Co by kdyby...

-7-Hodně štěstí Harry

o pár let později...

,,Hodně štěstí, zdraví. Hodně štěstí, zdraví. Hodně štěstí, milý Harry. Hodně štěstí, zdraví!" zpívali všichni shromáždění a dívali se přitom na Lily, která vynášela z kuchyně obrovský dort ve tvaru zlatonky (viz média) a pokládala ho před Harryho rozzářený obličej. Harry se zhluboka nadechl a všechny pohledy se stočili k němu. Pořádně foukl a všech pět svíček zhaslo. Harry se rozesmál a vítězoslavně se na ostatní podíval. Všichni začali tleskat, ale to už Lily přinášela z kuchyně nůž na rozkrojení. Právě se chystala ukrojit první kousek, když v tom James, který byl až na druhé straně místnosti zakřičel a přerušil tím všechno povídání.

,,Lily ne, nekrájej ten dort!"

,,Co?! Proč ne Jamesi?"

,,Já si ho chci ještě vyfotit." řekl a všichni vyprskli smíchy. Lily si oddychla, že to nebylo nic vážného, ale stejně se neubránila tomu, aby obrátila oči vsloup. Nakonec ale od dortu poodstoupila, a nechala Jamese, aby ho vyfotografoval.

Po dlouhých pěti minutách, kdy James neustále pořizoval nové a nové snímky, které vždy se slovy: ,,Tady je špatné světlo";,,Tady je vidět Remusova ruka"; nebo: ,,Teď jsem to omylem natočil" vymazal a kdy se Sirius za jeho zády nepřetržitě smál a říkal vtípky na jeho fotografické umění, už toho měla Lily dost a proto řekla:

,,Jamesi, chápu že chceš aby byla fotka z Harryho pátých narozenin dokonalá, ale už tu jednu a tutéž fotku fotíš celých pět minut. A většina z nás už by docela ráda jedla."

,,Lily má pravdu kámo. Nikdo z nás přece nechce aby se ten dort zkazil tím, že ho budeš pořád dokola fotit." řekl Sirius a začal se svíjet v dalším záchvatu smíchu.

James tedy udělal poslední fotku a napůl uraženě položil foťák na poličku. Lily tedy opět vzala nůž a tentokrát už opravdu uřízla první kousek dortu, který následně podala malému oslavenci.

***

Když všichni dojedli i ty poslední kousíčky dortu, začali si stoupat za sebe do řady, aby mohli Harrymu popřát všechno nejlepší. První v řadě stál James s Lily. Oba Harrymu popřáli a podali dárek. byla to dětská hůlka, se kterou když člověk mávl vyčaroval barevné jiskry. Hůlka byla naprosto bezpečná a pro menší děti byla tak akorát. Harry si ji přál už od svých tří let, jenže byla opravdu hodně drahá. Takže není divu, že když ji uviděl radostně zavýskl a ihned zkoušel ony jiskry vyčarovat.

Pak si ale uvědomil, že jsou tam i ostatní, kteří pro něj mají další dárky a tak hůlku položil na zem vedle sebe a celý nedočkavý se chystal přebrat další dárek.

Další přišel na řadu Remus s Peterem a Siriusem, kteří mu koupili dohromady nové koště (protože to staré už mu bylo přeci jen poněkud malé) a k tomu ještě dětskou zlatonku a dětský camrál. Z těchto dárků byl Harry snad ještě více unešen než předtím z hůlky. Chvíli jen beze slova stál a s otevřenou pusou civěl na onu soupravu a poté všechny tři postupně objal se slovy: ,,Děkuju, strašně, strašně, strašně moc!" Všichni se na něj usmáli a James si samozřejmě neodpustil fotku.

Nakonec dali Harrymu dárek Weasleyovi. Každý člen Weasleyovic rodiny přál Harrymu zvlášť a každý mu předal svůj menší dárek. Nejdřív Artur, který mu dal model létacího auta ,,Ford Anglia", které opravdu létalo, potom Molly, která Harryho asi půl minuty drtila v obětí a nakonec mu předala ručně pletený ,,Weasleyovský"svetr modré barvy. Dále byl na řadě Bill, který mu dal také model, ne však auta, ale koštěte(komety 62), poté Charlie, který mu dal také model, tentokrát draka (Velšského zeleného). Dále Percy, který mu nejdříve několik minut přál vše nejlepší a říkal mu, čeho všeho si na něm cení a přestal až ve chvíli, kdy si všiml, že ho nikdo-až na jeho matku-neposlouchá. V ten moment jen uraženě předal Harrymu dárek, což byla-jak jinak-kniha(bylo to dětské vydání ,,Famfrpálu v průběhu věků" a vše tam bylo vysvětleno obrázky) a nabubřele odkráčel pryč. Další přišli na řadu Fred a George, kteří Harrymu i přes Mollyin zákaz dali krabičku od Taškáře, plnou všelijakých dobrot, které určitě působili a chutnali všelijak, jen ne jako normální cukrovinky. Na první pohled to ale nebylo zřejmé, takže skoro nikdo-ani Molly-nepoznal, že jsou žertovné. (Mimo Jamese, Siriuse, Remuse a Petera, kteří si takovéhle ,,nesmysly" kupovali za jejich dob v Bradavicích neustále, a také mimo Billa a Charlieho, kteří už do Bradavic chodili, a právě oni je-na přání dvojčat, která se ještě do Prasinek nedostala-Harrymu koupili.) Harry však také poznal o co jde, protože pár z těchto sladkostí sem tam našel u Jamese v šuplíku nebo ve skříni. Nedal na sobě však nic znát a jen spiklenecky mrkl na dvojčata, která mu mrknutí šibalsky oplatila. Pak přišel na řadu Ron, který dal Harrymu pár sladkostí z Medového Ráje, které-jak jinak-opatřily Bill a Charlie a nakonec dala Harrymu svůj dárek i Ginny, která mu dala vlastnoručně nakreslený obrázek jeho, jak letí na koštěti a nakonec mu dala dětskou pusu na líčko. Vzápětí zčervenala a utíkala se schovat za Mollyinu sukni. Všichni se rozesmáli a Ginny se červenala víc a víc.

Po asi hodině, kdy se mezi sebou bavili hlavně dospělí, se dvojčata, Harry, Ron a Ginny odebrali nahoru do Harryho pokoje, kde si postupně hráli se všemi Harryho dárky a dělali si legraci z Percyho.

***

,,Tak si to zopakujeme" řekl Harry: ,,Fred a George půjdou dolů za Percym a odvedou jeho pozornost. Potom tam půjdu já a-"

,,-A nasypeš mu ten prášek do pití. To už jsme si opakovali nejmíň dvacetkrát Harry." řekl Ron a když viděl, že Harry chce něco namítnout dodal: ,,A když se něco pokazí, tak za všechno budeme moci my, ne ty, protože ty jsi oslavenec a dneska ti všechno projde." na tohle neměl Harry co říct. Dobře věděl, že má Ron pravdu, a tak jen zamumlal: ,,Dobře, tak jdeme na to."

***

,,Pššššt,musíme být potichu."

,,Jo, vždyť jo..."

,,Au, to byla moje noha!"

,,Promiň Rone, já myslel, že to je koberec."

,,Ha, ha, ha, moc vtipný Frede."

,,Co? Já? To byl George!"

,,Zatraceně lidi, musíte se hádat úplně furt?"

,,Promiň Harry, ale když tady Ronánek má moc měkkou nohu...Jau, to bylo moje rameno, zbláznil jsi se Rone?!"

,,Tak mi neřikej Ronánku..."

,,No jo, vždyť už nic neřikám. A ty už taky mlč, nebo se to všechno pokazí...!"

,,Už mlčim"

,,To je dobře!"

Pětice, teď již za naprostého ticha došla do suterénu. ,,Tak, Frede, Georgi jděte." řekl  Harry a dvojčata vyrazila směr jídelna.

***

,,Tak co Harry, co vidíš?" zeptal se asi po pěti minutách Ron Harryho, který se díval do jídelny klíčovou dírkou. ,,Baví se spolu a vypadá to dobře...Pozor, teď s ním odcházejí...Už jsou pryč, super, přišla moje chvíle." Harry se tišše vplížil do jídelny s namodralým váčkem v ruce. Počkal, až se nikdo nebude dívat a vysypal do Percyho podepsaného kelímku půlku práškového obsahu. Pak se otočil směrem ke dvojčatům a ukázal jim zdvižený palec. Ti okamžitě pochopili a spolu s Harrym rychle opustili jídelnu. Pak úprkem pelášili do horního patra, do Harryho pokoje.

,,Uffff, tak jsme to zvládli!" vydechl s úlevou Harry, když se v pokoji posadil na postel.

,,Náhodou, to byla dost velká leg-" Fred větu však nedokončil, protože ho přerušil opravdu velmi hlasitý výkřik.

Celá pětice se rozchechtala na celé kolo. Prášek od Taškáře, po kterém naskáčou pupínky po celém těle evidentně zafungoval tak jak měl!

Tak, další kapitola je na světě!

Je to ale asi zároveň poslední, která se odehrává v době, když je Harry malý. Ne, že by mě to nebavilo psát-právě naopak-ale nějak nevím o čem, aby to bylo alespoň trochu zábavný...!

Děkuju moc za vaší neskutečně velkou podporu. Vote, komentář i každé přečtení moc moc moc moc potěší.

I hope you like it!

-Perry