Tohle je příběh o mě a jak jsem se strašně chtěla dostat do Koreje.
Chci se stát asistentkou jakékoliv skupiny v Koreji.
Bydlím v Japonsku a Chodím na Universitu.
Jmenuji se Mei Kuroso
Je mi 18 let
Nemám rodinu ale za to skvělé přátele.
,,Co tady děláš JB?!". Zeptala jsem se JB a on se zeptal. ,,To není můj pokoj?." ,,Ne není, to je můj pokoj.." Řekla jsem a pousmála se. ,,Nechceš dát tu ruku ze mě?" Zeptal se JB a ušklíbl se na mě.
,,Radši ano i když bych možná nechtěla.." Řekla jsem a pousmála se. JB se zarazil a já se začala smát. ,,To byla sranda.." Řekla jsem a začal se smát taky. Zachvilku jsme vstaly a šla jsem udělat snídani. Šel se obléct a já zatím udělala snídani. JB došel a já mu dala snídani. Řekla jsem mu že se jdu převlíct a on se dal do snídaně. Za chvilku jsem byla zpátky, hodila jsem na sebe mini šortky s tričkem a teniskama.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Za chviličku byly vzhůru všichni. Dala jsem jim snídani a sedla si k Renovi a dala si kávu. ,,Takže nad dnešním dnem jsem přemýšlel hodně dlouho až jsem na něco přišel". Řekl BaekHo a podíval se na nás všechny. Náhle zazvonil zvonek. Já šla ke dveřím a otevřela. Hleděla jsem se zaraženým obličejem. ,,Co tady dělaš?!". ,,Já jsem přijel za tebou Mei.." Řekl Stephan a stoupl si na schody. ,,Nepřibližuj se ke mě! Po tom všem tady máš právo být ale jako moje návštěva ne". Řekla jsem a Stephan se zastavil a podíval se mi do očí. ,,Nedívej se na mě takhle!!!". Začala jsem se bát a šla do chodby domu a nechala ho vejít dovnitř. Mirtě to přišlo podezřele dlouho tak se tam šla podívat. ,,Brácho?.." Řekla a skočila mu kolem krku. Ren si uvědomil kdo je tam a šel za mnou. ,,Co se děje zlato?". Zeptal se Ren a objal mě kolem ramen. ,,Nic jenom za Mirtou dojel bratr!.." ,,Tak pojďte do kuchyně". Řekl Ren a šli jsme do kuchyně. Přišly jsme tam a Stephan se se všemi seznámil. Potom jsem se ho zeptala na jak dlouho tady bude. Řekl že tady bude na tak dlouho než si uvědomí své chyby. ,,Takže na dlouho.." Řekla jsem, překřížila ruce a dala oči v sloup. ,,No tak ti dáme pokoj.." Řekla jsem a Ren a Já jsme odešli ze Stephanem do pokoje pro hosty. Ten pokoj nebyl zrovna používány ale byl překrásný.
