Co by kdyby...

-1-Tajemná věštba

Od Harryho narození uplynulo bez mála šest měsíců. Za tu dobu se toho ale hodně událo. Mimo toho, že malý Harry už uměl pár základních pohybů, v Anglii zuřící válka neustávala a všude bylo více a více strachu, nenávisti a mrtvých těl. Každý se bál o své bezpečí, o svou rodinu a o to, co se stane příštího dne.....

****

Každý v zemi sice zažíval strach a nejistotu, ale byly chvíle, ve kterých se každý snažil myslet na něco jiného. U Potterových tomu nebylo vyjímkou. Zrovna dnes se James s Lily rozhodli, že oslaví Harryho půlroční narozeniny. Pozvali proto několik svých přátel, (konkrétně Siriuse Blacka, Remuse Lupina a Petera Pettigrewa) a s nimi se bavili, smáli a snažili se nemyslet na venku zuřící válku. Od začátku "oslavy" neuběhla však ještě ani hodina a přátelská pohoda byla narušena zaklepáním na domovní dveře. Všechno v obýváku náhle ztichlo a všichni se na sebe podívali. Všem se podivně sevřel žaludek a všichni se začali obávat toho, kdo zaklepal. Přeci jenom všichni zde přítomní a to hlavně James a Sirius, byli velmi zdatní kouzelníci a smrtijedi by o ně jistě měli zájem. Proto nebylo divu, že se všichni začali bát. Ticho, které panovalo v místnosti náhle přerušil Harry, který se rozplakal. Nelíbilo se mu, že dospělí mlčí a nevěnují se mu. Lily vstala a začala Harryho utěšovat, zatímco James, se Siriusem a Remusem v patách se vydal otevřít domovní dveře.

Jakmile je otevřel a uviděl kdo za nimi stojí, hlasitě si oddychl. Ve dveřích stál Albus Brumbál. To už  do předsíně vyšla i Lily s Harrym v náručí a s Peterem za zády a jakmile Brumbála zahlédla, zaradovala se a řekla:

,,Dobrý večer Albusi, ráda Vás vidím, nechcete jít dál?"

,,Ale jistě Lily" odpověděl s mírnou radostí v hlase a dodal: ,,Musím Vám nutně něco říct a myslím, že by nebylo nejlepší Vám to říkat venku a už vůbec ne, v těchto nepříznivých dobách." Jeho tón hlasu byl jako vždy milý a slušný, tentokrát v něm však také všichni slyšeli i lehký náznak strachu, nebo dokonce i vzteku.

Všichni se tedy odebrali do domu, usadili se v obýváku a Lily nabídla Brumbálovi čaj a cukroví, kterého jim ještě trochu zbylo od Vánoc. Brumbál Lily poděkoval a chvíli jen tak nepřítomně hleděl do ohně který tu v krbu plápolal. Nikdo nic neříkal, všichni čekali až sám Brumbál začne mluvit. Ticho trvalo asi pět minut a pak už to James nevydržel a zeptal se Brumbála:

,,Pane profesore, tam venku jste říkal, že jste nám něco chtěl říct, co to bylo?"

Brumbál chvíli mlčel, možná přemýšlel o tom, jestli to, s čím přišel má skutečně říci nahlas. Nakonec se rozhodl:

,,Víš Jamesi, opravdu moc špatně se mi o tom mluví, ale Vy to stejně musíte vědět. Jenom Vás prosím, aby jste mi to nedávali za vinu....."

Odmlčel se a rozhlédl se po všech přítomných. Ti na souhlas jen pokývali hlavami a napjatě poslouchali, co jim Brumbál chce říct. Ten po chvíli pokračoval:

,,Jde o to, že jsem před časem vyslechl jednu věštbu, věštbu ve které se praví, že ten, koho se týká dokáže porazit samotného Voldemorta."

Všichni na Brumbála ohromeně zírali. Při vyslovení Voldemortova jména se Peter nepatrně zachvěl, ostatní se na na něj otočili, zakroutili hlavami a dál sledovali Brumbála. Po chvíli se Lily otázala:

,,Ale proč nám to říkáte? Nemá to s námi snad nějakou souvislost, že ne....nebo snad.....ano?"

Brumbál mlčel a zadíval se na Siriuse, Remuse a Petera. Siriusovi došlo, co chce Brumbál říci a s odpovědí ho předběhl: