Pure love (Platonic love 2.) - CZ

30.

"Hele vím, že se až moc ptám...ale kde teda budeš?" Nadzvedla obočí Sophie hned, co jsme se domluvili na tom jak to tady bude probíhat a na co si dát pozor. 

"Jen tak se někde kouknu, skočím si do kavárny, nebo do toho kina. Hlavní je, že se vy budete bavit...chtěl jsem pro tebe něco malého udělat, když nejsem jindy doma." Chytl jsem jí za tváře a usmál se na ní a ona se se zmáčknutými tvářemi snažila taky usmát, ale vypadal spíš jak křeček.

"Mám tě ráda." Objala mě a mě zahřál ten pocit. "Pozdravuj tu neznámou...poznám když lžeš." Zašeptala a pustila mě a já zrudl. 

"Víte co máte dělat?" Kývly. "Super. Bavte se." Usmál jsem se a všiml si sestřinýho výrazu stylu 'prokoukla jsem tě'.

To bude super. Doufám, že to pro ní bude pěkný překvapení...ale co když ne? Co když tam někoho bude mít? Hele klid Jamesi jo? Všechno bude v cajku. Ale co když- Ne! Mlč. Když já- Vážně se teď v hlavě peru sám se sebou?

Díky stařence, co vycházela jsem nemusel zvonit dole a rovnou se dostal dovnitř. Vyběhl jsem schody až do sedmého patra a chytl se za stehna a vydejchával. Měl bych už zase trošku začít něco dělat na výdrž. 

Dvakrát jsem poskočil a nadechl se a zmáčkl zvonek. Po pár vteřinách se dveře otevřely a skoro s nerozpoznatelným pohledem jedněch očí na mě se během sekundy zase zavřely. Někoho tam určitě má. Sakra.

"Charlie?"Přitiskl jsem se na dveře a zaťukal. Dveře se otevřely na se zámkem na tu zhruba deseticentimetrovou škvíru. 

"Ahoj." Ozvalo se tiše. 

"Neruším?" Skousl jsem si spodní ret a napjatě čekal. 

"Ani ne. Spíš se nudím." Její hlas zněl zvláštně. 

"Můžu k tobě?" Zkusil jsem se podívat tou škvírou, ale nic kromě ruky na klice jsem neviděl. 

"Ne!" Vyhrkla. Sakra, sakra, sakra.

"Máš tam někoho?" Ani jsem si nerozmýšlel na co se to ptám. 

"Ježiš ne." Odechl jsem si a to asi moc nahlas. "Copak? Žárlil bys?" Zasmála se a zachrmlala. 

"Já a žárlit? Pche." Máchl jsem rukou i když to nemohla vidět. "Proč za tebou teda nemůžu." 

"Nemůžeš mě vidět." Namítla a já se zamračil. 

"Proč ne?" Vyhrkl jsem. 

"Vypadám jak hovnivál bez kuličky." 

"Cože?" Zasmál jsem se jejímu přirovnání. 

"Nic jinýho mě právě nenapadlo. Do zrcadla se radši nekoukám."

"To sis dala botox nebo sis oholila obočí, nebo si si udělala trvalou?" Hádal jsem se smíchem. 

a hádal jsem dál a dál...až otevřela. 

A jen co otevřela, otočila se ke mě zády. 

"Charlie? Co se děje?" Chytil jsem jí za ramena a vstřebal tu bylinkovou vůni tymiánu, která z ní vanula. 

"Vypadám určitě příšerně." Trucovně si dupla až jsem se nad tím uculil. 

"Určitě ne." Ujistil jsem ji. 

"Stejně bys tu neměl být. Já a mí nepřátelé zahajujeme válku." 

"Nechápu." V tu chvíli se otočila a já viděl konečně ty její modrošedé oči. Pleť neměla tak narůžovělou jako jindy, ale byla bledší. Unavený výraz, ale i usměvavý a copánky, co jí lemovaly krásný obličej. 

"Mám chřipku." Odůvodnila se zachraptěním. Už byla zase zády a šla směrem do svého pokoje, kam jsem jí následoval. "Noťas, knížky a filmy jsou teď to jediný na co se zmůžu." 

"Vždyť je to fajn." Posadil jsem se vedle ní. 

"Když já chci jít běhat,dokud nebude zase zima, už je za půlkou listopadu, zase bude nepřetržitě pršet a-" Políbil jsem jí. "A tohle by si neměl dělat, jestli chceš jet do Belfastu." Zamračila se na mě, ale její líce už byly  víc barevné. 

"Jak víš o Belfastu?" 

"Tris se o mě staral před včera." Zasmála se a rozkuckala. "Jau." Chytla se za krk. Vzal sem lem deky s peřinou a přehodil to přes ní až k bradě.

"Tak dneska se o tebe budu starat já."

Zlatíčka! ♥ 

Děkuju moc za všechnu tu podporu:) Pokud vše vyjde, konec bude zhruba za 10 kapitol. Konečně mám zase náladu žít a psát:)

Jestli máte nějaké dotazy, nápady a tak, napiště to do komentářů. Zbožňuju vás. ^^

Lots of love,

DwarfDreamy