Mafiánova dědička [OPRAVUJE SE]

Kapitola 2-Škola ✔

Ráno mi zazvonil budík. No to snad ne! Nemůžu mě alespoň jeden den nechat spát?! Rozespalá jsem se vyhrabala z postele a zaplula do šatníku. Co si dneska asi vezmu? Rozhlédla jsem se kolem a začala se hrabat ve skříních. Vyhrály bílé šortky a červená košile. Přihodila jsem k tomu ještě pár doplňků, nalíčila jsem se a vyrazila dolů na snídani.
,,Dobré ráno!" Pozdravila jsem celou rodinu, již sedící u stolu.
,,Aaaa Šípková Růženka se nám probudila!"
,,Běž se bodnout Bene!" Okřikla jsem bratra a praštila ho pěstí do ramene.
,,Děti neperte se aspoň u jídla!" Ozval se lehce naštvaný otec.
,,Ano tati" S tím jsem si sedla a pustila se do rohlíku s marmeládou.

Ani ne za půl hodiny už jsem byla na cestě do školy, po boku kráčící bráchové.
,,Hele ségra, jak na tebe všichni čumí. Hlavně do výstřihu." Zasměje se Danny.
,,Nechceš se kouknout taky když už mě tak informuješ?" Ušklíbla jsem se na něj, za což se na mě znechuceně zakřenil.
Protočila jsem nad tím oči a dál to neřešila. Za chvilku se k nám přidala i Laura. Je to Benova holka a dcera jednoho z výše postavených mafiánů. Spolu jsou už pět let. Neuvěřitelné, že? Danny je děvkař, takže ten holku měl maximálně na dva dny. A to musela stát za to. Vím, je mu teprve čtrnáct, ale ne každá mu dala, nebojte. To tak asi jenom deset. "Jenom".

Přišli jsme ke škole a pár idiotů si prostě nemohlo odpustit oplzlé pohledy. Procházela jsem chodbama školy za doprovodu bratrů. Kývla jsme na oba, že můžou jít. Sama jsem pak došla ke své skříňce. Když jsem se k ní dostala, byla až někde za skupinou kluků. Hlasitě jsem si odkašlala a hned byla cesta volná. Zrovna jsem se předklonila, abych si něco vytáhla ze skříňky, když mě najednou někdo plácl přes zadek. Rychle jsem se otočila a zuřivě se porozhlédla po chodbě. Kousek od sebe jsem uviděla kluky, kteří si plácli a ukazovali mým směrem. Naštvaně jsem k nim zamířila. Bleskově jsem toho jednoho co naznačoval jak mě fláknul přirazila ke zdi.
,,Můžeš mi laskavě vysvětlit, co to mělo znamenat?!" Vyprskla jsem.
,,Ale kotě neříkej, že se ti to nelíbilo." Slizce se usmál.
Vrazila jsem mu takovou, že mu začala téct krev z nosu. Šokovaně se na mě koukl. V jeho očích byl vidět strach. Přesně to mám ráda.
,,Tak odpovíš mi?!" Ještě víc jsem ho přimáčkla ke zdi.
,,Já-já se omlouvám. Nechtěl j-jsem." Začal ze sebe soukat.
,,Zapamatuj si chlapečku, že já nejsem žádná kurva, aby si mě flákal přes prdel! Je ti to jasný?!" Křičela jsem na něj tak, že se všichni otočili.
,,A-ano." Vyděšeně přikývl.
,,Hodnej kluk." Řekla jsem a otáčela jsem se jakože půjdu. Jenže jsem uslyšela něco co překročilo hranice všeho.
,,Stejnak nejsi nic jiného než kurva." Asi si myslel, že to řekl dost potichu abych ho neslyšela. To se ale panáček přepočítal. Otočila jsem se a rychle ho chytla za krk. Nadzvedla jsem nohu a vší silou ho kolenem kopla do koulí. On zavřeštěl. Schoulil se na zemi do klubíčka a skučel bolestí.
,,Pamatuj si že já nejsem kurva! Ještě jednou to od tebe uslyším a dopadneš mnohem hůř!" Až teď jsem si uvědomila, že na nás všichni zírají.
,,A pro vás ostatní to platí taky!" Dodala jsem vztekle. Všichni přikývli a udělali mi cestu, abych mohla projít. To nám ten týden hezky začíná.