Já v Koreii aneb NU'EST

25

Všechny jsme začaly vykládat nákup z tašek.
Kluci šli do pokojů se převléct že půjdeme, na procházku akorát že večer a do parku.
Převlékli jsme se do černého oblečení.

Mirta:

Mei:

Yuko:

Yuuki:

Aspoň jsme se snažily jsme se sladit do černé barvy.

Tak a mohli jsme vyrazit.
Šli jsme do parku který byl na proti škole do které chodily jako malý.
Já a Ren jsme se šli projít k mostu přes řeku a holky s klukama začali hrát schovávanou.
Stouply jsme si přímo do prostřed, a dívali se jak se ve vodě odráží měsíc.
,,Rene ty jsi nějaký zamlklý... nebo se mi to zdá?".
Rena hleděl na vodu a pak začal mluvit.
,,Víš když jsem byl malý tak jsem neměl přátele a byl jsem šikanován.
Pak ale přišel Minhyuk a pomohl mi z problémů.
Potom nás napadlo sehnat si ještě 3 kluky a udělat skupinu a začít zpívat.
Uběhlo 7 let a povedlo se.
A teď mám bezva holku a skvělé přátele".
Ren se semnou usmál zároveň, zachvilku k nám doběhli všichni ostatní.
,,Tak budete hrát s námi?".
Zeptal se Aron a my souhlasily.
Začali jsme tedy hrát schovku, tak kluky bylo trošku obtížné najít ale holky ještě víc když měli na sobě černou.
Když jsem je všechny našla, hledala Yuuki.
Já jsem se schovala za lavičku kousek od konce parku.
Najednou na mě ze zadu někdo sahl.
Málem jsem měla srdce na dlani.
,,To jsem já..."
Poznala jsem či je to hlas.
,,Co tady děláš Luhane?".
Zeptala jsem se Luhana a on se na mě podíval tázavím pohledem.
,,No já jsem tady s klukama".
,,A kde máš ty kluky?".
Zeptala jsem se a Luhan ukázal nahoru.
Nahoře nademnou byl strom a na větvích byli ostatní že skupiny.
,,Že vás ten strom udrží".

Pokračování příště...