Co by kdyby...

-10-Odjezd!

Bylo prvního září, osm hodin ráno, když se celým Potterovic domem rozezněly dva hlasité a ještě kouzlem zesílené zvuky budíků, vycházejících z manželské ložnice a Harryho pokoje a vzápětí i hlasité zívání a remcavé poznámky...

Harry se v posteli rychle posadil. Nasadil si brýle a zamžoural na onen příšerný přístroj na nočním stolku, který způsobil jeho náhlé probuzení.

,,Co to má do háje znamenat!?" vykřikl, když zjistil kolik je hodin. ,,Ten budík je ňákej divnej. Proč bych měl sakra vstávat tak brzo?!" zakroutil hlavou, sundal si brýle a otočil se na bok, aby mohl ještě nějakou tu chvíli spát.

Jen co však zavřel oči, dveře jeho pokoje se hlasitě otevřely. Harry se nemusel ani otáčet, aby zjistil, kdo v nich stojí. I přes zavřené oči, věděl naprosto jistě, že tam právě stojí Lily s rukama v bok a co nevidět určitě přijde k jeho posteli a strhne z něj peřinu. Vstávat se Harrymu nechtělo ani náhodou, proto pevně chytil peřinu a přitáhl si ji co nejblíže ke krku.

Ani to však Lily neodradilo. Přesně jak Harry očekával, Lily přešla k jeho posteli a pokusila se z něj peřinu strhnout. I přes to, že byl Harry silný, jeho síla se nedala měřit s tou Lilyinou, když byla naštvaná. Lily se proto povedlo peřinu z něj strhnout hned na první pokus. Poté ji odhodila na postel vedle něj a naštvaně řekla: ,,Do čtvrt hodiny ať jsi dole!" ,,A opovaž se znova zalézt do postele!" dodala výhružně, když viděla jak se Harry koutkem oka po peřině podíval.

,,Pfff, no jo." naštvaně zamumlal Harry a ze vzteku nakopl nejbližší věc která mu přišla pod nohy, což byla k jeho smůle zrovna židle. Harry bolestně vyjekl a začal si mnout bolavou nohu. Lily nad tím jen zakroutila hlavou a s tichým zavřením dveří, opustila Harryho pokoj.

Harry po jedné noze doskákal ke skříni, ze které vytáhl nějaké oblečení a poté doskákal zpět k posteli, kde se začal oblékat.

Když už byl oblečený a dokonce i alespoň trochu učesaný, usoudil, že to již lepší nebude a vydal se po schodech dolů do jídelny.

,,Áááá, pán ospalý se uráčil vstát." uvítal ho James, jakmile se Harry objevil v jídelně. ,,Že to ale trvalo." neodpustil si ještě.

Harry se pousmál. Věděl, že to jeho otec myslí z legrace a byl na takovéhle komentáře od něj a od ostatních "Pobertů" zvyklý, vlastně se mu i líbily a bylo to něco, co mu vždy zvedlo náladu.

,,Proč jsme vlastně museli vstávat tak brzo mami?" zaptal se Harry a zakousl se do rohlíku s máslem a marmeládou. ,,Jo no Lily, proč? Já chtěl ještě chvíli spát!" přidal se i James. Asi nebude zas tak čilý a neunavený, jak říkal a vypadal, pomyslel si Harry. 

,,Důvod je prostý,"odpověděla Lily. ,,Prostě dnes pocestujeme na nástupiště mudlovskou dopravou."

Harry vyprskl mléko, které chtěl zrovna vypít a James se zakuckal drobky z pečiva. ,,Cože?!?" vykřikli oba zároveň. ,,T-to si děláš srandu mami?!" vykoktal nevěřícně Harry a vzal si ze stolu ubrousek, aby ze sebe mohl utřít naprskané mléko.

,,Slyšeli jste oba dobře. Přemístíme se jen do Londýna a odtamtud pojedeme obyčejně po mudlovsku."

,,A to jako proč?"

,,Pořád se někam přemisťujeme, můžeme zkusit i jiné možnosti"usmála se Lily.

,,A myslíš, že lidem nepřijde divný, že budu mít s sebou sovu a tak obrovskej ku-sakra, já si včera zapomněl sbalit." lekl se Harry.

,,To si děláš legraci?" vykřikla Lily. ,,Tak to utíkej nahoru a urychleně si sbal. Jak to tak vypadá, po mudlovsku cestovat nebudem, protože tohle bude na dlouho." zamumlala si pro sebe, když vycházela schody do patra, aby Harrymu s balením pomohla.