná, hnědovlasá, jen její klouby zdobí pár odřenin a natrhnutý ret nevypadá zrovna pěkně.

Ares jí věnuje úsměv, podívá se na ženu: „Vážně si myslíš, že ji před osmičkou kluků ochráníš?"

Podívá se na svou dceru, která jí pohled nechápavě oplácí. „Scarlett, vítej doma. Neměla jsi u táty ještě nějakou dobu pobýt?"

Dívka se zamračí: „Už sis našla náhradu, kdybych se k němu musela odstěhovat?"

Žena přistoupí blíž k ní: „Nejsou náhrada. A obě víme, že nechci, abys zůstala u táty, i když vypadá, že to tak dopadne."

„Proč?" ozve se Ares, snažící se zamaskovat smích, „Vždyť my se o ni postaráme."

Obě na něj vrhnou naštvaný pohledy.

Lidane se náhle rozesměje: „Bethany, myslím, že mně je do toho všeho tady kulový. Toužím po sprše a Lord po posteli. Ukážete nám někdo, kam jít pro tyhle dvě jednoduchý věci?" Nevěnoval Scarlett jediný pohled, jako kdyby pro něj neexistovala.

„Jistě," usměje se Bet a vrhne starostlivý pohled na dceru, která mezitím naštvaně vyběhne pryč z místnosti do svého pokoje. Vtrhne do něj a úlevně si oddechne. Všechno je stejné jako před měsícem.

Zaslechne hlas s měkkým polským přízvukem.

Zvědavě se ohlédne. Dveře zůstaly pootevřené.

„...toho frajera zabiju."

„V klidu, má jen plnou hubu keců," hlas, který ještě neslyšela. Musí to být ten třetí.

„Lorde... já to dokážu..."

„Vážně právě přemýšlíš o tom, že někomu zase ublížíš?"