My, Wattpaďané

Styl psaní - zamyšlení

Copak si na vás ta bota Open zase vymyslela (ani nevím jak mě napadlo označení bota...)? Tentokrát si 'popovídáme' o stylu psaní.
A taky jsem zapomněla zmínit, dneska mám vážně 'přemýšlivou' náladu, tak se nedivte nad délkou a případnou nesmyslností textu, přičemž se budete sami sebe ptát, jestli jsem to psala střízlivá. No nic. Nebudu to zakecávat :)

Co to vlastně je? (spíš než vysvětlení - mé zamyšlení)
Já vím, já vím. Dost divná otázka a myslím, že každý má - snad - tucha, že si právě nepovídáme o nábytku z Ikei, ale o něčem, pomocí čeho píšeme. Pojďme se ale trochu zamyslet, jaký význam má styl psaní pro nás, pro Wattpaďany. Mohli bychom začít například zmínkou o soutěži (Wattpad soutěž 2016, na mém účtu). Mohli jste si povšimnout, že ve vyhodnocení prvního kola jsme s porotkyněmi hodně psali o stylu psaní. Každý ho má jiný, svým způsobem jedinečný, zvláštní a vyjímečný a pomyslnou 'výhrou' autora je, když také poutavý a ještě k tomu s dobrou zápletkou příběhu. Je pro nás nesmírně důležité, jak s naším stylem naložíme. Styl psaní je pro nás taková charakteristika - v normálním životě lidé soudí podle povahy a pak teda podle vzhledu, vzhled - řekněme ta méně příjemná možnost. A tady na Wattpadu je naší pomyslnou 'povahou' styl psaní a zápletka příběhu a pomyslným 'vzhledem' covery, úprava profilu, profilovka nebo pozadí na profilu (když už jsme u toho, to je také výhoda, můžete svůj 'Wattpad vzhled' změnit, zatímco v reálném životě jsou plastické operace drahé a někdy trochu nesmyslné či nezdařilé).
Co se tím snažím říct? Zní to dost... divně, ale tak moje přirovnání jsou prostě moje přirovnání, no. Náš styl psaní je něco jako povaha. Když uděláte stylem psaní hned u první kapitoly dojem na svého možná budoucího kamaráda/v našem případě čtenáře, je to přesně to, čeho chcete docílit. A tím je nashromáždění přátel/čtenářů. Ale to není jediné, co se dá povaze přirovnat. Znáte takovou tu větičku 'Buď sám sebou'? Tak i u stylu psaní tomu tak je. Nesnažte se něčí styl napodobit - buďte sami sebou.

Jak se stylem psaní naložit?
*rozhlížím se po místnosti a hledám vhodnou knižní ukázku*
Tak jako ukázku vezmeme Astrid Lindgrenovou (právě od ní máme povinnou četbu, která mi leží na stole). Obecně, píše knǐžky pro děti o dětech, třeba Pipi dlouhá punčocha, taková ta knížka o zlobivém Emilovi nebo třeba Bratři Lví Srdce, právě naše povinná četba (mimochodem, strašně krátká - asi jen 150 stran). No a teď si představte, že by psala třeba ve stylu Deníku malého poseroutky nebo The dork diares, styl 'crazy deníček'. Ne, to prostě nejde a paní Lindgrenová se rozhodla, že nejlépe jí sedlo psaní o dětích a jejich... řekněme problémech, protože ten Edwin je zlobivý, Pipi je sama doma a bratři jsou mrtví a bojují, zkráceně řečeno.
A to samé bychom měli udělat my. Třeba já si nedokážu představit, že bych měla napsat Sci-Fi nebo Fanfikci, protože mé 'Sci-Fi' jako Sci-Fi nikdy nevypadá a na Fanfikce nemám - když jsem se jednou pokoušela napsat první kapitolu příběhu o celebritě (nechápu, jak mě to mohlo napadnout), dopadlo to tak, že po přečtení jsem se zhrozila, smazala a odpřísáhla, že do toho se nikdy už nepustím. Připadalo mi to takové... umělé, nepřirozené. To samé když jsem jednou s kamarádem zkusila napsat Ff na Harryho Pottera. Na čtení jsou Ff úžasné, ale na psaní mi vůbec nesedly.
Naopak, strašně mě baví psát příběhy Fantasy s... jak bych to nazvala... s velkým množstvím emocí a dramatických scén nebo jsem našla velikou zálibu v psaní depresivních a smutnějších povídek se 'skrytými významy'. A to jsem ještě nazmínila, že učitel výtvarky mě má za 'Tu, co pořád vypráví horory' a spousta přátel jako blázna do hororů - což si teda zas až tolik nemyslím, řekla bych, že je prostě moc děsí to, že mi horory nevadí a narozdíl od nich si klidně nějaké přečtu/zhlédnu, avšak neříkám, že horory přímo vyhledávám, prostě s nimi nemám problém.
Takže abych to shrnula, najděte své pravé já a využijte svůj styl psaní na to, k čemu se nejvíc hodí. To poznáte tím, že si budete při psaní připadat... přirozeněji, řekněme 'jako doma'.

Styl psaní, trochu techničtěji
Vezmeme si větu a zkusíme jí rozvinout.
Anna byla rozzuřená a vraždila mě pohledem. ➖ Dnes byla Anna opravdu velmi rozzuřená a měl jsem pocit, že mě každou chvílí zabije pohledem, a to doslova.
O čem budu mluvit tentokráte? Někdy máme náladu takovou, že si připadáme jakobychom měli napsat bestseller a pak naopak takovou, kdy bychom příběh nejradši smazali a šli skočit z mostu (trochu přeháním). A i to se odráží na stylu. Sice se nám podstata stylu nemění, ale nálada nám ho ovlivní. Když píšu kapitolu já, nechám jí v draftu ještě třeba tři dny a dejme tomu každý večer si kapitolu přečtu a opravím chyby nebo nerozvinuté věty, jako například ta s Annou. A když pak mám tu nejlepší náladu a jsem už s kapitolou spokojena, kliknu na tlačítko Publikovat.

*Berte svůj styl psaní jako svojí vizitku, tím nejhlavnějším v psaní knih (spolu se zápletkou, dějem a gramatikou). Je to jedna ze základních a nejdůležitějších věcích, na kterých psaní spočívá. Hlavně u prvních kapitol, hrajete o to, aby čtenáři dál četli a váš styl psaní (pak tedy gramatika a děj) je to, na co je 'nalákáte'.*

Tahle kapitola je skoro o ničem. Je to spíše zamyšlení a něco jako moje úvaha, postřehy. Opravdu upřímně, pokud jste dočetli až sem, máte u mě obdiv. Je to trochu divná kapitola a jak to tak zpětně pročítám, zasloužila bych si titul Královna synonym...
Mějte se wattpadsky,
Open_Style

P.S.: Vždycky se snažím vymyslet nějakou vtipnou přezdívku, ale vždycky to zní spíše jako zkomolenina/zdrobnělina zpěváka Harryho Stylese nebo Stilese Stilinskiho z Teen Wolf a nebo dokonce jako Opa/Opi, což je německy děda... Ach jo :)