Holka s bongem

1. kapitola

Bezmocně jsem ležela na posteli s modrinami, které mi dnes bolestivým způsobem přibyly na zádech...
,,Nenávidím svého otce! Kéž by tu už nebyl! " opakovala jsem si stále dokola a dokola, každý den, každou hodinu, celý svůj bezcenný život a nebylo to nic platné...

Chvilku jsem ležela a bezmocně brečela a jecela do polštáře opakujíc stejnou větu, ale pak jsem zavolala Emily, jestli jde do klubu - jediné Mé osvobození od tohoto teroru.
,,Teď hned?" ozvalo se zděšení z druhé strany telefonu a i když jsem u ní nebyla hádám, že obrátila oči v sloup.
,,Jo!" vykřikla jsem.
,,Tak si pro mě přijď zlato," uchechtla se a zavěsila.

Protáhla jsem se a převlékla se ze svého pyžama do černých skinny jeans a vyzívavého růžového tílka. Musela jsem si opláchnout obličej, protoze když se moje oči počůrali, tak po nich zůstala dlouhá černá čára. Voděodolnou řasenkou jsem si prodloužila rasy a jako obuv jsem zvolila bílé Nike tenisky.
Samozřejmě by mi byla zima a tak jsem si vzala i šedivou mikinu s nápisem Don't kiss me a stoupla si na balkon, kde mě okamžitě ovanul chladný vítr. Otřásla jsem se zimou, ale zima mi můj plán rozhodne kazit nebude.

Můj pokoj se nacházel v prvním patře cca osm metrů nad zemí a tak jsem využívala můj již nacvičeny způsob - zachytit se větve a sešplhat po stromě dolů.
S mojí šikovnosti jsem již několikrát spadla a zlomila si ruku nebo nohu, ale to není teď podstatné.
Jakmile se me nohy dotkly země jsem vyběhla ze zahrady a běžela do vedlejší ulice, protože nechci riskovat, že by mě otec viděl.

Procházela jsem se ulicemi, které nebyli zrovna dvakrát plné,ale to bude tím, že se blížila půlnoc...
Při každém výdechu vydechla obláček ledového vzduchu, protože byla zima. Je znát, že je teprve duben...
,,Proc mi ten debil spálil ten kabát?!" pomyslela jsem si, když mi při každém metru byla větší a větší zima.

Došla jsem k menšímu rodinnému domu, který nečekaně obývala Emily a zazvonila na zvonek.
Otevřela mi oblečena jako šlapka, ale jak jinak.
,,Rovnou jsi si mohla vzít jen spodní prádlo," popichla jsem jí, protože toto je snad i na šlapku moc ne? Měla černé šaty, ktere jí sahaly sotva na misto, kde končí zadek a výstřih mela snad až ke kolenům... Perfektne to zakončila 100 centimetrovymi podpatky. Ale tak zlobit ne na ni nemůžu, vždyť je to moje nejlepší kamarádka.
,,A ty jsi si rovnou mohla vzít neviditelný plášť... Takhle se te nikdo nevšimne!" protočila očima a prohlížela si můj - podle ní nevhodný outfit.
,,Mám v plánu domů odejit sama, na rozdíl od tebe," jo já odejdu domů, půjdu spát a ráno se nadopuju ibalginem, ale ona skončí u kluka a jednoho dne zjistí, ze ma HIV a nebo že je těhotná.
Emily mě občas nechápala, protože ona chodila do klubu jen za kluky, ale já o kluky nestojím, ani o holky...
------------------------------------------------
Hudba hrála tak naplno, že by mi z ní umřeli. Všude byl cítit pach alkoholu nad kterým jsem krcila nos a již nalití mladí lidé se snažili do půlnoci vrátit domů, aby neměli z jejich večerních hrátek problémy. Delo se toho dost a to jsme teprve stáli před dveřmi klubu... Bylo narvano k prasknutí a tak je museli čekat frontu, než nás pustí dovnitř. No jo... Poslední víkend pred začátkem školy...

Teď bych se nejraději zhulila a řešila jiné kraviny než školu a otce, ale Emily nesmí vědět o mojich hrátkách se zelenou rostlinkou... Jo asi bych měla svojí - jak se říká BFF říkat vše, ale vím, jaký ma na marihuanu názor - špatný. Ale co jí vlastně říkám? Nic... Vše dusím v sobě ani nevím proč.

Nevěřím nikomu ani svojí nejlepší kamarádce kterou znám od narozeni...

„Zumo jdeme!" zatahla mě za ruku a zatahla do sveta světel, alkoholu a nadržených uchylů - moje osobní definice tohoto klubu.
Když jsme vstupovalo dovnitř, tak jsem si pokaždé musela zavřít oči, jinak bych oslepla... Potřebovala bych i nějak zavřít uši, ale to opravdu neumím - zatím.
------------------------------------------------
„Pij!" přikázala mi Emily a podala mi sklenku čiré tekutiny, kterou nám koupila.
Kopla jsem to do sebe a ona mi podala další a tímto způsobem jsem do sebe kopla další dvě (trošku na mě použila násilí) a pak zařvala „Jdeme se bavit!" přičemž mě táhla za ruku na parket.
Tančila a já jí napodobovala, protože i za ten rok a půl, co sem chodím jsem se to moc nenaučila... Stačí se prý jen „Hybat do rytmu," ale já ten rytmus snad nikdy nepochytim...