Dissimilitude

Část 2

>>Ahojky, opět já. Teď nejspíš přihážu veškeré kapitoly, co mám, najednou, protože mám oproti Miki hrozný skluz s vydáváním - nejsem na Wattpad ještě moc zvyklá (Blog.cz FTW!), a můj počítač má menší problémy s otvíráním stránky, takže meh.

Tato část byla napsaná Miki(SecretMagi98). Jak už může být zřejmé, s každou kapitolou se střídáme, jednou z pohledu Arianky a jednou z pohledu mého potrfeného albínka. Omlouváme se za případné problémy s přeskakováním z prvního pohledu do třetího - já si na první pohled moc nepotrpím (a navíc jsem si ho už totálně odvykla), a Miki... Miki je s tím asi spokojená...? O.o Pardon, na tuto otázku odpověď neznám.

Neverthless, have fun, be safe!

Roxie Foxie out!

PS: I když Ari popisuje Fortunku jako 'holku', ta palice bílá ve skutečnosti vypadá na tři- až pětadvacet. Ale to jenom tak dodávám detaily, o které nikdo nestojí XD. <<

Po dlouhé době jsem měla páteční odpoledne sama pro sebe, a tak jsem se s velkým kyblíkem zmrzliny válela u televize. Zrovna dávali G.I.Joe, který mám ráda už od doby, kdy jsem ho viděla poprvé, když někdo zaklepal na vchodové dveře. Zarazilo mě to. Bydlím v podkrovním bytu domu, který má na hlavním vchodu elektrický zámek Starkovi výroby, což znamená, že se dovnitř nedostane nikdo, koho dovnitř nepustí někdo z vlastníků bytu, ale to by znamenalo, že bych díky vylepšení, které na tom zámku Tony provedl musela vědět, že do budovy někdo vstoupil, jenže nevím.

Pomalu a ostražitě jsem došla až ke dveřím. Žádný hluk jsem neslyšela, ani jsem nezachytila přítomnost jiné osoby na patře, tak jsem prostě otevřela. Opravdu na chodbě nikdo nebyl, pouze u mých nohou ležela malá podélná krabička. Zvedla jsem ji. Znovu se rozhlédla a zavřela za sebou dveře.

Kdo to tam tak mohl nechat? Pošta to určitě nebyla. Ti by zazvonili přímo na mě a převzetí zásilky by si nechali podepsat, stejně jako ostatní zásilkové služby. Tak od koho to je? Co to je?

Praštila jsem sebou zpátky na pohovku a krabičku otevřela. Na vrchu ležel lístek. Vzala jsem ho a rozložila. Nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Nejdřív jakoby mi mozek zamrzl a odmítal přijmout skutečnost, která se mi zjevila před očima.

,,Tentokrát budeš na mé straně! L.H."pořád dokola jsem si těch pár slov četla. Zapomínala jsem dýchat. Srdce mi bilo jako o závod.

,,To ne,"špitla jsem.

To není možné. Co tohleto má znamenat? Odložila jsem lístek a podívala se na obsah krabičky ležící na mých stehnech. Zlatý řetízek s přívěskem ve tvaru znaku Hydry.

Jakoby se mi vysmíval. Jakoby mi posílal vzkaz, že má moje štěstí, můj život ve svých rukou.

,,J.A.R.V.I.S.i, je Hermann stále ve vězení?"hypnotizovala jsem ten drahý kov, jako bych z něj dokázala dlouhým civěním něco podstatného vyčíst.

,,Lituji, ale k získání této informace nemám oprávnění,"odpověděl mi můj pomocník a moje spojka s Avengers a S.H.I.L.D.em.

To nemůže být pravda. Nebo ano? Jak by se dostal ven? Kdo by ho dostal ven?

,,Vytoč mi Furyho!"vyskočila jsem na nohy a začala štrádovat po místnosti jako lev v kleci.

,,Lituji, ale pan Fury není na příjmu."

,,A kde je?!"nedala jsem se tak lehce odbýt.

,,Na základně,"odpověděl mi prostě a jasně J.A.R.V.I.S.