2. kapitola

147 7 2
                                    

Chvilku jsem bezmyšlenkovitě pohybovala a pak si všimla neceho, co jsem radši vidět nechtěla...
Emily stála s šaty vyhrnutými ke krku a celkem pohledný mladík ji olizoval její namakané bříško a ona mu mezitím kousala ucho..
„Muj bože," pomyslela jsem si, ale ozvalo se mi mé podvědomí: kdyby jsi tam místo Emily stála ty, tak by jsi byla radostí bez sebe, že se tě někdo všiml! Okamžitě jsem své podvědomí umlcela a oznámila Emily - i presto, že mě neslyšela, že jdu na vzduch...

Vyběhla jsem z toho šíleného místa a hledala místo k sezení.
„Bingo!" zařvala jsem si pro sebe, když jsem našla převrácenou popelnici a hned jí využila k sezení.
Smrdělo to tam sice odpadly, ale není to o nic horší, než pach potu a alkoholu...

Co tu vlastně teď budu dělat? A je mi zima... Grrr já chci pryč, ale domů ne!
Pak jsem si dala ruce do kapsy, abych si je zahřála, ale něco jsem tam nahmatala.
„A pak kam se to podělo!" usmála jsem se, když jsem z kapsy džín vytáhla papírky, zapalovač a zázračnou rostlinku nadrcenou v malém pytlíčku, ale naštěstí dost na jednoho Jointa!

Zumo máš teď měsíc pauzu! Na co zase myslíš? Žádná tráva...!
Nesnášim své podvědomí, ale samozřejmě jsem ho neuposlechla a díky svým šikovným prstíkům jsem už za chvilku měla ubaleno.
,,Zumo ty jsi prostě mistr," uchechtla jsem se a přiložila zapalovač k jointu, který jsem si vložila do úst.
Už jsem se chystala použít malý plamínek, který vycházel z mého play boy zapalovače , když do opuštěné uličky někdo vběhl.

Strnula jsem - muže to byt úchyl či vrah, ale i přes to místo snažení o útěk, který by s obsahem alkoholu v mé krvy nemožný jsem se snažila si ho prohlédnout.
Musela jsem přivřít oči, abych ho v té tmě vůbec viděla. Měli by do takových uliček dávat alespoň osvětlení...

Stejne jsem nic neviděla, protoze byl oblečen v tmavém kabátu a kapuci. Jestli přichází v dobrem a není účel mě děsit, tak by měl byt oblečen lépe... tedy svetleji.

Když mě zahlédl i s již zapáleným jointem v ruce, přiblížil se.

Pomalým krokem se přibližoval a nakonec se zastavil těšte u mě.
,,A teď mě zabije?" pomyslela jsem si s nezájmem. Jo kéž by to udělal. Umřela bych vinou kluka, který má dokonale modrý oči.
Teď stal tak blízko, že jsem si ho mohla prohlédnout, ale jeho viditelnou část z poloviny zahalenou šátkem jsem nemohla k nikomu zařadit. Ale vsadila bych se, že ho znám. Určíte jsem ho už viděla v klubu. Co vlastně dělá naše malá šlapka Emily?
,,Nemáš zapik?" zeptal se pan temný, přičemž se mu třásl hlas. Tak ten mě asi nezabije... mno nic.
Podala jsem mu ho a dále si v klidu pálila.
Bez mého dovolení si ten drzý pan temný sedl na převrácenou popelnici vedle mě a z krabičky, ve které by měli být správně cigarety si vytáhl joint.
------------------------------------------------------
,,Jak se jmenujes?" zeptala jsem se pana drzeho, který byl momentálně stejně zhulený jako já.
,,Sebastian," smál se. A začal mi cosi říkat, ale ja nevnímala jeho, protože mi něco došlo.
Tmavé vlasy, modré oči a jméno Sebastian - je to on! Právě jsem narazila na kluka, který
Sebastian? Jo je to on - Můj spolužák, kterého často potkávám v klubu. Tichý a pěkný a taky gay, bohužel. Teď po tom přemýšlení jsem přemýšlela, jestli jsem něco z toho neřekla nahlas, ale to jsem dlouho řesit nemusela, protože můj milovaný žaludek se zrovna rozhodl, že se zbaví všeho, co se v něm nacházelo.

Stála jsem, zvracela a motala se mi hlava... Proc toho tolik piju, když vím, že většina z toho se vrátí stejnou cestou, kudy se to do žaludku dostalo...
Vím jistě, že kdyby tu Sebastian nestál a nemluvil na mě, tak bych spadla na zem a přespala tu.
-----------------------------------------------------
,,Co to ku*Va?" pomyslela jsem si, když jsem se najednou místo ulice nacházela v pokoji. Ale nebyla jsem tu sama, protože tu se mnou byla kocovinka, která mě nechtěla nechat osamotě.
Jak jsem se sem dostala?

Holka s bongemWhere stories live. Discover now