My life is yours /Mavy/ ✓

1.

Martin' POV

Uběhl týden od chvíle kdy jsem začal pochybovat o své orientaci. Na Kovyho videa se dívám stále dál. Nemůžu si pomoc je totiž šíleně roztomilý.

Napadlo mě že bych si ho mohl zkusit přidat na fb. Hned jsem to ale zavrhl. Určitě si ho denně zkoušejí přidat stovky fanynek. Neměl bych žádnou šanci.

Momentálně je devět večer a já sedím u noťasu. Opakovaně mačkám klávesu F5. Každou chvílí by se na Kovyho kanálu mělo objevit nové video. Chci ho vidět co nejdřív a proto už asi hodinu sedím před monitorem a čekám. Chvílemi si připadám jako devítiletá holčička která čeká na novou písničku od One Direction.

Oči se mi už zavírají, když najednou - nové video! Z mých úst vyšlo něco co by někdo mohl nazvat zapištěním. Po celou dobu trvání jsem sledoval Kovyho tvář. Video jsem si potom musel pustit ještě jednou abych vůbec věděl o čem bylo.

Kovy's POV

Hodím na Youtube nové video, kvůli kterému jsem skoro celý týden nespal. Noťas schovám do batohu a i s kufrem se vydám k vlaku.

Už hodinu sedím ve vlaku směr můj nový domov - Praha. Stěhuju se tam hlavně kvůli špatným vztahům s rodinou. Po tom co jsem se jim přiznal, že jsem gay už se mnou nechtějí mít nic společného. Dokonce mi ten byt i zaplatili abych co nejdříve vypadl.

Když se konečně dostanu do bytu, hned zamířím do ložnice kde se svalím na postel a s dobrým pocitem usínám.

Vzbudím se okolo desáté ráno. Zkontroluju všechny sociální sítě a fb si nechávám až nakonec. Mám tam jako vždy stovky žádostí o přátelství od fanynek. Všechny je postupně odmítám, překvapí mě ale když si všimnu žádosti od celkem roztomilého blonďáka. Jeho žádost přijímám a hned mi i píšu.

Karel: Ahoj :) Jsi fanoušek ?

Martin: Ahoj! Jo jsem, ani nečekal že mi žádost přijmeš

K: Připadáš mi zajímavý :) Kolik ti je ?

M: 16, proč ? Tobě ?

K: Jen mě to zajímalo. Mně je 19 ;)

Martin's POV

Pane na nebi, Buddho a všelijaké další božstva on mi to fakt přijal.

Právě sedím ve škole a máme hodinu biologie, když mi najednou zavibruje mobil. Podívám se kdo mi píše. Moc přátel na fb nemám, takže se  nestává aby mi někdo psal.

On mi ale napsal Kovy! Myslím že asi dostanu infarkt. Ptá se mě jestli jsem fanoušek. Napsal jsem mu, že jsem. Z toho co mi odepsal jsem sebou už vážně málem šlehl o zem. On si myslí že jsem zajímavý! Zpráva ale pokračovala, ptal se kolik mi je.

Psali jsme si celý den. Dokonale mi zpříjemnil pobyt ve škole. Taky jsem se o něm dozvěděl mnoho věcí. Třeba že se právě přestěhoval do Prahy. Nevím kam konkrétně, ale pocit že ho můžu potkat kdekoliv na ulici je k nezaplacení.

Psali jsme si do noci. Ráno jsem se sice cítil jako by mě přejel vlak, ale stálo to za to. Na lednici jsem našel vzkaz od rodičů, ať odpoledne zajdu nakoupit, protože oni se vrátí až zítra. Vzal jsem si tedy peníze a vyrazil do školy.

Všechno by bylo fajn kdybych po cestě z obchodu nešel parkem. Procházel jsem kolem skupinky kluků z mé školy. Pokřikovali na mě nějaké nadávky.Přidal jsem do kroku a chtěl jim zmizet z dohledu. To už mě ale jeden z nich chytil pod krkem a přirazil ke stromu. Než jsem se z toho šoku vzpamatoval, tak do mě všichni začali kopat. Snažil jsem se krýt si hlavu, ale i tak se jim podařilo uštědřit mi do ní několik ran. Konečně usoudili, že mi to stačilo každý na mě ještě plivl a odešel. Pomalu jsem se pokusil zvednout, nedařilo se mi to a tak jsem se aspoň doplazil na nejbližší lavičku.

Nebylo to poprvé co mě někdo zmlátil, ale nikdy to nebylo tak strašné. Bolela mě každá část těla.

Kovy's POV

Procházel jsem zrovna parkem, když jsem na jedné lavičce uviděl plačícího kluka. Vždy jsem měl nutkání pomáhat lidem a tak jsem se k němu vydal. „Hej, jsi v pořádku?" Ano, nic lepšího mě napadnout nemohlo než se zeptat kluka který pláče a klepe se zimou na lavičce jestli je v pořádku.

Zvedl hlavu a podíval se na mě smutnýma očima. Byl to on. Ten kluk z Fb kterého od včerejška nemůžu dostat z hlavy.

Doufám že se vám první kapitola líbila :) a budu ráda za každé komenty. 

Další část by měla vyjít v úterý nebo ve středu.